Neautorizováno !

(15.10 hodin)

Poslanec Pavel Šafařík: Zde je určitá asymetrie, která vznikla v původním zákoně, kde se předpokládalo, že k těmto koncům nedojde, že fond pojištění vkladů podobného charakteru podle § 14 zákona upravujícího činnost bude dostatečně solventní na to, aby určité záchvěvy byl schopen zachytit.

Problémy jsou momentálně ohledně 10 mld. - 11 mld. vkladů, ze kterých je možná ohrožených 6 miliard až 8 miliard, to nemohu říci přesně, to je věc informace úřadu pro dohled. V podstatě jde o to, zda chce vláda pomoci, nebo ne. Pan ministr řekl ve svém vystoupení, že ne. Já se domnívám, že ano a že tak jako je schopna v podstatě jednoduchým vládním usnesením pomoci uhradit ztráty Komerční bance za obchod s nějakým neznámým obchodníkem z Rakouska ve výši 8 mld. Kč, je toto schopna vláda udělat i vůči tomuto sektoru. Samozřejmě je to otázka chtění nebo nechtění.

Některé problémy, jak je tu pan ministr nastolil, vznikaly v minulosti. Nemyslím si, že zrovna stávající ministr financí na tom má vinu. Ministerstvo financí ani ministr financí od června 1998, kdy problémy výrazně narůstaly, přes informace od poslanců a jiných institucí tomu nevěnovali pozornost. Došlo to až k tomu, že musel být vyměněn šéf úřadu pro dohled, který nepracoval tak, jak by měl pracovat. Nyní ten úřad pracuje a já nechci hodnotit, zda pracuje tvrdě nebo ostře. Pokud pracuje v intencích zákona, tak ano, pokud tento zákon překračuje, je na těch, kterých se dotýká překračování zákona, aby se bránili formou, kterou jim naše legislativa umožňuje.

Vzhledem k tomu, že se zde mluví o pomoci vlády, navrhl bych usnesení týkající se přechodné pomoci tomuto sektoru. Už jenom tento výraz by zklidnil tento sektor a dá čas na řešení. Vynaložené prostředky nebudou nenávratně pryč, pokud tento sektor bude existovat dále. Já bych si tedy dovolil dát návrh na usnesení:

1. Poslanecká sněmovna bere na vědomí informaci ministra financí o současném stavu na úseku spořitelního a úvěrního družstevnictví.

2. Poslanecká sněmovna žádá vládu ČR, aby pověřila Konsolidační banku uzavřením smlouvy o poskytnutí peněžních prostředků do Fondu pojištění vkladů spořitelních a úvěrních družstev formou návratné finanční výpomoci.

To je moje vystoupení a zároveň můj návrh usnesení k tomuto bodu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Prosím, abyste se transformoval z vystupujícího v rozpravě ve zpravodaje k tomuto bodu. Dalším písemně přihlášeným kolegou je pan poslanec Svatomír Recman, připraví se pan poslanec Štrait.

Poslanec Svatomír Recman: Pane ministře, vážená sněmovno, v úvodu bych chtěl říci, že jsem členem družstevní záložny.

Chtěl bych se vyjádřit k uvedené problematice a zaujmout i stanovisko k některým námětům a myšlenkám, které zde zazněly v úvodním vystoupení ministra financí doc. Mertlíka. Především mu chci poděkovat za tuto informaci, protože je to první informace v tomto sektoru na půdě Poslanecké sněmovny od doby, kdy byl schválen zákon o spořitelních a  úvěrních družstvech, to znamená od roku 1995. Tato problematika byla mimo střed zájmu, mimo pozornost jak vlády, tak sněmovny a Senátu. Přitom tato problematika zejména v posledních měsících je velice aktuální a žhavá a myslím, že jsme se nesetkali s žádným problémem tak aktuálním v posledním období, jako je právě sektor bankovnictví, finančnictví a peněžního družstevnictví.

Především chci říci, že ukládat peníze u družstevních záležen již dnes neznamená žádné velké lákadlo. Problematických kampeliček totiž narůstá jako hub po dešti, a tak ochotu investovat formou vkladů do družstevních záložen je možno svým způsobem přirovnat k velice rizikovému podnikání, možná až k hazardu. V některých tiskovinách je sektor družstevních záložen označován dokonce jako potápějící se loď. Doufám a pevně věřím, že tak tragické to skutečně není a že tato situace nebude dlouhodobě takto zlá.

Situace ve spořitelním a úvěrním družstevnictví je již několik měsíců velmi napjatá a hrozí přerůst ve velmi vážnou krizi. Další zhoršení situace by mohlo přivodit kolaps celé řady dalších kampeliček, zasít nedůvěru ke zdravým kampeličkám a následně ohrozit stabilitu celého systému finančního družstevnictví. To by mělo podle mého soudu velmi vážné následky na důvěru a chování občanů.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče. Chtěl bych požádat členy kulturního výboru v čele s ministrem kultury, zda by se mohli uklidnit. Prosím pana poslance Klanicu, pana poslance Plevu, pana poslance Pilipa a pana ministra Dostála. Děkuji.

Poslanec Svatomír Recman: Děkuji, pane předsedající. Říkal jsem, že tato situace by mohla ohrozit stabilitu celého finančního družstevnictví. To by mělo velmi vážné následky na důvěru a chování občanů, zda je stát schopen prostřednictvím svých institucí ochránit vklady svých občanů, zejména drobných střadatelů a podnikatelů.

Krizi kampeliček nebo spořitelních a úvěrních družstev však není možné chápat jako nějaké překvapení, které nebylo možné s dostatečným předstihem předpovědět. Určité indicie bylo možné zaznamenat již v době, kdy vznikl zákon upravující jejich činnost, to znamená zákon č. 87/95 Sb., který umožňoval založit kampeličky prakticky komukoliv. Velmi naivní se přitom ukázalo srovnání a částečné mechanické přebírání zkušeností z doby Rakousko-Uherska či z první republiky, kdy daný sektor v České republice velmi dobře fungoval. Období konce 20. století je zcela odlišné, a tak není možné se na předválečné kampeličky jen mechanicky odvolávat.

Podstatný rozdíl proti současnosti shledávám zejména v tom, že v dnešní době není v České republice stále ještě standardní ekonomické a politické prostředí. Jistě máme ještě v živé paměti krachy a vytunelování 18 soukromých bank, které připravily o značnou část vkladů jak podnikatele, tak i drobné střadatele.

Chci zde připomenout poslední kauzu, a to je kauza Moravia Banky, která je velmi aktuální zejména na severní Moravě, na Ostravsku, kde jsou v nucené správě právě čtyři záložny se 40 tis. členy a bilanční sumou dosahující téměř 5,5 mld. Kč. Je to téměř polovina z celého družstevního sektoru v České republice. Přitom stát a Česká národní banka v posledních letech vynakládají značné finanční prostředky na stabilizaci a konsolidaci bankovního sektoru včetně soukromých subjektů. Chci jen připomenout, že např. na konsolidaci bank - tady mám údaje z roku 1998 - bylo vynaloženo značné množství financí, na konsolidační program I., na konsolidační program II. a na stabilizační program bylo vynaloženo 163 mld. Kč. Přitom např. na sanaci Banky Bohemia 11,7 mld. Kč, Ekoagrobanky 9 mld. Kč, Eurobanky a  Foresbanky 8,9 mld. Kč, bankovního domu Skala 3,18 mld. Kč, AB Banky 5,8 mld. Kč, Podnikatelské banky 1,24 mld. Kč atd. Mohl bych pokračovat, až bych přečetl všech 11 bankovních subjektů.

Přitom v posledních dnech proběhly v tisku informace z jednání vlády, kde se hovoří o dalším navýšení finanční pomoci bankovnímu sektoru, spojeném s přípravou privatizace dalších bank s účastí státu, takže by celková suma na sanaci bankovního sektoru měla dosáhnout 300 mld. až 400 mld. Kč.

Vážená sněmovno, jsou to částky nesrovnatelně větší, řádově větší, než o jaké se v současné době jedná v kampeličkách. Ministr financí hovořil o tom, že je tam suma celkových vkladů 1,3 mld. Kč a že je ohroženo z těchto vkladů 88 %.

***