(12.20 hodin)
Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, nevím, jestli po mně bude rozprava ukončena, ale můžete v to doufat.
Já jsem nechtěl vystupovat k tomuto návrhu, protože také cítím, že jsou tam jisté problémy a že je nepochybně na předělávání a velkou diskusi ve výborech o tom, jakým způsobem má být koncipován. Ale to, co tady začalo probíhat v rozpravě, co se tady odehrává, snaha pana poslance Ransdorfa zpochybnit zákon o protiprávnosti komunistického režimu, jeho řeči o tom, že jeho straničtí soudruzi z Evropy jsou s ním také nespokojeni, a to, co zaznělo v posledním vystoupení pana kolegy Kučery, kterého si jinak vážím, pokus sem zamotat dobu temna a srovnávat ji s komunistickým režimem, myslím že míří na dřeň problému, u kterého teď jsme. Problému, zda přiznáme, že ve dvacátém století se civilizovaným světem prohnaly dvě totality, obě s naprosto stejnými a ničivými důsledky, totalita nacistická, nacionálního socialismu, a komunistická, které měly naprosto zdrcující dopad na svět. (Potlesk v části sálu.) Pokud si toto jsme ochotni přiznat, pak dobře víme, že se s minulostí budeme vyrovnávat mnohá a dlouhá léta, že to nemůžeme jen tak zamést pod koberec, jak se nám snaží předvádět právě představitelé komunistické strany, že se vlastně nic moc nedělo a hrubý domácí produkt stoupal.
Pokud si přiznáme, že to prostě byla totalita, tak my se budeme muset - stejně tak jak včera říkal Elie Wiesel Němcům, že se mají znovu a znovu omlouvat za druhou světovou válku a za holocaust - ještě za 10, 15, 30 let kát za to, co se tady dělo politickým vězňům, co se tady dělo každému, kdo byl nepohodlný, a jak se na to všichni spokojeně dívali. Jestliže cena za to, abychom se pokoušeli s tou minulostí vyrovnat, abychom se pokoušeli nějakým způsobem zmapovat mechanismy a způsoby, jakými byla tato země zotročena a jakými komunistický režim vždy a všude na světě zotročuje společnost, je 21 milionů ročně, tak já hlasuji pro 21 milionů ročně.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Bendovi. Hlásí se někdo do rozpravy? Hlásí. Pan kolega Mareš. Prosím, pane kolego.
Poslanec Petr Mareš: Vážený pane předsedající, chápu zklamání ve vašem hlase, nicméně budu velice stručný.
Mám zde pouze čtyři velmi konkrétní poznámky. Jedna z nich směřuje k panu kolegovi Martínkovi. Instituce, kterou navrhují pánové senátoři zřídit, v žádném případě nebude zasahovat do jednotné péče o archiválie. To, o čem se hovoří, jsou kopie, kopie archiválií, které by měly být prostřednictvím této instituce zprostředkovány, zpřístupněny.
V žádném případě se nejedná - jak jsme zde slyšeli z úst pana ministra - o zřizování ústavu typu Ústavu dějin KSČ. Opak je pravdou. Tato instituce má vést k zásadní demokratizaci bádání o tomto období. Bádání, které - jak vám každý historik řekne - je v současné době monopolizováno těmi několika, kteří mají technicky přístup k archiváliím. Tato instituce tyto archiválie zpřístupní a já doufám, že jí bude uloženo, aby je publikovala v edicích tak, aby každý o nich mohl bádat.
Na konec za třetí - odpověď panu kolegu Kučerovi. Pan senátor Žantovský nebude řešit vůbec nic. Pan senátor Žantovský - stejně tak jako kdokoli v této sněmovně a kdokoli v Senátu - nebude odpovídat ze své funkce na žádné otázky týkající se dějin. Nikdo vám v tuto chvíli neodpoví dokonce ani na to, jak bude jakoukoli z těchto otázek řešit instituce, kterou - dá pánbůh - založíme, protože proto ji zakládáme, aby tyto otázky byly vyřešeny. Proto ji chceme založit, protože vyřešeny nejsou. Takže ani senátoři, ani poslanci, ale ti, kterým pomocí těchto peněz umožníme, aby na toto téma bádali a aby na toto téma odpovídali. (Výkřik: Za státní peníze.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegu Marešovi. Teď je několik přihlášek z místa. Nejprve paní kolegyně Páralová. Pan kolega Martínek se hlásil fakticky, nebo řádně? Takže s faktickou pan kolega Martínek, potom řádně paní kolegyně Páralová.
Poslanec Radko Martínek: Vážené kolegyně a kolegové, já nechci zdržovat, ale musím říci jedno, přečtěte si, co je obsahem. Tam se nehovoří o žádných kopiích, hovoří se tam o shromažďování materiálů.
Panu kolegu Marešovi bych si dovolil vaším prostřednictvím, pane předsedající, říci jedno. On stejně jako já ví velmi dobře, v jakém prostředí, v jaké situaci pracují v celé této zemi archiváři. Jak zoufale se nedostává peněz na archivy - na plošné archivy, které pečují o tyto věci. Místo toho, abychom pomohli jim, abychom zachránili archiválie, dáme dvacet milionů ročně na instituci, která bude rušit jednotný systém schraňování a obhospodařování archivů. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Nyní paní kolegyně Páralová.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, slyším tady opravdu přešlechtěné a až k degeneraci vedoucí důvody na zamítnutí tohoto zákona. Často se setkávám s bývalými politickými vězni, kteří byli protiprávně vězněni soukmenovci pánů Grebeníčka a Ransdorfa. Velice silně vnímám rozdíl mezi jejich řečí a řečí komunistů v této sněmovně. Když slyším komunisty zde nabubřele a učeně hovořit k tomuto zákonu, mohu k tomu říci jen jediné: když se projednávají zákony, které souvisejí s tím, čím se komunistická strana provinila, měli by komunisté přinejmenším mlčet a také se stydět. Komunisté bohužel nic nepochopili, jsou netaktní a necitliví, a tím více důvodů máme k tomu, abychom tento zákon propustili do druhého čtení.
K panu poslanci Kučerovi mohu říci jen jediné - myslela jsem si, že to je náhoda, když jsem ho viděla v televizi zpívat na Kunětické hoře při setkání komunistů Internacionálu, ale ten jeho projev, který tady předvedl, mě ujišťuje o tom, že to náhoda nebyla. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Kolegyně a kolegové, teď jsou dvě faktické poznámky a jedno vystoupení ministra. Ono je to takřka naroveň, ale pan ministr chce také reagovat víceméně s faktickou poznámkou. Pan ministr Dostál, kolega Kučera, kolega Jičínský.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Dámy a pánové, já bych varoval před atmosférou, kterou možná nechtě tady rozpoutal poslanec Marek Benda. Základní problém není přece v tom, zda se má nebo nemá zkoumat doba - zde se to zjednodušilo na dobu komunistické nesvobody. V tom přece základní problém nebyl. V tom nebyl problém mého vystoupení ani vystoupení ostatních mých kolegů. V okamžiku, kdy zúžíte celý problém na to, zda v této sněmovně mluví či nemluví komunisté nebo zda mohou či nemohou mluvit komunisté, se paní poslankyně, dopouštíte něčeho, co by si žádný poslanec demokratického parlamentu dovolit neměl. Komunisté tady samozřejmě mluvit mohou a budou, protože byli zvoleni. To je záležitost, která se naštěstí nezmění ve svobodném státě, aby v tomto parlamentě někdo mohl mluvit a někdo nemohl.
A paní poslankyně, ještě něco vám vzkáži prostřednictvím pana předsedajícího. V této debatě za těmito mikrofony mluvili také političtí vězni komunistického režimu. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Teď bude hovořit pan kolega Kučera s faktickou, poté pan kolega Jičínský s faktickou. Pan kolega Ransdorf řádně, nebo s faktickou? Fakticky. Takže nejprve kolega Kučera.
Poslanec Miloslav Kučera st.: S ohledem na to, že mám od svým přátel a od své manželky zakázáno veřejně zpívat kdekoli cokoli, chtěl bych vaším prostřednictvím, pane předsedající, sdělit paní kolegyni Páralové, že jsem s poslanci komunistické strany na Kunětické hoře nikdy Internacionálu nezpíval, a kdyby lépe tehdy sledovala televizi, viděla by pouze, že jsem byl na této manifestaci a s milým úsměvem jsem stál vedle komunistických poslanců a sledoval, jak zpívají Internacionálu, což mně nepochybně mnozí z těch, kteří tam v té chvíli byli, rádi dosvědčí.
***