Neautorizováno !

(11.50 hodin)

(pokračuje Bartoš)

Každý rok zaniká v Evropské unii kolem asi 10 milionů pracovních míst, což je zhruba 7 %, a vzniká přibližně stejný počet míst nových.

Tato fakta jsou jedním z důvodů, abychom celoživotní vzdělání dostatečným způsobem povzbudili. Jsem totiž přesvědčen o tom, že o celoživotní vzdělávání u nás je malý zájem. Důvod podle mne spočívá v tom, že současný systém nedává, opakuji ještě jednou, nedává patřičné možnosti a vyhlídky a samozřejmě tím pádem nemůže nikoho stimulovat. Neumožňuje totiž to zásadní, co je. Neumožňuje získat kvalifikaci, která je všude na trhu práce vyžadována. Tento zásadní nedostatek právě naše novela chce odstranit.

Před chvílí jsem dokázal na použitých číslech, jak lidé s odbornou přípravou mezi 10 až 40 lety budou mít obtížnou pozici hledat své místo v nově se měnících podmínkách. Právě jim, tj. generaci přibližně o 45 let nahoru, má naše novela pomoci najít nové možnosti uplatnitelnosti nejen na trhu práce, ale také samozřejmě v jakémsi širším kontextu. Dnes jsou tyto možnosti výrazně limitovány právě tím, že stát dosud nemá vyřešeno celoživotní vzdělávání, a tudíž přístup těchto lidí k tomuto vzdělání je výrazně omezen.

Názory, které zde prosazuji, nejsou samozřejmě jen názory nějaké úzké skupiny. Naopak stávají se čím dál tím více předmětem úvah v mnohem širším měřítku, jsou diskutovány v rámci nejrůznějších koncepcí vzdělávání, ať už je to na úrovni vlád, nebo parlamentů jednotlivých států. A samozřejmě jsou diskutovány také na úrovni nadnárodní.

V roce 1995 Evropská unie publikovala bílou knihu vyučování a učení. Tato kniha se nazývá přesně Cesta k učící se společnosti, což je velice důležitá věc, a rok na to vyhlásila Evropská unie Rokem celoživotního učení.

V publikacích analýza vzdělávací politiky z let 1998 až 1999, které vydává OECD, je celoživotnímu vzdělávání a investicím do něj a dále pak nutnosti rozšiřovat nabídku vysokoškolského studia věnována mimořádně velká pozornost.

V jedné z kapitol, která nese název Zvyšovat úroveň dosaženého vzdělání se vyplatí, jsou dávány do souvislosti vztah dosaženého vzdělání a šance získat užitečnou způsobilost a samozřejmě tím i větší možnost být zaměstnán a mít odpovídající příjem.

Z údajů, které jsou zde uváděny, bych si dovolil citovat tuto pasáž: Riziko nezaměstnanosti u osob, které získaly vysokoškolské vzdělání, je až pětkrát nižší než průměrná nezaměstnanost všech osob této kategorie. Tato výhoda spojená se vzděláním se projevuje ve všech zemích, s výjimkou malého počtu těch, v nichž je celková nezaměstnanost velmi nízká.

Dále je v této publikaci posuzován speciálně vztah velké přípravy na povolání a dosahovaného příjmu. Osoby s vysokoškolským vzděláním patří do skupin s výrazně vyšším příjmem než osoby, které ukončily vyšší sekundární vzdělávání.

Jako malou poznámku si dovolím uvést zajímavý údaj týkající se žen. Protože na minulé schůzi při projednávání zákoníku práce byly zde obavy o rovnoprávnost žen, dovolím si v této souvislosti citovat jeden velmi zajímavý údaj. Ten ukazuje, že ženy, které mají univerzitní vzdělání, vydělávají v polovině svého života o 61 % více než ty, které mají jen vyšší sekundární vzdělání. Ty, které ukončily pouze základní vzdělání, mají nižší příjem ve srovnání s ukončeným vyšším sekundárním pouze o 23 %. Tato čísla velmi významně dokazují, jaký smysl má rozšiřování právě vysokoškolského studia.

Kolega Matějů již mluvil o přesnějším vymezení bakalářského studia v souladu s Boloňskou deklarací. Striktnější oddělení magisterského vzdělávacího programu řeší problém tzv. tunelovitosti vzdělávacích programů, která spočívá v nemožnosti získat kvalifikaci dříve, v nemožnosti vystoupit a získat jakousi kvalifikaci prvního stupně. Takto postavené programy totiž obtížně umožňují v případě neúspěšnosti pokračovat tam, kde studium bylo předčasně ukončeno.

Další předpokládané rozšiřování právě bakalářských vzdělávacích programů se vztahuje samozřejmě i na oblast celoživotního vzdělávání. Právě v nich by v budoucnu měla studovat generace, o níž jsem mluvil. A zde předpokládám největší poptávku po vzdělání. Důvody spočívají především v tom, že bude možné takto poměrně rychle získat novou kvalifikaci a nové uplatnění.

Tendence ke kratším vzdělávacím programům je směřování, které se postupně v evropském vzdělávacím prostoru začíná velmi silně uplatňovat.

Dámy a pánové, krok, který jsme s kolegy učinili v podobě novely vysokoškolského zákona, je pokusem reflektovat nejmodernější vzdělávací trendy, je pokusem o to, aby se podstatně zvýšila možnost pro studium pro každého, kdo se chce vzdělávat.

Právě rozvoj vzdělávacích příležitostí má spoustu významů v širším společenském kontextu. Nejenže zvýší konkurenceschopnost našich občanů v budoucí Evropě, nýbrž má také obecný celospolečenský význam, např. tím, že posiluje celkovou mezigenerační soudržnost. Z těchto důvodů bych vás chtěl všechny požádat o podporu navrhované novely. To je úplně všechno, děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Bartošovi, slovo má pan ministr Eduard Zeman, připraví se pan poslanec Petr Pleva.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Paní předsedající, dámy a pánové, je mi tak trochu líto, že tak vážný problém se odehrává za poměrně malé účasti poslanců, ale s tím ani já ani předkladatelé této novely zřejmě nic nesvedeme.

Z úvodních slov tří hlavních předkladatelů tohoto zákona, zejména klíčového předkladatele pana poslance Matějů, by mohlo vyznívat, že jsem představitel typicky levicového, ultralevicového až bolševického modelu uzavřeného školství a nepřeji si kdeco.

Pokusím se být mnohem stručnější, než byl první předkladatel. Chtěl bych zde poděkovat zejména paní zpravodajce za její slova, která byla velmi uvážlivá, a je mi velmi líto, že zanikla v určitém nezájmu sněmovny.

Jakkoli tady znělo cosi o levicovosti, snahách uzavírat přístup k vysokoškolskému vzdělání, musím konstatovat, že je tu mnoho opravdu hlubokých a hlubokých nedorozumění.

Pan poslanec Matějů se dovolává Boloňské deklarace. Ale já jsem byl jedním z iniciátorů Boloňské deklarace. Já jsem byl v Boloni ten, kdo příští konference úspěšně pozval sem do Prahy.

Pan poslanec Matějů se dovolává potřeby otevřít celoživotní vzdělávání. Ale já jsem byl ten, kdo do zákona 111 tento čtvrtý typ programu dal proti vůli tehdejšího Ministerstva školství. My si tady skutečně v mnoha věcech nerozumíme.

Jakkoli bylo v úvodním slově předkladatele řečeno, že má být věcné a neideologické, obávám se, že bylo hodně ideologické a ne vždy věcné. Já totiž se všemi požadavky, které tady předkladatelé vznášejí, naprosto nejen souhlasím, ale dělám i kdeco pro to, aby byly naplněny. Ale teď se ptám, zda ty čtyři body novely, tak jak jsou předloženy, opravdu slouží také tomuto účelu, tzn. zpřístupnit daleko větší části populace oblast terciárního vzdělávání, protože to byl přece hlavní deklarovaný zájem. A já říkám: Ano, já to také chci a jsem schopen vyjmenovat kroky, které k tomu dělám. Předkladatelé říkají: Chceme učinit spravedlivějším systém přijímání. Já opět říkám: Ano, samozřejmě. A nejenže chci, ale tento týden jsem již také na tiskové konferenci ohlásil jeden z důležitých stupňů - maturity dvoudílného typu, kdy ve vnější státně zadávané části úroveň A má nahradit přijímací zkoušky na vysoké školy.

***