Neautorizováno !

(11.00 hodin)

(pokračuje Matějů)

Zní to možná na první pohled jako paradox, ale je to právě pokračující tendence k elitářství a průměrnosti, co řadu lidí včetně předkladatelů právě projednávaného zákona vede k závěru, že naše vysoké školy, či lépe řečeno systém terciárního vzdělávání, hluboká reforma teprve čeká.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych vás ujistit, že to, co jsem do této chvíle řekl, vůbec neznamená, že předložená novela zákona o vysokých školách zahajuje hlubokou reformu našeho vysokého školství, která by například již příští rok mohla umožnit otevřít vysoké školy dvojnásobnému počtu uchazečů, ačkoliv bychom si to nepochybně přáli. K tomu totiž poslanecká iniciativa samozřejmě nestačí. K otevření vysokých škol je zapotřebí hodně vůle a také hodně prostředků. Nezakrýváme však, že jedním z cílů této novely je připravit podmínky pro otevírání vysokých škol stále rostoucím aspiracím na dosažení vysokoškolského vzdělání, které umožní nejen zachovat, ale dokonce zvýšit kvalitu poskytovaného vzdělání na vyšších stupních terciárního sektoru, to je magisterských a doktorských studijních programů. Je však třeba zdůraznit, že stejně jako odborníci na vzdělání ve vyspělých zemích před dvaceti lety i my hledáme takový model strmého růstu podílu absolventů terciárního vzdělávání, který by nestál na stejně strmém růstu výdajů na vysoké školství. Jinými slovy, jde nám o to, vytvořit podmínky pro trvalý a dynamický růst počtu studentů na vysokých školách při mnohem mírnějším růstu nákladů.

K růstu počtu studentů vysokých škol bych si dovolil ještě jednu poznámku. Nezřídka jsme ubezpečováni, že situace se výrazně zlepšila a že počet studujících na vysokých školách z populačního ročníku se již blíží průměru vyspělých evropských zemí. Situace se opravdu změnila k lepšímu. O tom není pochyb. V posledních letech skutečně podíl studentů na vysokých školách výrazně vzrostl. Přestaňme si ale namlouvat, že už není skoro žádný rozdíl v podílu mladých lidí, kterým se otevírají brány vysokých škol u nás a ve srovnatelných vyspělých zemích, nebo že už v tomto ohledu dosahujeme světové špičky, jak nás nedávno s bezelstnou naivitou ujistila tisková mluvčí ministra školství. To prostě není pravda a žádná kouzla se statistikami ani zpochybňování světově uznávaných statistik na tom nic nezmění. Pravidelně zveřejňované statistiky OECD říkají, že jsme stále ještě hluboko pod průměrem zemí OECD. Mohl bych samozřejmě uvádět stovky údajů, ale nechci vás tím nudit.

Ctít realitu a uvědomit si problém samo o sobě ale nestačí. Realismus se vyplatí i v úvahách o tom, co si můžeme dovolit, pokud jde o zdroje, které můžeme na řešení problémů věnovat. Jinak řečeno, musíme si uvědomit, že nechceme-li na dalším růstu studentů vysokých škol ekonomicky vykrvácet, existující rozdíl mezi námi a vyspělými zeměmi již nemůžeme podstatně zmenšit, nezměníme-li strukturu samotného systému terciárního vzdělávání.

Dámy a pánové, omlouvám se za tak dlouhý exkurs do naší vysokoškolské reality. Domnívám se, že bylo třeba vyložit karty a říci, s jakým záměrem jsme k novele zákona o vysokých školách přistupovali. Myslím, že teď bude o něco snadnější odpovědět na otázku, v čem by navrhovaná novela zákona o vysokých školách mohla přispět k většímu otevření našich vysokých škol jak studentům, tak očekávaným evropským standardům. Je to v prvé řadě otázka jako otevřít systém terciárního vzdělávání zdola, to znamená, jak uspokojit co nejvíce uchazečů o studium na vysoké škole z řad čerstvých maturantů. Jde tedy o současnou poptávku po terciárním vzdělávání, která sice letos v důsledku zavedení devátých tříd před pěti lety klesla, ale v příštím roce se opět přiblíží k hladině minulých let.

Připomínám, že v tomto ohledu řešíme stejný problém, jaký řešily vyspělé země před dvaceti lety. Naše situace je ale o to složitější, že musíme současně nalézt způsob, jak uspokojit poměrně velkou neuspokojenou poptávku po vysokoškolských diplomech z minulosti. Tato neuspokojená akumulovaná poptávka po vysokoškolském vzdělání v naší společnosti vytvořila velkou skupinu lidí v různých fázích životního cyklu, kteří jsou ze sociálního a kvalifikačního hlediska svým způsobem hendikepováni. Nikoli však vlastní vinou. Jsou to lidé, kteří chtěli studovat v době totality a z různých důvodů jim byly dveře vysokých škol zavřené, nebo museli studovat něco jiného, než původně chtěli. K těmto lidem mimochodem patřím.

Jsou tady ale i lidé, kteří se narodili v letech 1974 - 1980 jako příslušníci silných ročníků, kteří jako maturanti v letech 1992 - 1998 měli prostě tu smůlu, že narazili na ztuhlý systém vysokoškolského vzdělávání, neschopný absorbovat rychle rostoucí poptávku po diplomech. V tomto případě tedy hovoříme o problému, jak otevřít systém terciárního vzdělávání z boku, nikoli zdola.

Demografové dospěli k závěru, že jen ti, kteří byli vyhnáni od bran vysokých škol v letech 1992 - 1998, ačkoliv prokazatelně měli ke studiu předpoklady, tvoří skupinu o zhruba 40 000 mladých lidí.

Otevřít terciární systém zespodu a uspokojit současnou poptávku nelze bez významného otevření ucelených bakalářských studijních programů, ukončených získáním příslušného kvalifikačního stupně, v jejichž průběhu nebo teprve dokonce až na jejich konci se budou absolventi rozhodovat o tom, zda chtějí nebo nechtějí studovat dále, zda jim pro povolání, které si zvolili, stačí bakalářský diplom, nebo zda chtějí graduovat jako magistři v daném oboru, či dokonce pokračovat v rámci doktorského studia a nakonec získat titul PhD.

Nejde však jen o to, vytvořit mnohem větší prostor pro rozhodnutí o tom, zda po získání bakalářského diplomu pokračovat ve studiu či nikoliv. V zájmu deklarované podpory větší flexibilitě pracovních sil musíme otevřít prostor i pro rozhodování o tom, na které vysoké škole pokračovat po řádném ukončení bakalářského studia, a případně v jakém oboru pokračovat ve studiu. Není daleko doba, kdy naši studenti ocení i otevření prostoru pro rozhodování, zda magistra studovat u nás, nebo v zahraničí. Jistě víte, že se nám otevírají v tuto chvíli zejména vysoké školy ve Francii a Anglii. Ano, dámy a pánové, jde o to, vytvořit mnohem příznivější podmínky pro mobilitu studentů.

Náš návrh zřetelně od sebe oddělit bakalářské a magisterské studium míří právě tímto směrem. Mobilita studentů se nezvýší, neomezíme-li na minimum počty oborů, které jsou založeny na tzv. tunelovém principu, který umožňuje stavět vzdělávací programy vysokých škol, které mezi zahájením studia a magisterským diplomem nemají žádný vstupní ani výstupní bod kromě neúspěšného ukončení studia.

Zbývá ještě odpovědět na otázku, jak vzájemné oddělení bakalářských a magisterských programů přispěje k větší nabídce studijních míst na vysokých školách. Myslím, že z toho, co jsem řekl, jasně vyplývá, že důsledné oddělení bakalářských a magisterských studijních programů jako dvou uzavřených a na sebe navazujících cyklů studia zvýší prestiž a atraktivitu bakalářského diplomu. To zvýší zájem studentů o bakalářské programy, a tudíž poroste i zájem vysokých škol tyto programy stavět tak, aby splnily očekávání a rostoucí poptávku právě po tomto druhu vysokoškolského vzdělání. Umožníme-li mnohem většímu počtu studentů opouštět vysoké školy již po ukončení plnohodnotného bakalářského studia, a tím odnaučíme zaměstnavatele vnímat bakalářské diplomy jako svědectví o neúspěšném ukončení vysoké školy, možná klesne účast na magisterských programech, ale zcela jistě tyto programy budou orientovat studenty k akademickému a skutečně mnohem náročnějšímu typu studia, než to činí dnes.

Zatím je situace taková, že ačkoliv se nám zoufale nedostává prostředků na větší otevření vysokých škol novým uchazečům, mnoho přijatých studentů prostě nutíme pokračovat ve studiu i za hranice jejich vlastních aspirací. Je pravda, že stávající zákon 111/1998 Sb., o vysokých školách, umožňuje, aby vysoké školy budovaly od sebe oddělené bakalářské a magisterské programy.

***