Neautorizováno !

(Po chvíli.)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Dalším bodem našeho pořadu je bod

které jsou určeny předsedovi vlády České republiky a ostatním členům vlády. Po zahájení 22. schůze Poslanecké sněmovny jsme za účasti ověřovatelů vylosovali pořadí poslanců, v němž budou vystupovat a klást ústní interpelace nejprve předsedovi vlády České republiky panu Miloši Zemanovi či vládě České republiky, a to v čase od 16 do 17 hodin, poté ostatním členům vlády České republiky. Seznamy poslanců podle vylosovaného pořadí nám byly v úterý rozdány do lavic. Nyní dávám slovo panu poslanci Pavlu Kováčikovi, který byl vylosován na prvním místě, aby přednesl ústní interpelaci na předsedu vlády pana Miloše Zemana. Připraví se pan poslanec Karel Kühnl.

Poslanec Pavel Kováčik: Vážený pane předsedo vlády, chtěl bych se s vámi podělit o obavy, které v posledních týdnech slýchávám při svých poslaneckých dnech na venkově - na Vysočině, na jižní Moravě, na Zlínsku a mnohde jinde. Jde o obavu zemědělských podniků všech vlastnických i podnikatelských forem z vývoje v Zetoru Brno. Strojní park těchto podniků je v převážné většině složen z traktorů Zetor. Zdaleka ne každý má na nákup zahraničního traktoru. Celkový počet Zetorů všech typů a řad se dá odhadovat na mnoho desetitisíců. Je u toho také nějaká spotřeba náhradních dílů. Pokud Zetor Brno padne, dostane se do existenčních problémů postupně čím dál tím více zemědělců, kteří nebudou mít čím obdělávat půdu.

Ptám se, pane předsedo vlády, jaké kroky připravuje vláda pro to, aby se udržela výroba traktorů a náhradních dílů v Zetoru Brno a nedošlo tak k ohrožení zemědělců a narušení funkce zemědělství v české a moravské krajině. Děkuji za odpověď.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji a udílím slovo předsedovi vlády panu Miloši Zemanovi.

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane poslanče Kováčiku, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych říci, že tuto otázku, na rozdíl od jiných, často méně smysluplných otázek, které dostávám, beru zcela vážně a jako projev upřímného a hlubokého zájmu jak o osudy tradiční značky našich traktorů, tak o osudy zaměstnanců podniku Zetor. Proto jsem se např. před 14 dny v Brně setkal s vedením odborové organizace tohoto podniku - zdůrazňuji odborové organizace tohoto podniku, protože dávám přednost jednání s odboráři v konkrétních podnicích před jednáním s některými odborářskými bossy na vyšší úrovni, kteří se tímto jednáním s předsedou vlády spíše zviditelňují, aniž by byli do hloubky informováni o skutečné situaci v tom kterém podniku. Moje odpověď samozřejmě vyvrcholí konkrétním návrhem na řešení, protože na to jste se mě, pane poslanče, ptal.

Na druhé straně - obracím se na předsedajícího - bych nechtěl rušit pana poslance Radko Martínka z jeho živé diskuse a myslím si, že by snad bylo dobré, abych mu umožnil, aby svůj dialog dokončil, a teprve potom budu pokračovat.

Zdá se, že pan poslanec dokončil, a dovolte mi proto, abych pokračoval. Nechápu, proč někteří kolegové nevedou své diskuse v kuloárech.

Domnívám se, že musíme při úvahách o racionálním řešení brněnského Zetoru a samozřejmě při jakýchkoli jiných problémech vycházet z historické situace a z minulého vývoje, protože, jak říkal Santayana, ten, kdo si nepamatuje svoji minulost, je odsouzen k tomu, prožít ji znovu. A proto mi dovolte - slibuji, že bude opravdu krátký - historický exkurz o tom, jak se podnik Zetor Brno vyvíjel v minulosti.

Je třeba říci, že tento podnik byl v minulosti - a když říkám v minulosti, myslím tím v minulosti ohraničené listopadem 89 - vybudován na kapacitu výroby 40 tisíc traktorových jednotek ročně. Bylo to podle mého názoru poněkud megalomanské a vedlo to k vysokým fixním nákladům, protože jistě víte, pane poslanče, že jestliže při této kapacitě, která zdaleka není využívána, fixní náklady zůstávají, pak to zcela přirozeně produkuje ztrátovost tohoto podniku. To je tedy první fakt, který byl jakousi koulí na noze - předimenzovaná kapacita ve vztahu k odbytovým možnostem z hlediska budoucích perspektiv Zetoru Brno.

Druhým faktem bylo neúspěšné jednání o zahraničním partnerovi. Jednalo se o společnost John Deer. O této společnosti jsem v Zetoru Brno neslyšel příliš mnoho pozitivních informací, řekl bych, že spíše naopak, včetně údajného převezení části dokumentace. Nicméně bych chtěl konstatovat, že dohoda o jednání s ní byla zrušena až 21. 6. 1997, tedy před necelými třemi lety. Z toho vyplývá, že se bohužel až dosud zahraničního strategického partnera nepodařilo nalézt, třebaže toto řešení považuji - podobně jako v případě Vagonky Studénka, kde, jak víte, už tento partner existuje, nebo Tatry Kopřivnice, nebo dalších podniků, ať už v Čechách nebo na Moravě - za řešení dlouhodobě nejperspektivnější.

Řešením nebyl ani vstup Konsolidační banky do podniku Zetor a do jeho řídicích struktur, k němuž došlo v říjnu 1994.

***