Neautorizováno !

(15.40 hodin)

(pokračuje Pavlov)

My jsme považovali tyto návrhy za legislativně technické. Tři návrhy se týkají věcných změn a o těch budu potom podrobněji hovořit.

Chtěl bych poděkovat panu ministru kultury za jeho stanovisko a vlastně také za to, že naprostou většinu legislativně technických změn zdůvodnil. Proto nechci tyto věci opakovat, jen bych chtěl říci, že to je stanovisko, které také přijal Senát.

Nyní tedy k věcným změnám.

Jedná se o nové znění § 9 odst. 1 a s tím související změny v odstavci 2 a 6. Senát je toho názoru, že pro státní vědecké knihovny by měl být institut povinného výtisku zachován, a naopak pokud jde o regionální povinný výtisk pro Městskou knihovnu hl. města Prahy, je Senát toho názoru, že tato knihovna by neměla být v jiném postavení než ostatní městské knihovny, tzn. bez regionálního povinného výtisku.

Druhá věcná změna, která je navrhována Senátem, je změna v § 13 odst. 2. Lhůtu pro uveřejnění odpovědi navrhuje Senát zkrátit z 8 dnů na 5 dnů ode dne doručení žádosti, aby zejména v případě týdeníků došlo k uveřejnění ve lhůtě co nejkratší, již v příštím vydání. Identická úprava se navrhuje v § 21 bod 1 a v textu § 5 d) odst. 2.

A konečně třetí a poslední navrhovaná věcná změna je změna v § 14 odst. 2. Lhůtu pro podání návrhu soudu na rozhodnutí o povinnosti uveřejnění odpovědi nebo dodatečného sdělení navrhuje Senát prodloužit z 15 dnů na 30 dnů. Delší lhůta by měla umožnit, aby si např. občan neznalý soudního řízení mohl opatřit právní pomoc prostřednictvím advokáta. Identická úprava se navrhuje v § 21 v bodu 1 a v textu § 5 e) v odst. 2.

Dámy a pánové, já si ani zdaleka nečiním právo a nepřisvojuji právo hodnotit proces projednávání tohoto zákona. Současně si však dovolím říci názor, že jak Poslanecká sněmovna, tak i Senát a příslušné výbory Poslanecké sněmovny a příslušné výbory Senátu věnovaly tomuto zákonu zcela mimořádnou pozornost. Výsledkem jsou pozměňovací návrhy, které byly přijaty v Poslanecké sněmovně a vedly ke zlepšení kvality tohoto zákona, k uplatnitelnosti tohoto zákona. A troufám si také tvrdit a říci zde zcela nahlas, že také změny, které přijal Senát, vedly a povedou ke zlepšení kvality tohoto zákona. Proto vás prosím, abyste právě v této souvislosti předlohu, kterou vrátil Senát Poslanecké sněmovně, takto posuzovali.

Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu senátorovi Pavlovovi a prosím paní poslankyni Dostálovou o slovo.

Poslankyně Kateřina Dostálová: Děkuji. Vážený pane předsedo, vládo, kolegyně a kolegové, jak víte, byla jsem od počátku proti tomu, abychom zákonnou normou svazovali mediální prostředí. Byla jsem proti přijetí tiskového zákona a naopak pro zrušení jeho komunistického předchůdce z roku 1966. Bohužel tato sněmovna rozhodla jinak. Původní vládní návrh alespoň ořezala na víceméně technickou kostru, a potom ji vyslala do Senátu v dobré víře, že moudří senátoři nahlédnou věc jako nespornou a nepodnítí další nekonečné debaty o ničem.

Senát se tedy moudře zamyslel a vygeneroval pozměňovací návrhy, s nimiž zákon vrátil sněmovně. Je tedy opět na nás, abychom tady ztráceli drahocenný čas. Ztrácejme tedy!

Podíváte-li se na zápis z průběhu senátní rozpravy o tiskovém zákonu, z níž vzešly ony pozměňovací návrhy, zjistíte, že kromě několika vyloženě technických drobností šla řeč především o tzv. povinných výtiscích. Když se povinnými výtisky může několik hodin zabývat 60 senátorů, dovolte mi, abych se na krátkou chvíli u tohoto tématu pozastavila i já.

Jádrem sporu i příslušného pozměňovacího návrhu je otázka, zda ponechat povinnost vydavatele zasílat povinné výtisky státním knihovnám dle návrhu sněmovny, či tento počet zvýšit dle návrhu Senátu. Na první pohled jde o drobnost. Žádného vydavatele přeci nezruinuje několik povinných výtisků, zejména jde-li o uchování tzv. národní paměti, o niž senátoři svým návrhem hodlají pečovat. To je však jen na první pohled.

Na druhý pohled vidíte minimálně dva aspekty, pro něž se senátní návrh příčí zdravému rozumu.

Za prvé tedy samotný princip zákonem stanovené nepřímé daně pro vydavatele vzbuzuje dojem, že je chceme trestat za úspěch a podnikavost. Obdobně bychom mohli zavést povinnost výrobců bicyklů či automobilů dodávat z každé nové výrobní série jakési povinné vzorky pro potřeby řekněme Technického muzea či studoven na technických fakultách. Řeknete - absurdní. Ano, ale o nic více než povinné výtisky.

Za druhé - knihovny samy argumentují, že ono uchovávání národní paměti je pro ně finančně neúnosné. Padají dokonce i konkrétní čísla. Roční předplatné cca 1 800 titulů periodického tisku přijde Státní vědeckou knihovnu v průměru na 1,5 mil. Kč ročně. Existují však i jiná čísla. Například pražská městská knihovna, o které dlouze debatoval Senát, měla v loňském roce 173 000 držitelů výpůjčních průkazů. Cena tohoto průkazu je v průměru 50 Kč ročně. V roce 1990 činila tato cena 20 Kč. Vstup do studovny periodik je zcela zdarma. Srovnejte si prosím tato čísla s poměrem mezi průměrným příjmem v České republice v roce 1990 a dnes. Domnívám se, že to nepotřebuje komentáře.

Shrneme-li tyto úvahy, dospějeme nutně ke konstatování, že institut povinných výtisků je nesystémový, že je produktem stále přežívajících představ o tom, že kultura a trh se nesnášejí, neboť kultura je něčím vyšším, na co musí trh povinně přispívat, a že samo účinkování v nějaké kulturní instituci zbavuje automaticky povinnosti myslet hospodárně. V případě řečené městské knihovny by na nákup periodik bohatě stačilo zvýšit cenu roční průkazky o 10 Kč. Je to skutečně tolik peněz, že je zapotřebí je vynucovat zákonem?

Doporučuji tedy sněmovně se tímto pozměňovacím návrhem Senátu dále nezabývat a odmítnout jej. Děkuji vám za pozornost.

Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, kdo další se hlásí do rozpravy. Hlásí se pan poslanec Fischer. Prosím.

Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, nechtěl jsem k této otázce vystupovat, ale to, jak se rozběhla diskuse, mě nutí, abych tady ocitoval i trochu jiný pohled, než měla moje předchůdkyně.

Mám na mysli dopis, který zaslal pan primátor hl. m. Prahy Kasl zřejmě všem pražským poslancům. Myslím, že je užitečné si ho poslechnout, není tak dlouhý.

"Vážený pane poslanče, hlavní město Praha od samého počátku sledovalo přípravu zákona o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskového zákona), sněmovní tisk 245.

***