Neautorizováno !

(12.10 hodin)

(pokračuje Pleva)

Když k tomu děláme semináře, přijde pár lidí a koná se to za velkého nezájmu i odborné veřejnosti. Proto jsme předložili tento návrh zákona, neboť se domníváme, že ty oblasti, které jsou zmíněny, jsou jakýmsi úzkým místem vysokoškolského zákona. Nicméně netrváme na tom, že všechny návrhy, které tam byly, budou přesně v tom znění, a dokonce ani netrváme na tom, že tam všechny návrhy budou. Chceme o tom skutečně diskutovat.

Musím se teď trochu zastat ministra školství ještě coby místopředsedy výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Když se připravoval zákon č. 111, domluvili jsme se na tom, že tento zákon je zákonem, který je v celospolečenském zájmu, a žádná část politického spektra nebude tento zákon prosazovat tzv. válcovací taktikou. Dohodli jsme se na kompromisu, který rozhodně není špatný. Proto se domnívám, že i teď můžeme k tomuto zákonu nepřistupovat válcovací technikou, a také to nechceme tak dělat, ale kompromisem a odbornou debatou.

Už samotné podání tohoto návrhu zákona vyvolalo velkou odbornou debatu jak na úrovni rektorů, rad vysokých škol, tak vysokoškolské veřejnosti a musím říci, že názory tam rozhodně nejsou jednotné a jednoznačné.

Rád bych navrhl prodloužení lhůty pro projednávání o dvacet dní, případně pokud dospějeme k názoru, že je třeba lhůtu ještě více prodloužit, předkladatelé by s tím jistě souhlasili. Pojďme se o tomto problému bavit. Pokud dospějeme k tomu, že je to v takovém stavu, že novela by spíše uškodila než pomohla, pak samozřejmě máme ještě druhé a třetí čtení. Nebojme se této debaty. Vyzývám vás, abychom tuto debatu zahájili. Problémy se dají řešit. Něco se dá řešit odloženou účinností úpravy, něco úpravou paragrafů, ale nechtěl bych teď zacházet do podrobností.

Je to jakási nabízená ruka, na což se v tomto parlamentu zapomíná, že jsme se dokázali domluvit, dokázali jsme jednat. Teprve nad výsledným tvarem se můžeme dohodnout, jestli ho podpoříme, nebo ne. Zamítnout věc šmahem jen podle jakéhosi politického kritéria mi v tak vážné materii, jakou je vysokoškolský zákon, připadá špatné.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil pan kolega Pleva. Nyní se ujme slova pan kolega Kučera starší. Další písemné přihlášky do rozpravy nemám.

Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, já se omlouvám, že možná někteří z vás budou zprvu vnímat moje vystoupení jako vystoupení konfrontační nebo - jak to nazval kolega Pleva - válcovací, ale to jenom proto, že bych chtěl na základě sugestivního vystoupení pana navrhovatele, který vymezil jednu část řečiště, kudy půjde proud diskuse, vymezit také druhou část řečiště, abychom věděli, kudy ta naše řeka vlastně teče.

Ano, souhlasím s tím, je třeba o řadě věcí diskutovat, ale nemělo by se s vaničkou vylévat dítě. Paní zpravodajka už to tady řekla. Hovořil o tom i pan ministr.

Vysokoškolský zákon má za sebou v podstatě jeden rok své existence, aniž by bylo možné například prověřit, jakým způsobem lze pozitivně či negativně zhodnotit kompletně uzavřené bakalářské studium. Přesto však už do něj chceme sahat a chceme vytvářet jiné modely, aniž známe výsledek předchozího.

Vystoupení pana navrhovatele vyznělo tak, jako kdyby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemělo zájem zvýšit počet vysokoškolsky vzdělaných studentů. To přece nemůže pan navrhovatel myslet váženě, vzdyť by ho všechny kroky ministerstva i vysokých škol přesvědčily o opaku.

Já si myslím, že problém je někde jinde. Problém je v hledání inspirace. Přejdu postupně k navrhovaným jednotlivým částem. Zároveň se vám omlouvám. Dnes se mi hovoří velmi špatně, protože mě přepadla nečekaná hlasová indispozice.

Vystoupení pana navrhovatele jednoznačně ukázalo, kde hledá inspiraci, ve kterém typu školství. Je mi to velice líto, ale jestliže jsme řadu let v této zemi hledali inspiraci v jistém typu školství východního, tak se tady opírá o určité zkušenosti ze školství amerického. Já si amerického školství v některých věcech velmi vážím, ale na druhé straně vím stejně dobře jako vy, jaké jsou obecné poznatky z toho, jaká je obecná vzdělanost v zemi za velkou louží, a nemyslím si, že bychom v masovém vysokém školství, jak to tady bylo nazváno, museli inspiraci hledat právě tam. My už jsme tady jeden podobný příklad před léty měli. Nebylo to masové vysoké školství, bylo to masové střední školství a naše země se chlubila, že má v celé Evropě největší počet zedníků nebo tesařů s maturitou. Jestli by toto mělo být cílem tohoto masového vysokého školství, nejsem si jist, jestli bychom šli opravdu správným směrem.

Jestli v této souvislosti nazval pan navrhovatel naše současné vysoké školy, které podle něj navazují na tradici předešlých let, vysoce selektivními baštami průměrnosti, pak mi nezbude než se otázat, jestli si uvědomuje, že i on stejně jako já a mnozí z nás jsme absolventy těchto vysoce selektivních bašt průměrnosti, na kterých jsme získali tituly před i za jménem. Já se za to nestydím, já si myslím, že jsme získali vzdělání poměrně slušné, a neurážel bych naše vysoké školy tímto pojmenováním.

Otevřít systém - samozřejmě. Já jsem také pro, ale bylo by dobré si uvědomit, že bakalářské studium a magisterské studium jsou ve své podstatě a koncepci dva přece jen poněkud rozdílné typy studia. Pan navrhovatel a mnozí jiní se se mnou jistě shodnou, že jsme si tady mnohokrát řekli, že bakalářské studium by mělo směřovat spíše k praktickému využití získaných vysokoškolských znalostí, zatímco magisterské studium vede spíše k vědeckému, spíše k univerzitnímu typu, na nějž navazuje případně další studium doktorandské.

Jestliže bychom udělali povinný bakalářský předstupeň studia magisterského, pak zavádíme bakalářské studium poněkud jiným směrem, než jak jsme ho předtím společně koncipovali. Já tomu teď trochu nerozumím. Připadá mi to skutečně jako krok zpět, připadá mi to jako něco, co by magisterské studium spíše svazovalo, než mu uvolňovalo ruce. Chápu a souhlasím s tím, že by bylo dobré umožnit těm absolventům bakalářských studií, kterých bude nepochybně přibývat, pokud zjistí, že mají potřebu, touhu a schopnosti pokračovat ve studiu magisterském, aby tak učinili.

Ještě jedna moje poznámka patří do kategorie problémů číslo jedna. Byla tady několikrát citována Boloňská deklarace a v této souvislosti náš stát v Evropské unii. Pan ministr mnohé vysvětlil. Já bych si přesto dovolil ještě jednu otázku. Mnozí z nás mají kopřivku, když v souvislosti s jinými zákony, například v souvislosti s tzv. velkým mediálním zákonem, se zákonem o rozhlasovém a televizním vysílání, je nám vyčítáno, že až přespříliš dodržujeme doktríny, které nám předepisuje Evropská unie. A najednou se tady začínáme ohánět Boloňskou deklarací, která nám také cosi začíná předepisovat. Já začínám mít obavy, že se jednou sejdou lékaři někde v Marseille a budeme mít Marseilleskou deklaraci.

***