Neautorizováno !

(16.20 hodin)

(pokračuje Zeman M.)

Dovolte mi závěrečnou poznámku. Aniž bych přeceňoval tuto formu, s odboráři jsem jednal i o možnosti širšího uplatnění zaměstnanců ve správě a řízení podniku. Chtěl bych tuto ctihodnou sněmovnu - možná mimo rámec této interpelace - informovat o tom, že je u nás např. společnost Preciosa, která má 95 % zaměstnaneckých akcií, více než 3 mld. Kč obratu a více než 400 mil. Kč zisku. Je to zaměstnanecká společnost, která se během pěti let vymanila ze situace blížící se krachu a která zvyšuje objem své produkce ročně minimálně o 10 %.

Domnívám se proto, a to platí nejen o Zetoru, že právě zvýšení rozsahu zaměstnanecké participace včetně vlastnického spolupodílení se - i když chápu, že to zní ironicky, protože lidé, kteří nedostávají výplaty, nyní nemají šanci na nákup zaměstnaneckých akcií - může být rovněž jednou z perspektivních forem doplňující onu základní strukturu.

Takže opakuji, že byť je cílovým řešením vyhledání strategického investora - stejně jako se to v poslední době podařilo v jiných podnicích, kde v to nikdo nedoufal, viz např. zmíněná Vagonka Studénka, která nás ještě před rokem zapřísahala, že prosí vládu o pomoc -, tak vláda nemůže do doby vyhledání investora prostřednictvím Revitalizační agentury nechat podnik jeho osudu, musí však respektovat fakt, že nemůže zabránit konkursu, pokud ho nějakých pět nebo deset drobných věřitelů vyhlásí. Musí být připravena i na tuto variantu, musí pomoci prostřednictvím Konsolidační banky zajistit provozní financování životaschopné, to je zisk přinášející, výroby a uchovat - byť v redukované podobě - zaměstnanost v Brně i v celém jihomoravském regionu.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji panu předsedovi vlády. Pan poslanec má ještě v úmyslu položit doplňující dotaz.

Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedo vlády, odpověděl jste mi na moji otázku, vzal jste ji velmi vážně. Já vám za to za prvé děkuji. Za druhé bych vám chtěl popřát, aby v tom, co jste mi popsal, že hodlá vláda učinit, došlo k zásadnímu obratu a řešení celé situace, protože jde o klíčový podnik a na tomto klíčovém podniku, závisí velmi mnoho nejen zaměstnanost v Brně, ale i čest a jméno České republiky třeba i v Evropské unii, závisí na něm zejména to, jak bude dále fungovat naše zemědělství. Já jako zemědělec vám držím palce a děkuji vám.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným, resp. vylosovaným je pan poslanec Karel Kühnl.

Poslanec Karel Kühnl: Vážený pane předsedající, vážený předsedo vlády, já bych velmi rád diskutoval ve své interpelaci otázku obsahu státní pomoci podnikům, bohužel tak nemohu učinit, protože vláda se rozhodla obsah svého příslušného rozhodnutí utajit. Připomínám, že vláda na svém zasedání 9. února v bodě 44 projednala opatření ke stabilizaci akciové společnosti Vítkovice a přijala usnesení č. 181/V a toto usnesení podle příslušného zákona o utajovaných skutečnostech utajila v kategorii "vyhrazeno". Utajit lze samozřejmě pouze a výlučně na základě tohoto zákona, a toho se tedy nutně budou týkat moje otázky.

1. Moje první otázka se musí týkat motivu. Pane předsedo vlády, bylo motivem vlády k utajení tohoto usnesení skutečně ochránit konkrétní zájmy vyjmenované v zákoně o utajovaných skutečnostech, případně které to byly zájmy, nebo bylo motivem utajení skrýt se před diskusí s opozicí, parlamentem, veřejností, s Evropskou unií, obava, že by vláda neobhájila své rozhodnutí?

2. O který přesně důvod, pane předsedo vlády, se fakt utajení opírá, prosím přesně podle § 4 příslušného zákona - má 27 bodů - a která přesně je skutečnost, která má být utajena? Odkazuji na nařízení vlády č. 246/98, které obsahuje seznam utajovaných skutečností.

3. Konzultovala vláda obsah a skutečnost utajení s Komisí Evropské unie?

4. Je vedení akciové společnosti Vítkovice prověřeno Národním bezpečnostním úřadem a má příslušná osvědčení, a je tedy seznámeno s tímto usnesením?

5. Odpovídá organizace akciové společnosti Vítkovice požadavkům zákona na organizace, jimž je možné poskytovat utajované skutečnosti?

6. Existují nebo neexistují rovnější mezi rovnými, kteří utajené usnesení v rozporu se zákonem znají? Určité informace v tisku na to ukazují.

7. Kdy se vláda dostane k tomu, aby uznala, že postupovala protizákonně, aby usnesení č. 181/5 odtajnila, omluvila se a umožnila veřejnou diskusi o použití veřejných finančních prostředků na pomoc konkrétním podnikům?

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Prosím všechny interpelující, aby se pokusili dodržet vyhrazený dvouminutový limit na položení interpelace. Slovo má předseda vlády.

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedající, vážený poslanče Kühnle, vážené kolegyně, vážení kolegové, interpelace, kterou jsem obdržel, byla nazvána "ve věci státní pomoci podnikům". Takto zněl oficiální název vylosované interpelace. Na základě tohoto názvu jsem nechal Ministerstvo průmyslu a obchodu zpracovat poměrně rozsáhlý materiál, který se týká jednotlivých forem státní pomoci, aby pan poslanec Kühnl mohl být ukojen ve své interpelaci. Neočekával jsem samozřejmě od něho takovou míru sebekritiky, že by jeho interpelace zněla "jak tato vláda napraví devastaci českého průmyslu, kterou jsem já, Karel Kühnl, způsobil nebo spoluzpůsobil za 14 měsíců svého fungování ve funkci ministra průmyslu". Očekávat to od kolegy Kühnla by jistě bylo liché, ale naivně jsem doufal, že se pan poslanec Kühnl bude opravdu zajímat o státní pomoc podnikům včetně Vítkovic, o nichž za chviličku budu mluvit, a že pokud bych se soustředil na méně podstatný problém, než je problém utajování skutečností, ale na to, jak tato pomoc skutečně vypadá a k čemu má směřovat, tak že alespoň jednu z těchto šesti otázek - což slušnější poslanci většinou dělají - by mi zaslal předem a já bych se v takovém případě např. dotázal ředitele Nejvyššího bezpečnostního úřadu pana Kadlece, jak byli prověřeni pracovníci managementu Vítkovice, protože očekávat ode mne, že to vím zpaměti, by bylo poněkud naivní.

Chci věřit, že tato interpelace není formou zviditelňování se pana kolegy Kühnla před blížícím se kongresem jeho ministrany, a pokusím se proto odpovědět věcně na problém Vítkovic, protože tento problém mě zajímá daleko více než problém utajovaných skutečností.

Je obecně známo a je to jeden z Parkinsonových zákonů, že inteligence se řídí schopností odlišit podstatné od nepodstatného. Nicméně jsem samozřejmě povinen odpovědět i na to nepodstatné, tj. na utajení vládního usnesení, avšak odpovídám přesně v souladu s jednacím řádem na název interpelace, který zněl: "státní pomoc podnikům".

***