Neautorizováno !

(15.20 hodin)

(pokračuje Tlustý)

Nicméně je nepochybné, že jsou součástí České republiky a že jejich postavení musí být v tomto slova smyslu přesně vymezeno.

Formulace použité v paragrafu 1 vládního návrhu zákona ovšem tento požadavek nesplňují. Formulace, ve které se konstatuje, že ČNB je ústřední bankou, neodpovídá na otázku, jak je Česká národní banka začleněna do systému státních orgánů České republiky. Za druhé se domnívám, že je nezbytné, aby v celém zákoně byla promítnuta dualita funkce České národní banky v jejím současném pojetí, kdy je nepochybné, že na jedné straně je subjektem zodpovědným za měnovou politiku v České republice a na druhé straně je institucí, která vykonává státní dohled nad bankovním systémem. Z návrhu zákona, ačkoliv nepřímo je zřejmé, že tyto dvě funkce jsou opravdu vedle sebe o stejné vážnosti, není to formálně v textu zákona dobře ošetřeno.

Tak jak uvedl pan guvernér, v paragrafu 2 je definován hlavní cíl banky, přičemž je zjevně použita formulace převzatá z článku 105 Smlouvy o Evropské unii. Nicméně dovolím si vyslovit pochybnost, že tento článek není přesně přeložen, a hlavně postrádám odkazy na články 2 a 4 téže smlouvy, které jsou při definování hlavních cílů národních bank v Evropské unii rovněž požadovány. Jako formální námitku vnímejte konstatování, že je zvláštní, je-li v zákoně formulován hlavní cíl a nejsou-li tam formulovány žádné cíle další. Je-li cíl jeden, je těžké ho označovat za hlavní.

Nyní k několika dílčím námitkám. V zákoně je definována kompetence České národní banky směrem k platebním systémům. V tomto návrhu zákona však není definice, co se platebním systémem rozumí. Bylo by dobré, je-li v něčem stanovována kompetence, říci, co je tím přesně míněno.

Je navrhováno rozšíření bankovního dohledu na tzv. konsolidované celky, které budou definovány v jiném zákoně. To je legislativně velmi neobvyklá konstrukce, je-li rozšiřována kompetence na určité subjekty ve chvíli, kdy nejsou definovány a dokonce se předpokládá jejich definice v rámci jiného zákona. Kdyby to v této podobě bylo přijato, obávám se, že by to bylo interpretováno jako snaha včlenit do kompetencí ČNB dohled nad subjekty nebankovního charakteru.

Domnívám se, že v roce 2000 by v České republice při projednávání novely tohoto zákona mělo být upraveno to, co je ve světě běžné, a to jsou pravidelná vystoupení guvernéra banky před celou sněmovnou, kdy by guvernér banky obhájil měnovou politiku, neboť takováto vystoupení jsou ve světě základem pro veřejnou diskusi o měnové politice. Bez tohoto nástroje se obávám, že regulační funkce národní banky a její vliv na celkovou hospodářskou situaci v zemi je víceméně neznámá, a proto bych si dovolil při projednávání navrhnout, aby postavení národní banky nebo význam národní banky při regulaci měnové politiky byl také obsažen v takovýchto slyšeních guvernéra v Parlamentu, která by potvrdila význam národní banky při ovlivňování ekonomiky.

Za drobnou, nicméně také námitku považuji, že nerozumím důvodu, pro který setrvává Česká národní banka u struktury s pobočkami.

Za diskutabilní považuji současný stav, kdy guvernér a členové bankovní rady nejsou postaveni stejně jako ostatní ústavní činitelé a nejsou jako ostatní ústavní činitelé upraveni v  příslušném zákonu, který samozřejmě upravuje nejen jejich plat, ale i ostatní formální náležitosti odpovídající významu této funkce. Stručně řečeno, je-li zákonem o ústavních činitelích upraveno postavení prezidenta NKÚ, domnívám se, že je správné, aby stejným zákonem bylo upraveno i postavení guvernéra národní banky.

Považuji za správné, že v návrhu jsou zpřísněna pravidla střetu zájmu pro členy bankovní rady, nicméně dovolím si navrhnout, aby v případě, že dojde k porušení tohoto ustanovení, následoval také odpovídající postih, tzn. možnost takového člena z bankovní rady odvolat. Obecně je v současném zákoně problém i v tom, že při určitých zjištěních nenásleduje v zákoně uvedená sankce. Jako příklad bych uvedl, neobhájí-li národní banka zprávu o svém hospodaření, současný zákon neupravuje, jaký je následující postup.

Z kategorie ekonomických námitek bych si dovolil uvést zásadní námitku týkající se povinných minimálních rezerv. Domnívám se, že v tuto chvíli není důvod pro to, aby pokračoval stav, kdy Českou národní bankou určené povinné minimální rezervy pro jednotlivé účastníky bankovního trhu nebyly úročeny. Považuji za správné, aby existovala zpětná vazba, při které ten, kdo stanovuje výši takovýchto rezerv, je zároveň zpětnovazebně vázán k důsledkům tohoto rozhodnutí, jinak řečeno je povinen z takovýchto rezerv platit úroky.

Za velmi pochybné považuji ustanovení paragrafu 41, ze kterého podle mého názoru vyplývá, že tento návrh se snaží, aby Česká národní banka byla oprávněna vyžadovat jakékoliv informace i od osob, které nepodléhají zákonu o bankách. Doufám, že to je planá obava a že autoři tohoto paragrafu to nemysleli vážně. Považuji za nezbytné takovouto pravomocí národní banku nevybavovat.

Je možno připustit, aby obchodování České národní banky s cennými papíry nepodléhalo zvláštním povolením. To je myslím samozřejmé. Nechápu, proč by ale takové obchody nepodléhaly kontrole Komise pro cenné papíry. Provádí-li Česká národní banka obchody s cennými papíry, považuji za logické, aby se na ni vztahoval stejný dohled a stejné regulační funkce jako na všechny ostatní subjekty.

Stejně tak nevidím nejmenší důvod, aby běžné hospodaření, a zdůrazňuji slova běžné hospodaření, nikoliv provádění operací, které se týkají hlavního cíle národní banky, tzn. měnové regulace, aby v běžném hospodaření se národní banka vymykala dohledu standardních institucí českého státu. To znamená např. považuji za relevantní, aby Česká národní banka právě v tom běžném hospodaření mohla být kontrolována NKÚ jako jakýkoli jiný subjekt, protože majetek, který národní banka spravuje, dle mého názoru je majetkem českého státu, i když popravdě řečeno v návrhu zákona se to zrovna nedočteme.

Úplně na závěr. Považuji za předčasné, aby součástí této novely byl článek II, ve kterém se říká, co se stane, až Česká republika bude součástí Evropské unie. Ani v jiných zákonech není možné, aby se zvláštní částí upravoval jakýsi nový statut či modifikovaný statut o takovém okamžiku. Považuji za naprosto běžné i v případě tohoto zákona za správné, aby takový dodatek byl přijat po vstupu, nikoli před ním.

***