Neautorizováno !

(15.20 hodin)

(pokračuje Recman)

Domnívám se, že je to skutečně situace katastrofická. Představme si, že by tato situace nastala v bankovním sektoru. Přitom Úřad pro dohled nad družstevními záložnami zasáhl již v patnácti případech. Ohroženy jsou přitom kampeličky, které jsou co do objemu vkladu na prvých příčkách pomyslného žebříčku měřeno celkovým objemem vkladu jednotlivých kampeliček.

Vláda se rovněž rozhodla pomoci vybraným podnikatelským subjektům prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu a Revitalizační agentury. Podle mých informací, které se dostaly k mému sluchu, je na ně vyčleněno přibližně sedm miliard korun pro tuto první etapu. Takže bych se chtěl pana ministra zeptat, proč vláda nepomůže peněžnímu družstevnictví, tak jako pomohla bankovnímu sektoru v rámci konsolidačních programů I, II a tak jak pomáhá podnikatelským subjektům nebo tak, jak je připravena pomoci podnikatelským subjektům - soukromým subjektům - prostřednictvím Revitalizační agentury.

Musím z tohoto místa prohlásit, že mě neuspokojila odpověď ministra financí, že stát nemůže, nebo podle mne spíše nechce pomoci finančnímu družstevnictví, protože ve státním rozpočtu na to finanční prostředky nejsou. Pomáhali jsme bankovnímu sektoru i prostřednictvím jiných institucí, než je státní rozpočet, např. přes Konsolidační banku. Z toho důvodu nemohu s touto odpovědí souhlasit a předložím návrh usnesení, ve kterém chci požádat vládu o určitou pomoc právě tomuto sektoru.

Problémy spořitelního družstevnictví bych rozdělil do několika okruhů.

Za prvé jsou to problémy nebo nedostatky, které vyplývají z nedokonalostí přijatého zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, které způsobily, a chci říci, že nejen tento zákon způsobil, že 88 % vkladatelů se dnes nemůže dostat ke svým penězům. Novelizací zákona je možno do budoucna snížit riziko vkladatele na minimum. Zde bych chtěl připomenout právě iniciativu poslanců, kteří předložili novelu zákona č. 87/1995 Sb. jako sněmovní tisk 244, protože Ministerstvo financí a Úřad pro dohled nad družstevními záložnami po celou dobu působení nereagovaly na vážné podněty z praxe. Zákon schválila minulá schůze Poslanecké sněmovny a v minulém týdnu tento sněmovní tisk projednal i Senát a vrátil ho s připomínkami zpět Poslanecké sněmovně.

Přitom nedokonalost legislativy v České republice - a teď mám na mysli otázku peněžního družstevnictví - vynikne ve srovnání s Evropou, a to zejména na úseku ochrany vkladů. Proto je nutné a potřebné v co nejkratším termínu zpracovat a předložit do parlamentu nový zákon o peněžním družstevnictví. Podtrhuji slůvko nový zákon o peněžním družstevnictví. To je úkol pro vládu, popř. pro Českou národní banku jako strážce celého bankovního systému.

Přitom je třeba mít na paměti, že v České republice není zatím standardní prostředí v tomto sektoru. Zde bych se mohl odvolat na kauzy bank a družstevních záložen, které přišly v uplynulých měsících o svou licenci, a zároveň jejich vkladatelé přišli o velkou část svých vkladů. Přitom tento řetězec krachů zejména u družstevních záložen není ještě podle mého soudu u konce.

Za druhé je to i otázka státního dozoru, kontroly dodržování zákona o kampeličkách a dalších souvisejících zákonů ze strany příslušných institucí. Je to otázka vynutitelnosti práva, samokontroly ze strany družstevníků prostřednictvím Asociace záložen. Chci potvrdit svou zkušenost, že právě státní dozor je nejslabším článkem v řetězci fungování družstevních záložen. Mohu říci v obecné podobě, že státní dozor je dnes nejslabším článkem ze všech oblastí finančního trhu. Na rozdíl od trhu kapitálového, bankovnictví, pojišťovnictví apod. však nelze úřad považovat za regulátora. Proto jsem svým způsobem rád, že došlo ke změně, že na dozoru se bude podílet Česká národní banka, která má větší zkušenosti s touto problematikou a má i lepší odborné a personální zázemí.

Hlavní problémy a současnou krizi - a to je za třetí - je možno spatřovat mimo jiné i v nízké odbornosti managementu družstevních záložen, který ve většině případů špatně zhodnotil rizika investic a nedostatečně se proti nim zajišťoval. V tomto směru plně souhlasím i s názorem Ing. Dvořáka z katedry bankovnictví a pojišťovnictví Vysoké školy ekonomické. Chci jenom dodat, že potřebné odborníky podle mého soudu neměly ani banky, a tudíž je nemohly mít ani kampeličky.

A to samozřejmě aproximuji od situace, kdy řada vedoucích pracovníků družstevních záložen a členů managementu prováděla chybné operace a znehodnocovala vklady nejenom v důsledku svých vlastních neznalostí a nekompetentnosti, ale s úmyslem určitou družstevní záložnu poškodit nebo vytunelovat.

Za čtvrté. Další dominantní příčina stávající krize byla snaha kampeliček konkurovat velkým bankám a tak do jisté míry je možné situaci záložen přirovnat k problémům malých a středních bank, které rovněž nedokázaly definovat svou cílovou klientelu. Přesto je možné, aby i v těchto podmínkách úspěšně fungovaly záložny. Podmínkou je ovšem určitá specializace a ne snaha získat co nejvíce klientů a nabízet co největší množství produktů a služeb. Pak mohou dobře fungovat a dosahovat poměrně příznivých výsledků. Musí však znovu získat to nejdůležitější, co trestuhodně prohospodařily, a to je především důvěra lidí. Z tohoto důvodu bude velmi složitá jejich další existence.

Vážená sněmovno, svou roli by měla sehrát nejenom vláda, ale rovněž Poslanecká sněmovna. Jsem přesvědčen, že by poslanci měli obdržet nejen informaci ministra financí o této kauze, ale přece jenom že bychom se více měli zaměřit na tuto problematiku a pomoci bankovnímu sektoru do budoucna tak, abychom předešli dalším nepříznivým důsledkům a negativním vlivům v tomto sektoru. Jsem přesvědčen, že by vláda České republiky měla urychleně projednat situaci v družstevních záložnách a přijmout adekvátní opatření k rychlé pomoci spořitelnímu a úvěrnímu družstevnictví.

Základní myšlenku spatřuji v pomoci nebo v půjčce při naplňování zajišťovacího fondu na úroveň, která by stačila k vyplácení oprávněných vkladů družstevníků, minimálně však ve výši z pojištění vkladů ze zákona č. 87/1995 Sb. Domnívám se, že je potřebné zvýšit pojištění vkladů na úroveň srovnatelnou s bankovním sektorem a především naplnit fond tak, aby z něho bylo možno v případě jakékoliv havárie vyplácet pojištěnce. Současných 17 milionů korun, které podle mých informací v tomto fondu jsou, je vůči 11 miliardám korun vkladů a více než 9 miliardám korun ohrožených vkladů částka skutečně směšná a situaci naprosto neřeší.

V tomto směru se jednoznačně stavím za návrh usnesení, který tady přednesl můj kolega pan poslanec Šafařík. Chci říci, že tento návrh usnesení podpořím. Jsem si vědom, že tvorba rezerv a financí pro výplatu pojištění je především věcí družstevníků, jejich vlastní solidarity a pomoci v rámci sektoru peněžního družstevnictví.

Další možnost pomoci ze strany vlády vidím např. v odkoupení pohledávek věřitelů v již vzpomínané Konsolidační bance nebo jinou formou ze strany vlády, popř. parlamentu. Považoval bych za nedostatečnou pomoc ze strany vlády pomoc pouze legislativní, tzn. vypracování nového zákona o úvěrním a spořitelním družstevnictví.

Zároveň chci požádat a považuji za oprávněné, aby vláda zařadila prověrku praktik některých funkcionářů družstevních záložen a dceřiných společností do akce "čisté ruce".

Pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych na závěr svého vystoupení přednesl návrh usnesení.

***