Neautorizováno !

(11.10 hodin)

(pokračuje Matějů)

Problém je ale v tom, dámy a pánové, že tento zákon nevytváří žádný tlak na to, aby tak vysoké školy skutečně jednaly a princip studia založeného na dvou cyklech skutečně realizovaly. Jsme svědky pravého opaku. Školy se tomuto principu velmi ostře brání. Nelze se jim divit, je to nepohodlné, vytváří to konkurenci a podlamuje to monopol. Odpor rektorů některých vysokých škol, nikoliv však všech vysokých škol, proti této změně a značná podpora studentů jsou skutečnosti, které hovoří samy za sebe. Když jde o pohodlí a monopol, zájmy studentů musí stranou.

Proto si dovolím tvrdit, že v zájmu studentů našich vysokých škol je na čase dát vysokým školám rozumně vymezený čas na to, aby tento jistě náročný, nepohodlný, avšak z hlediska studentů velmi žádoucí krok konečně podnikly. Není vyloučeno, že u několika málo oborů to nepůjde. I o tom jsme ochotni před druhým čtením zákona otevřeně diskutovat.

Ve prospěch našeho návrhu na zřetelnější oddělení bakalářského a magisterského studia jako dvou na sebe navazujících, ale samostatných cyklů vysokoškolského vzdělávání hovoří i Boloňská deklarace, kterou 19. června t. r. podepsalo 29 evropských ministrů školství včetně ministra školství České republiky. V této deklaraci se doslova praví - cituji: "Musíme se především zaměřit na cíl spočívající ve zvýšení mezinárodní konkurenceschopnosti evropského systému vysokoškolského vzdělávání. Životaschopnosti a výkonnost každé civilizace lze měřit tím, nakolik je její kultura přitažlivá pro ostatní země. Musíme zajistit, aby evropský systém vysokoškolského vzdělávání dosáhl světové přitažlivosti, která se vyrovná našim neobyčejným kulturním a vědeckým tradicím." Konec citátu.

Boloňská deklarace však nezůstává v poloze obecných přání, jak se nás snaží někteří odpůrci této novely přesvědčit. Naopak jasně říká, co udělat, abychom konkurenceschopnost systémů vysokoškolského vzdělávání výrazně zvětšili. K cílům, které se přítomní ministři včetně českého ministra zavázali společně dosáhnout, paří i - cituji: "Přijetí systému, který bude založen na dvou hlavních cyklech: pregraduálním (bakalářském) a graduovaném (magisterském). Přístup do druhého cyklu bude vyžadovat úspěšné ukončení studií v prvním cyklu, který bude trvat typicky tři roky. Kvalifikační stupeň udělený po prvním cyklu by měl odpovídat jako příslušná kvalifikační úroveň evropskému trhu práce. Druhý stupeň, tj. magisterský, by měl vést k magisterskému diplomu, resp. k doktorátu, jak tomu v některých evropských zemích již je." Konec citátu.

Dovolte mi ale ještě jednu citaci. Dr. Guy Haug, člen evropské konference rektorů a jeden z autorů textu Boloňské deklarace, letos v prosinci na 11. konferenci v Maastrichtu konstatoval toto - cituji: "Boloňská deklarace není pouze jedním z těch poměrně obecných prohlášení, která občas vzejdou z ministerských schůzek, nýbrž klíčovým dokumentem, který signalizuje obrat ve vývoji evropského vysokoškolského vzdělávání a tím či oním způsobem zasáhne každého, kdo dnes sedí v této místnosti."

V téže přednášce dr. Haug řekl: "Snad nejnovějším aspektem, který urychlí všeobecné reformy v mnoha zemích, bude vytvoření nových magisterských kursů tam, kde na této úrovni žádné krátké nebo samostatné programy neexistují. To má samozřejmě naprosto zásadní význam pro úspěch reforem." A teď bych si dovolil upozornit na následující pokračování: "Cílem není jednoduše rozdělit dlouhé studium na dvě etapy a nechat tytéž studenty bezprostředně po získání bakalářského titulu pokračovat ve studiu ve stejném oboru na stejné vysoké škole a ve stejné zemi. Rozsah, v jakém k tomu dojde, bude zřejmě velmi dobrým ukazatelem budoucí úspěšnosti celého reformního procesu." Tolik slova Boloňské deklarace a jejích autorů.

Dovoluji si nyní ocitovat několik vět ze stanoviska vlády, jejíž ministr školství tuto deklaraci za Českou republiku podepsal. Cituji: "Povinné absolvování bakalářského stupně pro každého vysokoškoláka by bylo krokem zpět a představovalo by bezdůvodně radikální zásah do studijních plánů vysokých škol. Navrhovaná úprava vychází z nesprávného pochopení Boloňské deklarace a z nesprávného pochopení předpokládaného vývoje vysokoškolských terciárních systémů vzdělávání v Evropě. Přijetí navržené novely by snížilo význam systému vysokoškolského vzdělávání."

Srovnání stanovisek autorů Boloňské deklarace se stanoviskem vlády, která se k této deklaraci přihlásila, si dovoluji nechat na každém z vás. O tom, že jsou v příkrém rozporu, snad nezapochybuje nikdo z vás.

Tolik moje poznámky k té části novely, kde se navrhuje důslednější oddělení bakalářských a magisterských programů. Omlouvám se za rozsáhlost výkladu, ale na začátku jsem řekl, že chci argumentovat věcně, a nikoli prázdnými hesly či nepodloženými prohlášeními. Doufám, že moje argumentace byla srozumitelná a že alespoň některé z vás přesvědčila o tom, že tato konkrétní změna zákona o vysokých školách je skutečně v zájmu budoucích studentů našich vysokých škol.

Druhá změna, kterou v novele navrhujeme, se týká celoživotního vzdělávání. Jejím cílem je otevřít terciární systém vzdělávání "z boku", jak jsem již řekl na začátku. Tedy těm, kteří chtějí kdykoliv v průběhu svého života do tohoto systému vstoupit a za své studijní úsilí, příp. finanční prostředky získat příslušné kredity, případně získat diplom srovnatelný s diplomem, který za stejné úsilí a stejný počet kreditů získávají studenti v řádném denním studiu.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky se připojením k Boloňské deklaraci přihlásilo ke koncepci vysokoškolského vzdělání založeného na systému kreditů. Boloňská dohoda v této souvislosti výslovně hovoří i o potřebě umožnit získávání kreditů i v tzv. celoživotním vzdělávání. V dohodě se konstatuje, že založení systému kreditů bude základním nástrojem růstu mobility studentů, přičemž kredity by měly být poskytovány i v rámci programů celoživotního vzdělávání, samozřejmě za předpokladu, že budou univerzitami tyto kredity uznávány.

Systém kreditů, na který naše vysoké školy musí přejít v každém případě, by mohl otevřít vzdělávací příležitosti pro ty, kterým zůstaly brány vysokých škol v minulosti zavřeny, ačkoliv o studium stáli. Podle současného znění zákona č. 111/1998 Sb. se ale předpokládá striktní oddělení programů celoživotního vzdělávání od akreditovaných studijních programů. Jinými slovy - ti, kteří si studium zpravidla platí, protože si chtějí nebo potřebují zvýšit kvalifikaci, nemají, pokud jde o možnost získávat příslušné kredity, stejná práva jako řádní studenti nebo studenti v externím nebo kombinovaném studiu.

Jsme přesvědčeni, že tuto diskriminaci účastníků programů celoživotního vzdělávání je třeba rychle odstranit. V návaznosti na připojení České republiky k Boloňské deklaraci navrhovaná změna zákona vychází z toho, že programy celoživotního vzdělávání, které se zatím smějí uskutečňovat výhradně mimo rámec akreditovaných studijních programů příslušné vysoké školy, by měly být uskutečňovány i v rámci akreditovaných bakalářských nebo magisterských studijních programů. Otevřel by se tím větší prostor pro tvorbu takových programů celoživotního vzdělávání, na jejichž konci by jejich účastníci mohli klidně získat příslušné kredity a dokonce i diplomy.

V zákoně č. 111/1998 Sb. není podle názoru předkladatelů žádné vážné omezení, které by navrhované změně bránilo. Navrhovaná úprava § 60 je podle našeho názoru z tohoto hlediska postačující změnou. Jsme ale otevřeni diskusi o tom, jak zabránit zneužití této úpravy. Podle našeho názoru by mělo záležet na vysokých školách, jak atraktivní nabídku kursů a přednášek v rámci celoživotního vzdělání otevřou a jaké podmínky pro účast na těchto kursech pro získávání kreditů nakonec vytvoří. Důležité ale je, aby vysokým školám nebylo v jejich úsilí otevřít akreditované studijní programy zájemcům o celoživotní vzdělávání kladeny zásadní překážky.

***