Neautorizováno !

(9.20 hodin)

(pokračuje Bendl)

Navržený nový zákon má být v Senátu projednán ve dnech 22. až 23. února a jeho účinnost kromě tří ustanovení je navržena od 1. června 2000, což by znamenalo, že v případě nabytí účinnosti tisku 441 by tento tisk byl v rozporu s již platným zákonem o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů. Pokud by došlo k naplnění všech lhůt v rámci legislativního procesu, nebyl by termín účinnosti dne 1. července 2000 reálný, a proto by bylo vhodné slova 1. července 2000 nahradit slovem vyhlášení.

Ke všem těmto v podstatě legislativně technickým poznámkám jsem dospěl po diskusi se zástupci legislativního odboru a navrhnu je jako legislativně technické pozměňovací návrhy v podrobné rozpravě.

Na závěr jen to, že výbor veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí doporučil Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR vládní návrh zákona o evidenci obyvatel a rodných číslech, tisk 441, ve znění pozměňovacích návrhů přijatých výborem schválit. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji zpravodaji panu poslanci Bendlovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které se přihlásil z místa pan poslanec Křeček. Jiná přihláška zatím k dispozici není. Prosím, pane kolego.

Poslanec Stanislav Křeček: Dobré dopoledne, vážení přátelé, pane předsedající, vážená vládo. Jak již bylo signalizováno panem ministrem, jsem to já, kdo bude žádat v závěru svého vystoupení, aby projednávání tohoto bodu pořadu bylo přerušeno na této schůzi do doby, než se k věci vyjádří ústavně právní výbor. Já chci totiž poukázat na skutečnost, že pokud by Parlament schválil text tohoto zákona ve znění, jak jej vláda předložila, dopustil by se jednání, které nemá obdoby v historii této republiky a nemá obdoby v legislativě demokratických států Evropy vůbec.

Jde v podstatě o to, že se chystáme ústavní práva lidí, která jsou zajištěna ústavou - např. právo volit - svěřit do rukou, do volné úvahy, ničím neomezené volné úvahy majitele domu, a to je podle mého názoru sotva přijatelné.

Já bych na začátku rovnou řekl, že otázka souhlasu majitele domu s přihlášením k trvalému pobytu nemá nic společného s bydlením toho člověka. Toto ustanovení neohrožuje právo lidí bydlet, kde chtějí. To jednoznačně říká - není třeba souhlasu majitele k tomu, aby se člověk nastěhoval, protože tady stačí souhlas nájemce bytu. Já si dovolím seznámit vás s rozhodnutím Nejvyššího soudu z roku 1997, číslo vám nebudu říkat. Tento právní názor Nejvyššího soudu zní: "Odvozeným právním důvodem bydlení v bytě osoby, jíž nesvědčí jiný důvod, je také okolnost, že nájemce s bydlením této další osoby v bytě souhlasí." Čili osoba, která má v nějakém bytě bydlet, nepotřebuje v žádném případě souhlas vlastníka domu, ale nepotřebuje ani přihlášení k trvalému pobytu. Ona tam může bydlet bez přihlášení k trvalému pobytu, bydlí tam prostě na základě tohoto běžně respektovaného právního názoru Nejvyššího soudu na základě rozhodnutí nájemce bytu.

Velmi častým argumentem je také to, že přihlášení k trvalému pobytu je jedním z důvodů k tomu, aby osoba, která se přihlásila k trvalému pobytu, získala nárok na byt přechodem nájmu. Já jsem mnohokrát všem zájemcům vysvětloval, že tomu tak není. Možná že v některých rozsudcích se to objevilo. Já bych vás seznámil s rozsudkem Krajského soudu v Plzni, který jsem si náhodou vybral ze svého archivu, který je totožný s desítkami a desítkami dalších rozsudků jiných, kde je vysloven právní názor: správné je rozhodnutí soudu prvého stupně, i pokud povinnost vyklizení nevázal na zajištění bytové náhrady, neboť skutečnost, že odpůrkyně je v bytě jen hlášena k trvalému pobytu, nevytváří žádný právní vztah k tomuto bytu. To je běžný právní názor, soudy zcela běžně respektovaný.

Čili mně nejde o to, že by přihlášení k trvalému pobytu, ke kterému u některých osob dával souhlas vlastník, se dotýkalo práv lidí, kteří v bytě bydlí. Vůbec ne. Ale je otázka, co se stane s lidmi a jaká práva budou mít lidé, kteří přihlášení k trvalému pobytu nedostanou, kterým bude vlastníkem odmítnuto. Ti lidé samozřejmě nějaký trvalý pobyt mít budou, protože ho mají dneska, ale jestli že se přestěhuje někdo z Tábora do Prahy ke svému strýci, ke svému tchánovi, ke své tchyni, ke svému zeti, ke své družce nebo druhovi, tak ten člověk bude mít trvalý pobyt v Táboře - tam ho asi neztratí, nevím - ale majitel mu nedá souhlas k trvalému pobytu v Praze. Jaké potom bude postavení toho člověka? Nebude moci v Praze volit. Zapsání do volebních seznamů je vázáno na trvalý pobyt. Nebude moci brát sociální dávky. To je vázáno na trvalý pobyt. Těžko se bude moci přihlásit do zdravotní pojišťovny, i to je opět vázáno na trvalý pobyt. Pro všechny tyto věci bude muset jezdit do Tábora.

Domnívám se, že to je velmi vážný zásah do ústavních práv, a řekl jsem na začátku, že takovýto zásah do ústavních práv nemá obdoby v historii republiky. Je třeba říci, že trvalý pobyt, který bohužel stále ještě přetrvává, je přímým návazkem na přihlášení policejní, které tady bylo za první republiky a za protektorátu, kdy se člověk, který se přistěhoval, přihlásil na policii, vyplnil kartu policejního přihlášení. Byl prostě přihlášen na policii. Nikoho ani ve snu nenapadlo, že by k takovému přihlášení policejnímu k trvalému pobytu měl dávat majitel domu souhlas. Byla to policejní evidence a policie sledovala, kde se ten člověk pohybuje, bez ohledu na souhlas kohokoliv. Do dneška to platí, pokud jde o trvalý pobyt, je to vztah mezi občanem a státem, nikoliv vztah mezi vlastníkem a nájemcem.

Já samozřejmě velmi citlivě chápu námitky všech těch, kteří říkají, že majitelé domů mají plné právo vědět, kdo v jejich domě bydlí. Chápu jako veliký problém dnešního právního řádu, že povinnost nájemce ohlásit, kdo v jeho bytě bydlí, je součástí pouze vyhlášky 176/1993 a že to neukládá zákon. To je veliký problém. Dělá to celou řadu problémů dalších, denně se s nimi setkávám jako advokát. Domnívám se, že je na místě toto velmi zásadním způsobem změnit, např. stanovit, že pokud nájemce neoznámí majiteli domu osoby, které s ním žijí ve společné domácnosti, mělo by to být považováno za hrubé porušení povinností nájemce, což je výpovědní důvod, dokonce za určitých okolností bez opatření náhradního bytu. Ale vztah nájemce a pronajímatele nelze přece řešit institutem přihlášení k trvalému pobytu, který je vztahem veřejnoprávním, vztahem ke státu, nikoliv vztahem k majiteli domu. To přece musí být řečeno v občanském zákoníku nebo v jiných obdobných právních předpisech, pokud se připravuji.

Já si proto dovoluji navrhnout s ohledem na ty konsekvence ústavně právní, na to, jaké bude ústavně právní postavení osob, kterým bude odmítnuto přihlášení k trvalému pobytu v místě, kde žijí a pracují, aby po skončení této rozpravy bylo jednání o tomto bodu přerušeno do doby, než se k těmto otázkám vyjádří ústavně právní výbor. Děkuji.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji, pane poslanče. Jenom technicky - vy jste řekl této rozpravy, to znamená po všeobecné rozpravě?

Poslanec Stanislav Křeček: Měl jsem na mysli po všeobecné rozpravě.

Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Dále je do všeobecné rozpravy přihlášen předseda výboru pro veřejnou správu pan kolega Beneš. Prosím.

Poslanec Miroslav Beneš: Pane předsedající, členové vlády, dámy a pánové, já jsem myslel, že už tady nebudeme absolvovat znovu rozpravu, kterou jsme absolvovali minule, a to proto, že argumenty zde zazněly ať z té nebo oné strany a snažili jsme se hledat jakýsi kompromis, o kterém netvrdím, že je přijatelný pro všechny, ale který by možná mohl být akceptovatelný většinou této sněmovny.

***