Neautorizováno !

(10.30 hodin)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Michaela Šojdrová.

Poslankyně Michaela Šojdrová: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ještě než přikročím k vyslovení stanoviska k tomuto tisku, upozorním na to, že následuje další bod, který se rovněž týká zákona č. 111. Nebudu navrhovat spojenou rozpravu, protože přestože se jedná o novelu stejného zákona, týká se naprosto jiného uzavřeného okruhu problémů, a proto je na místě, abychom oba tisky projednali odděleně.

Je tedy nyní před námi novela vysokoškolského zákona, jehož působnost má trvání jeden rok. Já na to velmi důrazně upozorňuji. Vláda vyslovila se zákonem nesouhlas. Ponechám na panu ministrovi, aby stanovisko vlády, pokud uzná za vhodné, zde přednesl. Přestože s mnoha ustanoveními, jak jsou předložena nesouhlasím, budu doporučovat, aby návrh zákona byl propuštěn do druhého čtení. Neodpustím si přesto krátkou reakci na vystoupení předkladatele.

Jeho vystoupení působilo skutečně velmi zasvěceně a důvěryhodně, nicméně musím upozornit na jedno ustanovení, které mi dává velký otazník za vystoupením kolegy Matějů. Budu citovat z návrhu zákona, který je nám předložen. Je to bod 10 § 46 odst. 2, který by měl znít: "Standardní doba magisterského studia jsou nejméně dva a nejvýše tři roky. Podmínkou pro přijetí do magisterského studijního programu je předchozí absolvování bakalářského studijního programu."

Takto napsaný návrh změny zákona je míněn vážně přesto, že předkladatelé si musí být vědomi, že je naprosto nereálný nejen proto, že by muselo dojít k okamžité akreditaci desítek magisterských bakalářských programů, ale také proto, že pro některé magisterské programy je to téměř vyloučené a došlo se k tomu i v zemích, kde rovněž o tomto ustanovení diskutují, a to dlouhé roky a snaží se k tomuto trendu přistoupit, nicméně u některých magisterských programů se to jeví zatím jako vyloučené. Proto si kladu velký otazník nad vším, co zde bylo předtím předneseno, přestože uznávám, že mnohé z důvodů jsou adekvátní situaci, která se v našem vysokoškolském systému odehrává.

Moje zásadní výhrada tedy směřuje k předčasnosti uvedených návrhů, které nejsou ověřeny s dostatečným časovým odstupem. Neboli jsou reakcí na aktuální stav toho, co se na vysokých školách děje, aniž by vysoké školy měly čas se s problémy vyrovnat, vyrovnat se s prostředky, které jim dnes vysokoškolský zákon umožňuje.

Nyní se vyjádřím ke všem čtyřem okruhům problémů, které novela otevírá. Prvním problémem je přijímací řízení. Předkladatelé se snažili reagovat na skandální průběh přijímacího řízení na právnické fakultě tím, že přenesou kompetence z fakulty na vysokou školu a nabídnou externí agenturu pro přípravu podle názorů předkladatelů kvalitnějších testů.

Druhý problém je bakalářské studium. Zmínila jsem se o tom ve svém úvodu a myslím si, že pan poslanec Matějů jasně vysvětlil, o co jde. Nedostatečné zavádění bakalářských oborů, na první pohled jakoby neochota vysokých škol otevřít širší nabídku bakalářských oborů, umožňujících studentům pokračovat třeba v magisterském studiu, to, co bychom mohli jinak nazvat také větší prostupnost, má být řešena jednoduše tak, že ze zákona všechny magisterské programy musí navazovat na předcházející bakalářské studium.

Zdůvodnila jsem zde, že toto je návrh naprosto nereálný. Nedovedu si představit, že by tento návrh byl míněn vážně.

Problém číslo tři, vkládání majetku do obchodních společností a družstev. Tím, že bychom umožnili vysokým školám vkládat majetek do obchodních společností, pomohli bychom, jak zde již bylo uvedeno, zvýšit finanční příjem školy a rozšířit jejich aktivity. Navrhovatelé ovšem neuvádějí, jaký kontrolní mechanismus zabrání nabízejícímu se zneužití této možnosti. Myslím si, že v naší společnosti oprávněně panuje obava z tunelování, z toho co se v podnikatelské sféře děje.

Problém číslo čtyři je celoživotní vzdělávání. Velký počet neuspokojených uchazečů a omezenost v rozšiřování kapacity vzdělávací nabídky chtějí předkladatelé řešit zavedením placeného studia akreditovaných vzdělávacích programů. Zkušenost z Polska, které toto opatření zavedlo, je výrazně negativní a varovná. V jeho důsledku začíná převažovat na některých vysokých školách placené studium. Právem lze tedy hovořit o jakési formě skrytého zavedení školného, navíc školného jen pro některé, pro ty, kteří se nedostali na žádné studium, navíc školné neomezené a v nekompenzovatelné výši.

Vyjmenovala jsem zde čtyři okruhy problémů, které autoři zákona považují za nutné řešit. Problémy, které jsou závažné a měli bychom se jim věnovat. K jejich cti hovoří také zorganizování odborného semináře, na kterém se rektoři a zástupci vysokých škol k předloze vyjádřili. Konference rektorů a rada vysokých škol návrh v předložené podobě odmítá.

Chci ale zdůraznit jeden důležitý aspekt. Je pro mne naprosto nelogická nevyváženost jednotlivých změn, které autoři přinášejí. Na jedné straně chtějí navrhovatelé umožnit a zcela uvolnit podnikání pro vysoké školy, a to v celém rozsahu majetku, dávají možnost rozšířit v podstatě neomezeně nabídku placeného studia, jako by měli absolutní důvěru v zodpovědnost a kompetenci vysokých škol. Na straně druhé centralizují rozhodování o přijímacím řízení a doporučují zadat přípravu testů jinému, externímu, tedy důvěryhodnějšímu subjektu. Zároveň vyjadřují nespokojenost s pomalým zaváděním bakalářských programů, berou školám právo na samostatné rozhodování a přikazují jim organizovat studium tak, jak se to jeví žádoucí z hlediska evropského vývoje. Musíme jim to přikázat, protože jinak tyto vysoké školy ve svém samostatném rozhodování se jeví nedostatečně rychlé a nedostatečně kompetentní. Toto dirigistické opatření, které omezuje autonomii vysokých škol, mi nepřipadá z řad poslanců, kteří se nazývají liberálními, příliš věrohodné. Upozorňuji kolegy poslance, že právě v nevyváženosti návrhu spatřuji důkaz toho, že návrhy nejsou dostatečně promyšlené a propracované.

Po výše uvedené kritice by se dal očekávat návrh na zamítnutí předloženého návrhu zákona. Nečiním tak proto, že vidím potřebu, aby se o nastolených problémech diskutovalo a aby se hledala řešení při projednávání ve výboru. Za jediné, co bych mohla v této chvíli v zákoně bez dlouhého zvažování podpořit, jsou dvě změny. Za prvé možnost vkládat pouze nepeněžitý duševní majetek, tzv. know-how a výsledky výzkumu, do obchodních společností, což lze pokládat za nejméně zneužitelné a nejméně zpochybnitelné, a je to žádoucí. Za druhé za žádoucí považuji precizaci definice bakalářského studia jako studia jednak připravujícího na výkon povolání a také jako přípravu pro další navazující studium magisterské.

***