Neautorizováno !

(16.10 hodin.)

(pokračuje M. Zeman )

A jestliže jsem před chvílí vyčítal předimenzovanost výrobní kapacity, pak musím konstatovat - a věřím, že i pan poslance Kocourek tomu věnuje jistou míru pozornosti - že český stát vložil prostřednictvím Konsolidační banky do a. s. Zetor od tohoto data více než 7 mld. korun, 7 miliard korun českých. A kromě toho Konsolidační banka garantovala emisi obligací Zetoru ve výši jedné miliardy korun, restrukturalizovala dříve provozní úvěry na úvěry s dnešní dobou splatnosti, a tak vznikl model, kterému já říkám dnes i v minulosti lití peněz do černé díry pod záminkou pomoci našim podnikům. Sedm miliard korun, jak jistě uznáte, pane poslanče, není žádná drobná částka, a jestliže těchto sedm miliard korun nepomohlo k sanaci podniku Zetor, pak lze učinit opodstatněný závěr, že - jak říkal Jarda Cimrman a další klasici - tudy cesta zřejmě nevede.

Přitom bych chtěl samozřejmě ocenit např. to, že v Zetoru došlo k certifikaci systému jakosti ISO 9000, k novému modelu traktorové jednotky, k dalším pozitivním změnám atd. Ale podle mého názoru to, co je na našich společnostech tohoto druhu nejhorší, je zpravidla management kombinovaný s neprůhlednou vlastnickou strukturou.

Vláda 13. srpna 1997 - vidíte, že už se blížím k přítomnosti - přijala usnesení, kde souhlasila se vstupem konsorcia Motokov Praha, a právě Motokovu vláda předala manažerskou kontrolu v této společnosti. Obávám se, že to byl další nešťastný krok, neboť Motokov se ukázal být - když budu velmi jemný - nikoli nejlepším vlastníkem a nikoli nejlepším managementem této společnosti. Takže z toho vznikla situace, kterou vám nyní stručně popíši, protože je docela dobré, abychom věděli, jak na tom Zetor je, a nedělali si zbytečné iluze.

Vlastní jmění tohoto podniku je, drazí kolegové, minus 250 milionů Kč, opakuji - minus 250 milionů. Pokud se domníváte, že nelze mít záporné vlastní jmění, mýlíte se - tento případ to dokazuje. Dlouhodobé a krátkodobé pohledávky činí o něco více než 1,1 mld. korun, ale dlouhodobé a krátkodobé závazky činí více než 2 miliardy korun a další 2,5 mld. Kč činí bankovní úvěry a výpomoci. Provozní hospodářský výsledek byl v minulém roce minus 1,3 miliardy korun, tedy podnik vyrábí se ztrátou. Podnik má daňové závazky ke státu 57 mil. Kč, závazky k zaměstnancům 105 mil.Kč a závazky ze sociálního zabezpečení 145 mil. Kč.

Jak vidíte, jsem ve žhavé přítomnosti. A teď, co s tím dělat.

Podle mého názoru stát nemůže ani teoreticky zabránit konkursu jakéhokoliv podniku z toho prostého důvodu, že když kdokoli z tisíců drobných věřitelů, jak jsme nedávno viděli například u Královopolské, podá žádost o konkurs, pak nezávislý soud - nezávislý mimo jiné i na vládě - může této žádosti vyhovět, a to dokonce i bez poskytnutí ochranné lhůty.

Právě proto vláda, když zvažovala naprosto konkrétní řešení, volila takové možnosti, které by zahrnovaly jak konkursní, tak nekonkursní variantu. Jinými slovy uchování životaschopné výroby, tj. části a pouze části dosavadní výroby i v případě vyhlášení konkursu. Zetor byl zařazen do revitalizačního programu, a jak jistě víte, pane poslanče, Revitalizační agentura nemá za cíl pouze vyhledat zahraničního strategického partnera, i když to je její cíl hlavní a zásadní, ale má také za úkol pomoci řešit jakousi přechodovou situaci tak, aby podnik, respektive jeho životodárná část nezanikla.

Až dosud bylo Revitalizační agentuře předloženo několik návrhů, z nichž většina se vyznačovala bohulibým požadavkem státní garance. Protože není pochybnosti o tom, že by tyto státní garance musely být dříve nebo později realizovány, neboť, jak vyplývá z přehledu současné ekonomické situace, podnik nemá na to, aby splácel staré dluhy, natož aby splácel dluhy nové, vláda není příliš nakloněna k pokračování v minulých praktikách lití peněz do černé díry a přidat k těm šesti nebo sedmi miliardám korun ještě miliardy další.

Pak zde existuje věc, na kterou se mě bezesporu bude ptát úspěšný bývalý ministr průmyslu a obchodu pan Karel Kühnl, věc tzv. nekonkursní varianty, která je založena nikoli na poskytování státních garancí, ale na provozním financování kontraktů, které jsou profitabilní. Já bych rád, drazí kolegové, zdůraznil to slovo "profitabilní". Viděli jsme vystoupit politické představitele, kteří se nám téměř se slzami v očích chlubili tím, že zajistili dodávky z ČKD Dopravní systémy, dodávky tramvají pro Manilu, a zapomněli dodat, že tyto dodávky byly realizovány za cenu, která je o 10 % nižší než provozní výrobní náklady na výrobu těchto tramvají. Takže já si myslím, že takové kontrakty skutečně nepotřebujeme, třebaže si na nich možná někteří politici budují svůj image.

V každém případě se domníváme, a to ostatně souvisí se současnou situací managementu Zetoru, že nutnou, nikoli postačující podmínkou je výměna managementu a zhodnocení nepříliš úspěšné účasti konsorcia Motokov. Konsolidační banka na úrovni svého generálního ředitele 18. února t. r. již o těchto variantách jednala. Přiznávám se, že Motokov kladl do určité míry odpor těmto našim návrhům. Domníváme se, že by bylo možné včetně řešení personálních opatření a ochranné lhůty vybudovat překlenovací řešení do doby, než bude přijata nová novela zákona o konkursu - pokud se nemýlím, tento zákon nyní prochází jednáním Senátu a naši nepochybně geniální senátoři k němu dodávají celou řadu hluboce promyšlených návrhů. Ale až se jednou tento zákon objeví ve Sbírce zákonů, pak bude možné přistoupit k vyrovnání za podmínek méně nákladných, než jsou podmínky dnešní.

Samozřejmě očekáváte konkrétní termín tohoto rozhodnutí. Chtěl bych vám proto sdělit, že vytvořená komise, složená z resortu Ministerstva financí, Ministerstva práce a sociálních věci - protože tady jde o zaměstnanost - Ministerstva průmyslu a obchodu a dalších institucí dokončí svoji práci k 15. březnu 2000 a následně návrh řešení předloží k projednání vládě ČR.

***