Neautorizováno !

(18.10 hodin)

(pokračuje Václavek)

Přesto však považuji za nepochybné, že novela tohoto zákona je žádoucí, a proto doporučuji jeho propuštění do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Václavkovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám přihlášeného jednoho kolegu, kterým je pan kolega Václav Brousek. Další písemnou přihláškou nedisponuji. Prosím, pane kolego.

Poslanec Václav Brousek: Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, vládní návrh novely zákona o sdružování v politických stranách je návrhem velmi rozporuplným. Na jedné straně obsahuje pozitivní změny, např. změnu zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, a na druhé straně i zcela nepřijatelná ustanovení. Pro mne je např. nepřijatelné zavedení darovacích poukázek. Darovací poukázky na způsob získávání sponzorských darů pro politické strany nic nezmění, ale ztíží proceduru jejich získávání a zcela jistě zvýší náklady, protože bude třeba tisknout darovací poukázky a vést jejich evidenci. Účel by zcela jistě splnila povinnost přijímat dary pouze na základě darovací smlouvy.

Nevím, co vedlo vládu k omezení možnosti přijmout vyšší částku na darech než 40 mil. ročně. Připadá mi, že vláda chce strany řídit a začíná tím, že určí, kolik smí dostat od sponzorů.

V návrhu je také zákaz sponzorování zahraničními právnickými osobami. Pokud má tato právnická osoba na území České republiky organizační jednotku, není důvod, proč by nemohla sponzorovat politickou stranu. Nepřijatelné je také, aby výše členských příspěvků musela být ve stanovách. To může znamenat častou změnu stanov a neustále nahlašované změny na rejstřík, což jistě nebylo úmyslem předkladatelů tohoto návrhu. Zase by zcela jistě postačilo, kdyby ve stanovách byl způsob určování členských příspěvků.

Přes tyto nedostatky si myslím, že je možné propustit tento návrh do druhého čtení. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Brouskovi. Další se do rozpravy přihlásil pan kolega Cyril Svoboda, poté pan kolega Zahradil. Hovoří pan kolega Cyril Svoboda.

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, znakem moudrosti je také dobrá vůle poučit se a tento jev teď osvědčila vláda, protože se poučila z původního návrhu, který jsme vypracovali ještě s některými kolegy a předložili ho jako poslanecký návrh. Návrh, který vypracovala vláda, pouze dopracovává některé další víceméně technické údaje a okolnosti, které jsou spojeny s přijetím tohoto zákona.

Sám za sebe podporuji, aby tento návrh byl postoupen do dalšího čtení, a předpokládám, že základem našeho projednávání bude původní poslanecký návrh, protože z něho vyplývá původní myšlenka, kterou vláda pouze rozvíjí. Sám tuto myšlenku podporuji v naději, že se tyto dva návrhy setkají a že bude nakonec schválen poslanecký návrh. Děkuji.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Svobodovi Cyrilovi a nyní bude hovořit pan kolega Zahradil.

Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, nebudu navrhovat žádné výrazně negativní stanovisko vůči tomuto návrhu zákona. Nicméně bych chtěl pravděpodobně prostřednictvím pana předsedajícího požádat předkladatele, aby zde řekl a sdělil sněmovně jednu věc. Jsem známým kritikem onoho návrhu zákona, onoho konceptu financování politických stran, který je obsažen v poslaneckém návrhu pana poslance Svobody a jeho kolegů. Mimo jiné jsem vyčítal tomuto návrhu zákona, že zavádí do financování politických stran zvyklosti, které nejsou dostupné, které nejsou obvyklé a které nejsou zavedeny v žádné dosažitelné evropské zemi.

Samozřejmě vím, že financování politických stran není součástí komunitární legislativy, že se na financování politických stran nevztahují žádná ustanovení nebo směrnice Evropské komise a že každý členský stát Evropské unie, každý národní stát, si může financování politických stran upravit svou vlastní národní legislativou, nicméně mám pocit, že by se právě tato zákonná úprava a podobné zákonné úpravy měly pohybovat v určitých koridorech zvyklostí běžných v demokratických zemích Evropské unie. Právě proto bych chtěl požádat, jak jsem zde již avizoval, zda by nás předkladatel mohl seznámit s tím, zda hledal inspiraci pro vypracování tohoto návrhu zákona v některých konkrétních zemích EU, zda nalezl nějaké podobnosti v některých konkrétních zemích EU s tím, co nám zde předkládá, nebo zda tam jsou úpravy financování politických stran zásadně odlišné, a pokud je tato úprava, tento návrh zásadně odlišný od úprav, které jsou obvyklé v demokratických zemích západní Evropy a v členských státech EU, proč tomu tak je. Pokud samozřejmě tento návrh je v souladu s jakýmisi většinovými zvyklostmi v členských zemích EU, pak tato otázka zcela jistě ztrácí smysl, ale bylo by dobré o tom něco konkrétního vědět z úst samotného předkladatele.

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Zahradilovi. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Pan kolega Krása.

Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolím si také říci několik slov k navrhovanému zákonu, a to proto, že jsem jedním z předkladatelů poslaneckého návrhu zákona, novely zákona o politických stranách. Pokusím se porovnat některá navrhovaná ustanovení obou norem vedle sebe a ukázat, v čem se liší a možná v čem by bylo dobré snažit se o určitý konsensus.

Především první záležitost, kterou vidím trochu spornou, je ta, že vládní návrh zákona neobsahuje omezení výše členských příspěvků. Vláda pořád argumentuje a argumentovala tak už při posuzování poslaneckého návrhu, že nemůže omezit členské příspěvky. Samozřejmě nemůže omezit členské příspěvky u členů, co se týká jejich distribuce, jejich platby, způsobu platby atd., ale samozřejmě může říci, že od určité výše se členský příspěvek stává darem. Myslím si, že pokud nedojde k tomuto omezení výše členských příspěvků, tak zůstává otevřená cesta k tomu, aby zákon o politických stranách byl obcházen.

Druhou věcí, ve které se liší oba poslanecké návrhy, jsou darovací poukázky. Myslím si, že vláda tady má lepší návrh, a sice, aby darovací poukázky byly vydávány Ministerstvem financí, na rozdíl od poslaneckého návrhu, který navrhoval, aby tyto poukázky byly vydávány Českou národní bankou.

Další věcí, kde se liší oba návrhy, a to dost významně, je, že poslanecký návrh navrhuje, aby každá politická strana měla jeden účet u České národní banky, který by byl jako účet příjmový, to znamená, že všechny příjmy, které realizuje politická strana, půjdou přes tento účet, a nechť potom politická strana z tohoto účtu si je převede kamkoliv. Vládní návrh říká, že musí každá politická strana mít jeden účet u kterékoliv banky.

Další rozdíl, který je poměrně zásadní, je již tady zmíněná omezená výše darů pro politickou stranu. Myslím si, že toto je ustanovení, které je i v některých zemích Evropské unie, ale my jako poslanci, kteří jsme navrhovali novelu poslaneckého návrhu, jsme k této úpravě nepřistoupili.

***