Neautorizováno !

(20.40 hodin)

(pokračuje Exner)

Navržené lhůty platnosti jsou navíc příliš paušální, není možné požadovat ani v odůvodněných případech zkrácení lhůty, ani prodloužení mezi jednotlivými atestacemi, když nedošlo k žádným změnám ani v předmětu atestace, ani v odpovídajících podkladech, s nimiž byla testována shoda. To může vést ke zdražení u provozovatelů.

Co se stane, když u už provozovaného systému atest nebude vydán nebo prodloužen, ale součástí takového informačního systému jsou např. i služby poskytované v rámci správy číselníků nebo referenčního rozhraní, jejichž zastavení by mohlo ohrozit jiné informační systémy nebo funkce orgánu veřejné správy?

Nejsou řešeny situace potřebných rychlých změn informačních systémů, které vyplynou např. ze změny právních norem, vyšší moci apod. Může v takovém případě pracovat změněný informační systém po potřebnou dobu bez nového atestu? Za jakých okolností a na čí odpovědnost? Jaké jsou možné změny informačního systému v rámci běžné činnosti provozovatele nebo správce, které nevyžadují novou atestaci? Například odstranění chyb, nové formy výstupů, změny dílčích textů, drobné úpravy pracovních postupů. Testuje se jen to, co je v normách nebo technických standardech, a ostatní je zcela mimo testy?

Tyto otázky nejsou řešeny ani není řešeno, co se stane, bude-li provozován systém bez atestu. V přechodných ustanoveních není stanoveno, že provozované informační systémy mají být uvedeny do souladu s navrženým zákonem, nýbrž jen se standardy vyhlášenými úřadem do tří let od jejich vyhlášení. Přitom není ale jasné, zda jde o jednorázové, nebo trvale platné opatření, např. pro standardy vyhlášené po datu účinnosti zákona.

Podle navrženého § 12 odst. 2 jsou orgány veřejné správy do jednoho roku povinny požádat úřad o ověření technické způsobilosti začleňovaného informačního systému. Úřad však podle zákona takové ověření neprovádí. Není ani určeno, dokdy by měl takové ověření provést nebo zajistit, ani stanoveno, na čí náklady a co se stane do doby, než k ověření dojde, nebo když nebude ověřen.

Z poslední věty odstavce lze vyvodit, že lze provozovat informační systémy, které nebudou začleněny do souboru informačních systémů veřejné správy, i když tam podle § 2 odst. 1, tedy definičně, mohou patřit. Není např. stanovena lhůta pro ukončení činnosti takových systémů ani kompetence, kdo by o tom mohl rozhodnout.

Obecně je třeba vyjasnit, zda orgány veřejné správy mohou provozovat informační systémy, které nejsou nebo o kterých samy rozhodnou, že nejsou informačními systémy veřejné správy ve smyslu zákona. Nejsou také stanoveny žádné sankce při nedodržování zákona.

Kromě zhodnocení souladu návrhu zákona s právními akty Evropských společenství, což je provedeno v části E, obecné části důvodové zprávy, je v daném případě oprávněné požadovat i zhodnocení např. z pohledu doporučení Organizace spojených národů, kde třeba pro oblast číselníků pro elektronickou výměnu dat a informační systémy ve statistice je řada i už u nás alespoň dílčím způsobem aplikovaných skutečností. Tento zákon by měl mít nepochybně za cíl rozšíření.

Není vůbec řešena otázka referenčních rozhraní se systémy mimo Českou republiku, ačkoli to je čím dál tím více aktuálnější pro oblast veřejné správy.

Obecná část důvodové zprávy také zcela pomíjí výdaje na atestace u orgánů veřejné správy a výdaje na rozšířenou činnost úřadu. Pokud by to - a tady jde o můj odhad - představovalo např. 5 až 10 % nákladů na pořízení příslušného prvku, tj. v mluvě zákona informačního systému, tzv. produktu, služby, referenční rozhraní apod., může jít ročně o náklady řádově miliardy korun, které bude třeba vynaložit dříve, než se vrátí předpokládané přínosy ze sjednocení celého systému.

Při zavedení systému může jít dočasně o dvoj- až trojnásobek této částky. Mám na mysli částku zhruba 1 miliardy ročně po zhruba tři roky. Rozšíření činnosti úřadu, určení a správa referenčních rozhraní, vydávání věstníků, zavedení a provozování metainformačního systému, povinnosti v oblasti atestací, pravidla a snad i podíl na organizaci sdílení informací atd., to jsou činnosti, které budou vyžadovat zvýšení jeho rozpočtu nejméně o desítky procent proti současnému stavu.

Jak už jsem řekl, zákon je třeba. Myslím ale, že jsem také ukázal na důvody, pro které navrhuji vrátit návrh zákona k dopracování. V této věci vítám vstřícnost nového předsedy Úřadu pro státní informační systém dr. Alexandra Kratochvíla, CSc., který velmi ochotně akceptuje mnohé připomínky, dokonce, jak už bylo zmíněno, zpracoval koncept určitého možného nového znění tohoto zákona, ale domnívám se, že v této oblasti bylo za desítky let provozování informačních systémů v naší zemi už učiněno mnoho chyb a že bychom se měli vyvarovat toho, abychom udělali chybu novou.

Takto zpracovaný zákon nemůže fungovat. Potřeba řádného připomínkového řízení či úprava, a to připomínkového řízení v zainteresovaných státních orgánech, je tady velice žádoucí. Amatérské zlepšování ve sněmovně a Senátu bude mít velmi pravděpodobně pochybný výsledek.

Pokud však můj návrh neprojde, bude to fuška pro druhé čtení. Proto by bylo potřeba prodloužit lhůtu pro projednání ve výborech. Doporučuji, aby kromě výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí byl také zákon projednán v hospodářském výboru, a to proto, že otázka obecného posuzování shody je záležitost, se kterou hospodářský výbor má bohaté zkušenosti. Kromě toho v rámci hospodářského výboru funguje podvýbor pro pošty, telekomunikace a informační systémy. I tam patří tento zákon svým obsahem.

Navrhuji tedy projednání v těchto dvou výborech a prodloužení lhůty o 20 dnů v případě, že by nebylo odhlasováno vrácení zákona k dopracování.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám, pane poslanče, za vaše vystoupení. Má otázka zní: Kdo se další hlásí do rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu tedy končím.

Přerušuji projednávání tohoto bodu do zítřka.

Vzhledem k tomu, že je 20.48 hodin, končím dnešní jednání Poslanecké sněmovny. Děkuji všem, kteří to vydrželi až do této chvíle.

(Jednání přerušeno ve 20.48 hodin.)

***