Neautorizováno !

(20.00 hodin)

(pokračuje Grulich)

Polsko, Rakousko, Bulharsko, Dánsko, Finsko, Řecko, Maďarsko, Island, Itálie, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rumunsko, Rusko, Švédsko, Makedonie, Albánie, Moldávie, Česká republika a Slovensko. Dosud byla ratifikována třemi státy, a to Slovenskem, Rakouskem a Moldávií. Úmluva tak na základě svého čl. 27 vstupuje v platnost dne 1. března 2000.

Návrh na podpis a ratifikaci úmluvy schválila vláda ČR svým usnesením č. 57 dne 20. ledna 1999. Za Českou republiku úmluvu podepsal dne 7. května 1999 velvyslanec ČR při Radě Evropy dr. Jiří Mucha. Úmluva upravuje otázky související s problematikou státního občanství, např. principy nabývání a pozbývání státního občanství, zavedení jednodušších principů pro jeho znovunabytí, zamezení vzniku apatritidy v případě právního nástupnictví státu. Podotýkám, že apatritida je ztráta občanství, případně ztráta státní příslušnosti, aby bylo jasné. Dále upravuje problematiku vícerého státního občanství, branné povinnosti osob se státním občanstvím dvou nebo více stran, spolupráci mezi státy na tomto úseku. Úmluva zohledňuje demokratické a demografické změny, tedy migraci, dělení států střední a východní Evropy po r. 1989. Je první mnohostrannou úmluvou řešící komplexně oblast státního občanství.

Úmluva vychází zejména z těchto základních zásad: předcházení vzniku apatritidy, vyloučení diskriminace osob z důvodu pohlaví, náboženství, rasy, národnostního nebo etnického původu. (Neklid v sále.)

Já počkám, pokud by někdo chtěl nějakou vsuvku do mé zprávy, samozřejmě rád se svolením předsedajícího umožním.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Myslím, že bude možnost v rozpravě, pokud někdo bude chtít. Kolegyně a kolegové, prosím, abyste umožnili dokončit úvodní slovo ministru vnitra.

Ministr vnitra ČR Václav Grulich: Dále respektování práv osob trvale žijících na území smluvního státu, i když nejsou jeho občany, atd. Text úmluvy obsahuje preambuli a 10 kapitol. Podotýkám, že tyto kapitoly jsou rozvedeny a charakterizovány v důvodové zprávě, kde jste se měli samozřejmě možnost s nimi seznámit.

Výhrady lze činit pouze k určitým kapitolám úmluvy. Česká republika možnost činit výhrady nevyužila. Podle čl. 29 odst. 1 nelze činit výhrady k ustanovením upravujícím předmět úmluvy, definici pojmů, všeobecným zásadám týkajícím se státního občanství a ke kapitole řešící otázku státního občanství v případě sukcese státu.

Úmluva je mezinárodní smlouvou o lidských právech a základních svobodách ve smyslu čl. 10 ústavního zákona č. 1/92 Sb., Ústavy České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/97 Sb. Patří do smluv kategorie prezidentské a podléhá v souladu s čl. 49 odst. 2 Ústavy ČR schválení Parlamentem ČR. K jejímu schválení je dle čl. 39 odst. 4 ústavy nutný souhlas třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů. Na jejím provádění se kromě resortu Ministerstva vnitra budou podílet i resorty ministerstev obrany, spravedlnosti, práce a sociálních věcí. Úmluva je v souladu s ostatními mezinárodními smlouvami.

Ratifikace úmluvy nebude mít dopad na státní rozpočet České republiky. Právní úprava státního občanství v České republice je provedena zákonem č. 40/93 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon o státním občanství. V poslední novele tohoto zákona, publikované pod č. 164/99 Sb., která nabyla účinnosti dne 2. září 1999, byly zohledněny zásady obsažené v úmluvě. Poslední novelizace zákona o státním občanství zohlednila ustanovení čl. 6 odst. 4 úmluvy, který stanoví, že každý stát ve svém vnitrostátním právu usnadní nabývání státního občanství určitým kategoriím osob tím, že v § 11 odst. 1 tohoto zákona bylo rozšíření zmocnění Ministerstva vnitra prominout žadateli o státní občanství podmínku pětiletého trvalého pobytu na území České republiky ke dni žádosti i na osoby bez státního občanství a osoby, kterým byl v České republice přiznán status uprchlíka. Dle předchozí právní úpravy bylo těmto osobám možno prominout splnění podmínky pětiletého trvalého nepřetržitého pobytu na území České republiky pouze za stejných podmínek jako ostatním žadatelům, a dále tím, že v § 7 odst. 1 písm. b) zákona o státním občanství je nově stanoveno, že doklad o propuštění z dosavadního státního svazku nemusí předložit osoba s přiznaným statusem uprchlíka v České republice.

Novela zákona o státním občanství dále umožňuje zjednodušené nabytí státního občanství ČR slovenskými občany, kteří mají nepřetržitý evidenční či faktický trvalý pobyt na území ČR, nejpozději od 31. 12. 1992. Dále v souvislosti s ratifikací úmluvy došlo k přijetí zákona o rozsahu branné povinnosti a vojenských správních úřadech, neboli branný zákon, který je s úmluvou v souladu. Tento zákon nabyl účinnosti 1. prosince 1999 a je publikován pod číslem 218/99 Sb.

Dámy a pánové, vážené poslankyně, vážení poslanci, snažil jsem se aspoň některé základní rysy zdůraznit, protože vše ostatní je obsaženo nejen v důvodové zprávě, ale v textu úmluvy samotné. Šlo jen o to, abych zvýraznil, které zákony byly již přijaty na základě podkladu této úmluvy tak, abychom byli s jejím textem a zněním kompatibilní. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Také děkuji, pane ministře. Nyní se ujme slova zpravodaj pro prvé čtení pan kolega Jiří Payne.

Poslanec Jiří Payne: Děkuji, pane místopředsedo. Vážená sněmovno, vážení ministři, dovolte mi, abych vznesl několik poznámek k předloženému návrhu Evropské úmluvy o státním občanství.

Pan ministr vnitra zde sdělil sněmovně, že tato úmluva by měla mít charakter podle čl. 10 naší ústavy, tudíž by měla být schvalována podle odst. 4 čl. 39 kvalifikovanou většinou. Je-li toto pravda, pak návrh usnesení, který je obsahem sněmovního tisku, je špatně zpracován.

Za druhé bych chtěl poukázat na to, že v překladu shledávám určité terminologické nejasnosti. Ne že by překlad neodpovídal cizojazyčnému originálu. Problém je, že použitá právní terminologie není provázána s právní terminologií, jak ji známe u nás. Uvedu příklad. Je zásadní otázka, která není vyjasněna v důvodové zprávě, a nesouhlasím s tím, že důvodová zpráva všechno vysvětluje, naopak, důvodová zpráva je příliš stručná a zamlčuje spoustu věcí.

***