Neautorizováno !

(20.20 hodin)

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Otevírám rozpravu, do které mám přihlášku pana poslance Václava Franka.

Poslanec Václav Frank: Pane předsedající, pane místopředsedo vlády, kolegyně a kolegové, jak již bylo řečeno, návrh zákona svým opatřením navazuje na již přijatou a ratifikovanou Úmluvu o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení, kterou Česká republika přijala v roce 1996, a jak říkal pan místopředseda vlády, následoval ji zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních, která souvisejí se zákazem chemických zbraní. Ten pak v jistých souvislostech měnil a doplňoval i zákon o územním plánování a stavebním řádu a samozřejmě také zákon o živnostenském podnikání.

Je také pravdou, že přijetím tehdejšího zákona jsme pověřili výkonem státní správy a kontrolováním dodržování závazků, které pro Českou republiku vyplývají, Ministerstvo průmyslu a obchodu, což se v dané době jevilo jako výhodné. Je pravdou, že tehdy nebyl brán v potaz možný střet zájmů, který nastal a může být vážným důvodem ke zpochybnění kontrolních režimů už proto, že Ministerstvo průmyslu je orgánem státní správy a kontroly, do jehož kompetence spadá i oblast chemického průmyslu.

Záměr návrhu zákona převést výkon státní správy a především kontroly na jiný, nezávislý orgán, kterým je navrhován Státní úřad pro jadernou bezpečnost, je myslím potřebné podpořit. Připomínám jenom tolik, že vedle Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení existuje ještě další mezinárodní úmluva, jíž je Česká republika vázána, a to o nešíření jaderných zbraní, jak zde uváděl pan místopředseda vlády, která je ošetřena zákonem č. 18/1997. Při plnění této smlouvy plně tu kontrolní funkci Státní úřad pro jadernou bezpečnost zabezpečuje. Říkám to proto, že je to instituce, která má dostatečnou personální i materiální vybavenost. Proto si myslím, že i z tohoto důvodu je logické a úsporné přenést výkon státní správy a kontroly pod jednu organizaci, tedy pod již zmíněný Státní úřad pro jadernou bezpečnost.

I já navrhuji propustit návrh zákona do druhého čtení.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Ptám se, kdo se další hlásí do rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím. Obecnou rozpravu tedy končím. Přerušuji v tuto chvíli projednávání tohoto bodu do zítřka. Děkuji panu zpravodaji, děkuji panu ministrovi.

Dalším bodem je

I tento návrh uvede z pověření vlády ministr financí Pavel Mertlík.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, návrh zákona o informačních systémech veřejné správy byl rovněž zpracován na základě plánu legislativních prací vlády, a to pro rok 1999.

Informační systémy orgánů veřejné správy jsou budovány jednotlivými správními úřady pro zvýšení účinnosti a efektivnosti práce úřadů při plnění jejich správních funkcí. Tyto systémy jsou dosud budovány bez dostatečných vzájemných vazeb. Při takovém přístupu dochází často k tomu, že datový obsah některých systémů je totožný s jinými systémy v gesci jiného správního úřadu, dochází ke vzniku duplicit či vícenásobných opakování, uchovávání stejných dat, k vyšší chybovosti a v neposlední řadě také ke zvyšování nákladů na výstavbu a provoz informačních systémů. Základním obsahem návrhu zákona je proto vymezení informačních systémů veřejné správy jako postupně vytvářeného systému výměny dat za splnění právních, technických a organizačních podmínek prostřednictvím referenčního sdíleného a bezpečného rozhraní, dále stanovení práv a povinností orgánů veřejné správy jako provozovatelů informačních systémů, vymezení práv a povinností Úřadu pro státní informační systém jako ústředního správního úřadu pro vytváření a rozvoj informačních systémů veřejné správy.

Návrh zákona dále vytváří právní předpoklady pro zavedení systému atestací referenčního sdíleného a bezpečného rozhraní informačních systémů, produktů a služeb pro použití v informačních systémech veřejné správy.

Důvodem pro předložení této právní úpravy v oblasti informačních systémů veřejné správy je především skutečnost, že dosud nekoordinované budování těchto systémů jednotlivými orgány veřejné správy s sebou nese mimo jiné i nízkou možnost spolupráce a poskytování informací mezi správními úřady a přináší opakovaně vyžadování stejných informací na fyzických i právnických osobách pro různé účely. Zvyšuje se nebezpečí chybovosti, dezinformace, úniku informací a samozřejmě i zneužití informací. Tento stav je na překážku efektivního řešení např. i krizových situací. Kromě toho, jak už jsem jednou uvedl, tento postup není zpravidla příliš ekonomický.

Kompetence svěřené návrhem zákona Úřadu pro státní informační systém jsou předpokladem nastartování procesu postupného usměrňování výstavby a rozvoje informačních systémů s definovanými cíli a vlastnostmi, které musí být stejné pro všechny informační systémy veřejné správy. Práva a povinnosti orgánů veřejné správy navržené tímto zákonem přispějí ke sjednocení prostředí výměny informací, k zjednodušení způsobu vedení informací a ke snížení finančních nákladů, jak už jsem o tom hovořil, pro výstavbu a rozvoj těchto systémů. Přijetím předloženého návrhu zákona také dojde k faktickému naplnění kompetencí Úřadu pro státní informační systém, který s výjimkou svého zřízení zákonem č. 272/96 dosud nemá zákonem stanoveny žádné kompetence.

Vážený pane předsedající, dámy a pánové, prosím rovněž o propuštění tohoto návrhu zákona do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby v zastoupení zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Toma Zajíčka se slova ujal pan poslanec Zdeněk Švrček.

Poslanec Zdeněk Švrček: Dámy a pánové, byl jsem požádán o přednesení zpravodajské zprávy, ale protože pan Tom Zajíček strašně škrábe, tak ji zkrátím.

Projednáváme návrh zákona o informačních systémech veřejné správy a budeme jako u všech ostatních zákonů zvažovat, zda za prvé je to norma potřebná, za druhé zda je zpracována tak, aby se dala vůbec projednat.

Na první otázku lze odpovědět jednoznačně že ano, protože dosavadní roztříštěnost a nekompatibilita jednotlivých informačních systémů ve státní správě hovoří pro projednání a přijetí této normy.Co se týká druhé věci, je to už poněkud horší. I když to není obsáhlý návrh, pouze 13 paragrafů, dá se říci, že v některých věcech je dosti podrobný a brání potřebnému zobecnění. Domnívám se, že by se dalo na této normě ještě pracovat.

Výhrady ke zpracování a výsledné navrhované podobě bezpochyby budou. Dokladem tohoto tvrzení bude asi informace, pokud je správná, že Úřad pro státní informační systém již připravuje druhou, lepší verzi tohoto zákona. Já se proto domnívám, že na druhou otázku můžeme odpovědět, že tato norma je v takovém stavu, že je přepracovatelná, a při vší úctě ke sněmovně dokonce i zde v parlamentu, a proto si myslím, že by nic nebránilo jejímu propuštění do druhého čtení, ačkoli se domnívám, že zde budou lidi, kteří si boudou myslet opak.

Děkuji.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Mám dvě přihlášky do rozpravy, kterou otevírám. Prvním je přihláška pana poslance Holáně, druhá pana kolegy Exnera.

Poslanec Vilém Holáň: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, je to skutečně útlý zákon, obsahuje 13 paragrafů.

V celé soustavě našeho práva se sice často vyskytuje spojení informační systém, nicméně celkové pojetí informačních systémů státní správy zahrnuje teprve poprvé tento zákon.

***