Neautorizováno !
(15.40 hodin)
(pokračuje Doktor)
V průběhu druhého čtení jsem se pokusil této sněmovně dát řadu odpovědí na některé zcela oprávněné otázky. Například na to, nakolik dokázal stát a ČNB vykonávat svou kontrolní činnost nad družstevním sektorem. A ministr financí tady naprosto správně uvedl, že zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, v souladu s postavením ČNB, vyplývajícím z citovaného zákona, byla ČNB oprávněna vyžadovat od družstevních záložen podklady a informace, na základě kterých by byla schopna hodnotit stav a procesy, ke kterým dochází v sektoru družstevních záložen.
Samozřejmě, že její činnost mohla být poměrně letargická a nedůsledná pro období roku 1997, kdy v celém sektoru bylo zhruba 1,5 miliardy Kč. Ovšem v průběhu roku 1998 a 1999 došlo v celém sektoru ke gigantickému růstu. A není pravda, že k takovému růstu došlo pouze na základě slibovaného zhodnocení vkladů.
V celém sektoru došlo ke dvěma dramatickým a zásadním vlnám v přílivu členů do družstevnictví.
Ta první byla vyvolána krizí malého bankovnictví. Je řada - a já odhaduji, že 20 - 30 % z celkového počtu - členů, kteří se přihlásili ke vznikajícímu sektoru finančního družstevnictví jenom proto, že v místě svého bydliště neměli jinou rozumnou alternativu. Česká spořitelna se zkrátka rozhodla odejít z jejich bydliště bez náhrady, aniž by jim to včas dala na vědomí. Tito občané tak byli vystaveni situaci, kdy založení družstevní záložny pro ně byla prostě tou jedinou a poslední šancí, jak si zajistit nepeněžní styk, jak si zajistit platby sporožirových účtů a jak jiným způsobem zkusit zhodnotit své vklady. Možná že pro některé kolegy poslance je to důvod k vrtění hlavou a k nesouhlasu, já ovšem taková místa znám a já jsem před plénem takových občanů stál a vysvětloval jim důvody, které nás poslance vedou k podání novely.
Česká národní banka jako kontrolní instrument, zejména v době let 1998 a 1999, zřejmě popsala stohy papírů, kterými dávala na vědomí, že v celém sektoru dochází k řadě selhání, a nakonec jsme se dočkali systémového selhání celého sektoru finančního družstevnictví. Nikdo ovšem nebyl schopen předložit jednání Poslanecké sněmovny kvalitní novelu zákona č. 87/1995 Sb.
Z tohoto důvodu je pro ODS velmi blízký návrh pana kolegy Šafaříka.
Bohužel ovšem musí být součástí usnesení této sněmovny i zpráva pro členy družstevních záložen, tedy pro ty členy, kteří využili služeb družstevních záložen k nekalé činnosti, podvodnému jednání a trestným činům. My víme, že tací členové jsou, že jsou takoví předsedové představenstev, úvěrových rad a kontrolních komisí. Nemůžeme připustit, abychom schválili usnesení, které nemá maximální omezení a je pouze jakýmsi deklaratorním usnesením, které ukládá vládě, aby pomocí smlouvy, kterou má uzavřít Konsolidační banka s fondem pojištění, se pokusila naplnit fond penězi, které tam měly uložit družstevní záložny samy. Nemůžeme připustit, aby družstevníci, kteří pojali činnost družstevních záložen jako formu nekalé činnosti a využili družstevního principu, o němž se tady naprosto správně v úvodu své řeči zmiňoval ministr financí, k oklamání a obelhání svých spoluobčanů, aby tak činili i dál, aby využili toho, že jsme se přihlásili k odpovědnosti za kvalitu či nekvalitu původního zákona č. 87/1995 Sb., aby pokračovali v takovéto činnosti, aby se za měsíc objevily znovu billboardy slibující dvaceti-, jednadvaceti- a já nevím jaké zhodnocení vkladů.
Proto navrhujeme, v souladu s usnesením, které předložil pan kolega Šafařík, alternativní návrh, kde tento závazek by byl doplněn maximalistickým omezením tří miliard korun. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Hovoří pan kolega Exner jako další přihlášený do rozpravy k tomuto bodu.
Poslanec Václav Exner: Pane místopředsedo, členové vlády, dámy a pánové, ukládání peněz rozhodně nemůžeme pokládat jenom za podnikání, jak to v určitém slova smyslu zaznělo z vystoupení místopředsedy vlády a ministra financí. Spořitelní družstevnictví není založeno jenom na základě obchodního zákoníku a na pravidlech platných pro družstva obecně, ale existuje speciální zákon, který požaduje splnění dalších podmínek pro tento typ činnosti nad rámec obvyklého podnikání. Stát si ve zvláštním zákoně stanoví svůj vliv, ale z něj také vyplývá naprosto nepochybně státní odpovědnost.
Jak zde už bylo konstatováno, kontrolní orgány jednotlivých družstevních záložen, ale také orgány činné v trestním řízení, především Policie ČR, upozorňovaly nejméně už v průběhu prvního pololetí loňského roku na závažné možné problémy a ze strany státu nedošlo k žádnému vážnějšímu zásahu, k tomu, aby se nekalá činnost zastavila. Není možné nyní tvrdit, že vinni jsou jenom příslušní družstevníci.
Dostal jsem dopis od pana Jaroslava Jegora ze Žamberka, který je právem rozhořčen a charakterizuje tu situaci následovně: "Režim, který není schopen bránit vklady lidí, je zločinný a vědomě nahrává dalším zlodějům a gaunerům." Já si uvědomuji, že v rozhořčení a rozčilení mohou lidé říci cokoliv, ale bohužel je pravda, že daná situace způsobila to, že se lidé dostali do obrovských obtíží.
V dopise, který Ministerstvo financí ČR poslalo jinému takovému členovi družstevní záložny, panu Zdeňku Schlegrovi z Prahy 2, se píše, že členové družstevní záložny jsou jejími vlastníky, a také současně správci a kontrolory. To je samozřejmě pravda a nemohou se tomu vyhnout. Na druhé straně ovšem právě proto, že stát předpokládá, že tento typ správy a kontroly není dostatečný pro tuto oblast, byl přijat speciální zákon k tomu, aby tato pro družstevnictví obvyklá kontrola byla posílena. Z dopisu Ministerstva financí podle názoru pana Schlegra vyplývá, že snad v tomto státě neexistuje orgán, který by Úřad pro dohled nad družstevními záložnami mohl v jeho činnosti kontrolovat.
Domnívám se, že není možné pro státní instituce, počínaje Parlamentem ČR a vládou, ponechat situaci volný průběh a neřešit ji. Myslím si, že je potřeba reagovat na to, že nedokonalým zákonem č. 87/1995 Sb., jímž bylo umožněno, aby ve fondu bylo tak málo prostředků, že by nestačily v současné době ani na 5 % úhrad způsobené újmy, která je nyní odhadována. A jestliže na základě tohoto zákona o této situaci Ministerstvo financí a jiné státní orgány dlouhodobě vědí, pak není možné říkat, že nebylo možné přijmout žádná opatření, anebo se vyhnout opatřením i v současné době.
Podobně ve vystoupení ministra financí zaznělo, že by se družstevníci měli určitým možným nezákonným zásahům Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami bránit soudní cestou. To je rada dobrá, ale je spojena s rizikem ztrát a tragických dopadů na jednotlivé možné střadatele.
***