Neautorizováno !

(12.00 hodin)

(pokračuje E. Zeman)

Opět tady neplatí, že předkladatelé by se vlamovali někam, kam já je nechci pustit. Vlamují se do otevřených dveří. Jen je otázka, zda jejich úmysly jsou opravdu vždy takové, jak je řečeno. Vezměme to bod za bodem.

Oddělení bakalářských programů. Velmi dobře to zde řekla paní zpravodajka. Nevím, co si o mně myslí pan poslanec Matějů, ale nejsem zdaleka takový analfabet a již řadu let jednám se západoevropskými ministry školství, s jejich vysokými školami atd. a v poslední době poslouchám ano, váš zákon 111 je jeden z nejmodernějších a mimo jiné právě tím, že umožňuje oba modely, tzn. bakalářský stupeň je součástí magisterského anebo bakalářský stupeň může být samostatný a může rovněž existovat samostatně pouze magisterský. Takto to hodnotí většina zemí západní Evropy včetně jejich univerzit, jako naši výhodu, ne nevýhodu.

Tady se argumentuje tím, že musíme splnit jakési požadavky EU. Chtěl bych všem jasně říci, že žádné kategorické požadavky v tomto nejsou. Boloňská deklarace nás zavazuje udělat systém co nejprostupnější, což se opravdu snažíme, a já jsem si jist, že tady nejsme s předkladateli v sebemenších rozporech. Mohl bych říci k tomuto bodu novely, že miluji liberály s knutou v ruce. Není nic krásnějšího, než svobodu nastolovat násilím. Ono to tady i zaznělo i ve slovech zpravodajky.Už léta mi to připadá takové zvláštní, jak ti, kteří mluví proti revolucím a proti násilí, co chvíli prosazují řešení revolucí a násilím.

Pokud jde o další bod, o systém celoživotního vzdělávání a jeho možnost získávat tudy diplomy. Byl jsem to já, kdo tento systém prosadil, aby v zákoně byl. Ale vtip není v tom, že bychom celoživotním vzděláváním nafoukli kapacitu vysokých škol. Tady jsme opět v hlubokém nedorozumění. Nerozumíme si ani v pojmech. Pan předkladatel Matějů mluví o denním studiu, zákon 111 nic takového nezná. Zákon 111 mluví o interním, externím, kombinovaném atd. Mluvíme trochu i v jiných pojmech. Řešení, o kterém se zde mluví, kterým jde svět, je rozšíření forem distančního a kombinovaného studia, ne toho, co podle zákona 111 je ve čtvrtých typech programů celoživotního vzdělávání. Tady si nerozumíme velmi výrazně v pojmech. Chceme oba totéž, jdeme zdánlivě stejnou cestou, ale jen zdánlivě, protože tady se obávám, že zatímco já tlačím vysoké školy k tomu, aby zaváděly co nejvíce distančního a kombinovaného studia, které je mnohem levnější a které umožňuje pokrýt zmíněnou odloženou poptávku atd., atd., zatímco já vkládám do nového projektu maturit M-certifikáty, které mají umožnit těm, kteří odmaturovali kdysi dávno atd. a nebudou mít srovnatelné maturity podle nových pravidel, aby je dodatečně získávali, tak tady se spíš uvažuje o něčem jiném. Tady se spíš uvažuje o trojském koni, jak dostat zpátky do zákona školné. Tady nás pravicoví liberálové ve jménu vize "jdeme na Západ" vodí na Východ. Vždyť to jsou pobaltské modely, o čem se tu mluví. Půlka státních, půlka placených. Ti, kteří budou nejúspěšnější, budou zadarmo, zbytek si to zaplatí. To není cesta podle Boloně do Evropy, to je cesta do Pobaltí, ne-li do Ruska.

Pak se mi velmi líbí, když si pan poslanec stěžuje na úzkou vrstvu vyvolených. Aniž bych se ho chtěl dotknout, on sám k nim prokristapána také patří.

V té třetí části, ono to tu zaznělo v určitém přeřeknutí jednoho z předkladatelů, ono skutečně jde hlavně o vkládání majetku a peněz, protože když se zákon připravoval, všechny subjekty - velmi dobře si to pamatuji, protože na rozdíl od předkladatelů těchto novel jsem dva roky strávil při přípravě vysokoškolského zákona, jednal s kdekým a v konečné fázi, když se obě verze, vládní i tehdejší poslanecká, sumarizovaly, jsme den za dnem nad tím seděli a toto, jak to zákon ošetřuje, není nějaké opomenutí. Tam byly dlouhé velké polemiky, které skončily výsledkem. Duchovní vlastnictví ať školy vkládají, ale tomu také zákon nebrání. Zákon chtěl zabránit, a velmi promyšleně a vědomě, tomu, aby školy nehazardovaly s 35 mld. majetku, které na ně stát bezúplatně převedl. Shodli se na tom tehdy i rektoři, úřady i tehdejší Poslanecká sněmovna. Všichni uznali, že ten důvod je rozumný, po zkušenostech s kavárnou Slavia a jinými případy, že školy by neměly vkládat do hospodářské činnosti ani peníze, ani hmotný majetek. A pokud jde o nehmotné vlastnictví, o know-how atd., tak tam jim zákon nebrání v dané chvíli vůbec v ničem. Zase na nás z toho leze trochu jiný trojský kůň, než je rozšiřování možnosti vzdělávání pro všechny.

Velmi dojemná je ta část, která mluví o přijímacím řízení. Už jsem zde upozorňoval, ano, zavádím dvě úrovně maturit, z nichž ta vyšší je zaměřena podle požadavků vysokých škol a měla by objektivizovaně, pod státní pevnou garancí jednotných strojově zpracovávaných textů atd. vytvořit onen systém, kterého se pan poslanec Matějů dožaduje. Ale pan poslanec Matějů tady přece mluvil trochou o něčem jiném. Řešení jeho novely není ani tak v tom, přenést to na rektory, protože každý z nás, když zapřemýšlí, zjistí, že přesun zodpovědnosti z děkana na rektora v tomto směru neřeší nic, ale zazněla tady zajímavá slova a ta zase měla společný jmenovatel této novely: umožněme soukromým firmám, jako je nadace Scio, aby za několik milionů objektivně tyto zkoušky pro vysoké školy udělaly.

Takže má otázka na závěr zní: pokud chceme to, co je tu deklarováno, říkám ano, souhlasím, a ano, bavme se o tom, a ano, dělám k tomu veškeré kroky a jsem přesvědčen, že do sklonku tohoto volebního období toto bude reálně naplněno cestami, které běžně standardními metodami na základě platného zákona jsou rozvíjeny. Pokud chceme toto. Pokud nám jde spíše o to, aby se mohlo v oblasti vysokého školství (podnikat?), pak schvalte tuto novelu. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji ministru školství, mládeže a tělovýchovy panu Eduardu Zemanovi. Další v rozpravě vystoupí pan kolega Petr Pleva, připraví se pan kolega Miloslav Kučera starší.

Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, přestože jsem byl napaden, že jsem jako jeden ze tří předkladatelů obvinil ministra školství z ultralevičáctví, musím se ohradit, protože jsem ještě nevystupoval, takže jsem nemohl nikoho z ničeho obvinit.

Teď jsem měl trochu chuť, když jsem poslouchal také konfrontační vystoupení pana ministra školství, reagovat na mnohé věci, které řekl bych velmi eufemistickým výrazem byly mírně nepřesné. Nicméně zdržím se tohoto konfrontačního tónu a chtěl bych naopak sem zavést tón úplně jiný.

Když jsme se s kolegy Bartošem a Matějů domlouvali na tom, že předložíme novelu zákona 111, zdálo se nám, že některé problémy dozrály do situace, kdy je potřeba o nich začít vážně diskutovat, a protože máme zkušenosti, že pokud není v této sněmovně předložen zákon, skutečně vážná debata se nekoná.

***