Neautorizováno !

(11.40 hodin)

(pokračuje Šojdrová)

Všechna ostatní ustanovení, mají-li být schválena, musí doznat podstatných změn. Předpokládám, že musí dojít k zapracování kontrolních mechanismů u ustanovení týkajících se změn v hospodaření a k vyváženosti jednotlivých návrhů ve vztahu k autonomii vysokých škol. Protože předpokládám, že příprava pozměňovacích návrhů bude obtížná a projednávání ve výboru delší, než je obvyklé, navrhuji prodloužit lhůtu pro projednávání ve výborech o 20 dnů. Navrhuji přikázat tisk č. 464 k projednávání výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Děkuji tímto za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Šojdrové. Nyní otevírám obecnou rozpravu, do které je jako první přihlášen pan poslanec Václav Brousek. Připraví se pan poslanec Walter Bartoš.

Poslanec Václav Brousek: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, předkládaná novela se skládá ze čtyř částí, které si teď troufnu krátce charakterizovat.

1. Otevření celoživotního vzdělávání pro akreditované programy. Střední generace, která v minulé době nemohla nebo nechtěla studovat, by si ráda doplnila vzdělání, ale problémem je získat ukončený stupeň vzdělání, stejně jako u akreditovaných programů. U programu celoživotního vzdělávání toto nejde. Dnešní kombinované neboli distanční studium není studiem o sobotách či po večerech, ale je v podstatě normálním denním studiem s individuálním plánem. Programy celoživotního vzdělávání budou stále více vyhledávány, a to jak studenty, pokud budou akreditovanými programy, tak také vysokými školami, protože vzhledem k demografickému vývoji se bude počet studentů v běžném studiu snižovat nebo bude stagnovat. Akreditované programy celoživotního vzdělávání jsou běžné v zemích EU a věřím, že začnou být běžné i u nás.

2. Oddělené a na sebe navazující bakalářské a magisterské studium. Je to opět požadavek EU na větší prostupnost studia. Bakalářské studium bude po přijetí novely prvním stupněm vysokoškolského studia a na něj bude navazovat druhý stupeň magisterského studia. Oba stupně budou pochopitelně ukončeny diplomem a budou znamenat stupeň vzdělání. Magisterské studium bude muset vždy navazovat na bakalářské. Toto je v budoucnu jistě žádoucí, ale protože se jedná o poměrně velký zásah do chodu některých vysokých škol, bude třeba zavádět tento způsob studia postupně, v určitém časovém intervalu. To je ovšem možné ošetřit v dalších čteních tohoto zákona.

3. Zrušení ustanovení, kterým se zakazovalo vysokým školám vstupovat do obchodních společností. Vysoké školy by se mohly zapojit do regionálních programů mnohem těsněji než dosud a tím si vylepšit např. svůj image. Nynější povolená hospodářská činnost neumožňuje vstup do obchodních společností. Novela by umožnila vstup do různých společností pomocí know-how, do zprostředkovatelských či poradenských firem, popř. vědeckotechnických parků, např. společně s obcemi, bankami apod. Toto podnikání je opět ve světě běžné a rozpočtu většiny vysokých škol by výrazně prospělo. Aby nedošlo k poškození dobrého jména školy, popř. k finanční újmě, bude jistě potřeba určitých úprav ve druhém čtení novely, např. úpravou způsobu schvalování vstupu do společnosti ve správní radě vysoké školy, ale jsou i jiné možnosti.

4. Zajištění srovnatelné úrovně přijímacích zkoušek v rámci jedné vysoké školy. Po přijetí této části novely by způsob přijímacího řízení schvalovala vysoká škola. Úprava odděluje vytvoření přijímacích testů od rozhodování o přijetí. Pochopitelně, že tato část novely částečně omezuje suverenitu fakult a je asi její nejkontroverznější částí.

Výhrady konference rektorů k novele spočívají v tom, že novela přichází příliš brzy, když ještě neproběhl jeden vysokoškolský cyklus a zákon není dostatečně zažit. O jednotlivých částech se již nevyjadřují takto skepticky, ale některé dokonce velmi podporují.

Požadavky EU na náš vysokoškolský systém jsou ale jasné - zvýšení propustnosti studia a otevření celoživotního vzdělávání pro akreditované programy. Z toho důvodu si myslím, že na novelizaci zákona 111/98 není brzy. Ostatně akademický život se vyvíjí rychlým tempem po celé Evropě. Diskusi by si samozřejmě zasloužily i další části zákona 111, ale na ty dojde snad v příští novele.

Vzhledem k potřebě této novely i přes některá negativa, na která jsem upozornil, vás žádám o její propuštění do druhého čtení. Děkuji vám za pozornost.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Brouskovi. Slovo má pan poslanec Walter Bartoš. Připraví se pan ministr Eduard Zeman.

Poslanec Walter Bartoš: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte, abych na začátku svého vystoupení zareagoval na vystoupení paní zpravodajky, na paní kolegyni Šojdrovou, a to ve dvou poznámkách.

Ta první se týká nereálnosti rozdělení magisterských programů. Již kolega Matějů ve svém vystoupení připustil, a já tento názor zastávám také, že budou v těchto magisterských programech a v jejich rozdělení vytvořeny určité výjimky. Počítáme s tím, že u lékařů samozřejmě není možné bakalářské studium, takže se to nebude týkat všech magisterských programů. To je první poznámka.

Druhá poznámka je k otázce týkající se Polska. Podobný systém funguje mimochodem také v Lotyšsku. Obava paní poslankyně Šojdrové se týká toho, že by spuštěním novely vysokoškolského zákona došlo k tomu, že většina vysokých škol bude přijímat studenty na placené celoživotní akreditované vzdělávání, jestli jsem tomu správně rozuměl. Já mám pocit, že tyto obavy jsou zbytečné, protože demografický vývoj ukazuje, že populační křivka jde dolů, a znamená to, že v budoucnu zřejmě vysoké školy budou muset soutěžit o studenty. Pokud budou vysoké školy soutěžit o studenty, znamená to že budou muset pro ně vytvořit výhodnější podmínky. Já se domnívám, že vytvoření výhodnějších podmínek určitě spočívá v tom, že toto studium bude bezplatné.

Dovolil bych si paní kolegyni Šojdrové ocitovat jednu část z přednášky pana doktora Hauga, kterou zmiňoval ve svém vystoupení pan kolega Matějů. Cituji: Konec silného početního nárůstu na univerzitách, který již v některých zemích začal a brzy se projeví i v několika dalších. Tento přirozený růst, jemuž se univerzity v posledních desetiletích těšily, má na kahánku, což s sebou ponese řadu důsledků. Mnoho univerzit bude muset začít dělat cosi, na co vůbec nebyly zvyklé, tedy soutěžit o studenty, zvlášť když státní financování ve většině států je tím či oním způsobem závislé na počtu zapsaných studentů. To je v mnoha vysokoškolských zařízeních něčím naprosto novým. Lze předpokládat, že studenti budou mít větší možnost výběru a vysoké školy budou muset věnovat více pozornosti jejich potřebám a spokojenosti než v minulosti.

Myslím, že tento argument stačí na to, abychom mohli do určité míry vyvrátit pochybnosti paní kolegyně Šojdrové.

Já se pokusím ve svém vystoupení být poněkud stručnější než kolega Matějů, takže bych se dotkl pouze jedné zásadní věci, a ta se týká celoživotního vzdělávání.

Celoživotní vzdělání - to není třeba příliš zdůrazňovat - hraje klíčovou roli ve vzdělávacích politikách všech vyspělých států. Podmínky ve společnosti se v posledních desetiletích všude ve světě výrazně mění a z tohoto důvodu je nutné, aby i vzdělání, a tudíž i celoživotní vzdělání tyto skutečnosti dostatečně reflektovalo. Je zcela nepochybné, že se budou měnit tradiční proporce mezi tzv. počátečním vzděláváním, které mělo dříve zcela dominantní postavení, a vzděláváním dalším, říkejme mu celoživotní. Jako příklad si dovolím uvést i to, že během deseti let zastará v Evropě asi 80 % technologií, které používáme, ale zároveň bude stále ještě pracovat 80 % dnešních pracovníků s odbornou přípravou, kterou získali před více než deseti lety, čili mezi deseti až čtyřiceti lety.

***