Neautorizováno !

(15.00 hodin)

(pokračuje Mertlík)

Konečně je zde explicitně definován zákaz financování veřejného sektoru, což je skutečnost, která již je součástí běžné praxe fungování centrální banky a tímto způsobem bude včleněna v zákon a fixována právním způsobem na odpovídající úrovni.

V minulosti vždy při obhajobě zákona o centrální bance se tohoto jednání účastnil guvernér centrální banky, který k tomu podával expozé. Prosím Poslaneckou sněmovnu, aby tento postup byl dodržen i v tomto případě a aby pan guvernér, který - jak jsem informován - je přítomen v budově Poslanecké sněmovny, byl na základě hlasování sněmovny pozván a bylo mu umožněno účastnit se projednávání tohoto bodu.

Návrh zákona vznikl ve spolupráci mezi Ministerstvem financí a Českou národní bankou. Za Ministerstvo financí a za vládu jako předkladatel mohu konstatovat, že různé odlišné koncepční pohledy, které existovaly v průběhu přípravy této významné novely zákona o ČNB, byly v postupu společné práce postupně odstraněny a bylo dosaženo konsensu o tvaru tohoto zákona.

Zároveň vás prosím, aby po rozpravě byl návrh zákona propuštěn do druhého čtení. Děkuji.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Marně tady pátrám po zpravodajovi, ale předtím dám hlasovat o přítomnosti guvernéra centrální banky na našem jednání.

Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro, aby se guvernér České národní banky účastnil našeho jednání, ať stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 68 z přítomných 117 poslanců 97 hlasovalo pro, jeden poslanec hlasoval proti.

Vítám guvernéra České národní banky a prosím, aby zaujal místo. Nejdříve dám slovo zpravodaji pro prvé čtení poslanci Martinu Kocourkovi.

Poslanec Martin Kocourek: Vážený pane předsedo, vážený pane guvernére, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové, předkládaný vládní návrh zákona o České národní bance podle mého názoru obsahuje spíše technicistní deklaratorní změny, které zákon o ČNB dávají do souladu s příslušnými normami Evropské unie. Na straně druhé však, a to obsahové, prakticky žádné změny diskutovány ve vládním návrhu nejsou. Mám tím na mysli zejména tyto věcné náměty k diskusi, které já z vlastních zkušeností cítím.

Za prvé způsob jmenování členů bankovní rady České národní banky. Ve vládním návrhu zákona zůstává procedura jmenování členů bankovní rady, guvernéra a viceguvernérů ČNB stejná, to je, že členy bankovní rady, guvernéra a viceguvernéry jmenuje prezident bez návrhů či konzultací s jakýmikoli institucemi. Proto je mi s podivem, že vláda při projednávání tohoto návrhu zákona přešla fakt, že v Poslanecké sněmovně byl schválen návrh ústavního zákona o změnách Ústavy České republiky, který předpokládá, že počet členů bankovní rady bude zvýšen ze 7 na 9, přičemž 1/3 členů bankovní rady bude jmenovat prezident na základě návrhů vlády, 1/3 na základě návrhů Poslanecké sněmovny a 1/3 bankovní rady bude prezident jmenovat na základě návrhů Senátu. Toto nereflektování ústavní vůle Poslanecké sněmovny ze strany vlády je pro mě proto zarážející a neumím si to teď dobře vysvětlit.

Za druhé bych zmínil oblast hospodaření České národní banky a její kontrolu, kde by měla být důkladně prodiskutována otázka výběru a schvalování auditorů ČNB. Dosavadní úprava je taková, že auditory účetních knih a účtů České národní banky vybírá a schvaluje pouze bankovní rada ČNB. Podle mého názoru to není zcela v souladu s evropskou praxí, zejména s čl. 27 Protokolu o statutu evropských ústředních bank, kde se ohledně revize účtů Evropské ústřední banky a národních ústředních bank říká - a to v pravidle 27.1 - že účty Evropské ústřední banky a národních ústředních bank jsou kontrolovány nezávislými externími revizory doporučenými radou Evropské ústřední banky a schválenými Radou EU. Analogicky z toho pro tento zákon vyplývá, že revizory, resp. auditory ČNB by měl na návrh bankovní rady schvalovat jiný orgán, než je bankovní rada, např. příslušný orgán Poslanecké sněmovny Parlamentu. Tento věcný problém a nesoulad ve vládním návrhu diskutován také není.

Třetím okruhem problémů, které zákon dostatečně neřeší, je vztah mezi Poslaneckou sněmovnou a Českou národní bankou. Mám tím na mysli zejména § 47 odst. 3, kde se říká, že roční zprávu o výsledku svého hospodaření ČNB předkládá nejpozději do tří měsíců po skončení kalendářního roku ke schválení příslušnému orgánu Parlamentu. Dále se v tomto odstavci říká, že pokud příslušný orgán Parlamentu roční zprávu o hospodaření České národní banky neschválí, je ČNB povinna do 6 týdnů předložit zprávu zpřesněnou a doplněnou podle jeho požadavku. Toto znění se v praxi ukazuje jako zcela nedostatečné, neboť vůbec neřeší situaci, kdyby příslušný orgán Parlamentu neschválil ani druhou, zpřesněnou a doplněnou zprávu ČNB.

Dalším problémem, se kterým se v praxi rozpočtového výboru setkáváme, je interpretace § 3 odst. 1, kde se České národní bance ukládá povinnost nejméně dvakrát ročně podávat Parlamentu zprávu o měnovém vývoji. Ohledně interpretace tohoto ustanovení vznikají spory, co to znamená podávat Parlamentu zprávu, co je podkladem pro takovouto zprávu a kdo má být adresátem takovéto zprávy. Mám tím na mysli, zda jde o zprávu o měnovém vývoji a zda o něm má informovat Poslaneckou sněmovnu guvernér ČNB či rozpočtový výbor, zda je podkladem zpráva o měnovém vývoji či je to zpráva o inflaci, jak je nám předkládána v rozpočtovém výboru Českou národní bankou, a zda mají tuto zprávu dostat všichni poslanci či zda členové rozpočtového výboru. Myslím, že to jsou důležité otázky, které novela vůbec neřeší, a mám pocit, že by tyto otázky ve prospěch této Poslanecké sněmovny a Parlamentu dořešeny být měly.

Proto se omezím pouze na to, že bychom měli propustit tento návrh zákona do druhého čtení, nicméně důkladně se zabývat otázkami, které jsem zde nastolil. Děkuji.

***