(11.40 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Máme proto Památník národního písemnictví, Památník národního osvobození apod. V případě navrhovaného zákona se naproti tomu výslovně praví, že tento památník má zkoumat a připomínat nesvobodu. Nevhodnost tohoto spojení památníku s připomínáním nesvobody dokládá např. skutečnost, že si český národ nikdy nepostavil nějaký památník prohrané bitvy na Bílé hoře. Dokládá ji však i okolnost, že památník této porážky stvrzené vestfálským mírem 1648 byl českému národu vnucen jeho nepřáteli v podobě sloupu postaveného 1650 na pražském Staroměstském náměstí na oslavu vítězství katolíků a Habsburků v povstání protikatolických a protihabsburských českých stavů. Stejně jako v češtině se ani v jiných jazycích slovo památník nespojuje s připomínám nesvobody. Proto např. Francouzi nemají žádný památník vichystického režimu a mají naopak Památník pádu Bastily, oslavující vítězství svobody. A tak bychom mohli argumentovat dále.
Nechci tu dlouho pokračovat. To, že Němci budou mít památník holocaustu, to je jiná záležitost. Myslím, že v tomto směru není důvod, abychom se srovnávali s Němci. Zároveň chci této sněmovně i autorům tohoto návrhu připomenout, že i Němci se posléze dobrali k tomu, zejména na základě výzvy bývalého prezidenta Richarda von Weiszäckera, že ukončení doby druhé světové války a porážku Německa považují za osvobození. A my nyní se k tomu budeme hlásit jako k tomu, že je to doba začátku nebo pokračování nesvobody? Vážení kolegové, kde to jsme? (Potlesk.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegovi Jičínskému. Nyní bude hovořit pan poslanec Vojtěch Filip, připraví se pan kolega Petr Mareš.
Poslanec Vojtěch Filip: Vážený pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, na rozdíl od předřečníků budu pravděpodobně velmi stručný. Účelem navrhovaného zákona je konstituovat instituci zabezpečující po stránce informační, ideové a výchovné určitou konzervaci jednoho názoru. Současná ekonomická situace našeho státu není podle mého soudu tak dobrá, aby bylo možno investovat prostředky do založení a provozu organizací jinak potřebných a to, co je míněno, neinvestovat do institucí již existujících.
Dovolte mi jen konkrétní připomínky. Pokud jde o preambuli, tato část navrhovaného zákona má pouze deklaratorní povahu. Nevím, jestli deklaratorní povaha náleží Parlamentu. Myslím, že historikům. Po stránce právní stojí za zmínku, že ideologie nemůže nést v právním slova smyslu odpovědnost, jak je nesprávně v návrhu zákona uvedeno, ať už v občanskoprávní, nebo trestněprávní rovině.
Z hlediska mezinárodního práva pak nelze fašistické státy zařazovat do jedné skupiny se státy socialistickými. Jednak proto, že o válečných zločinech představitelů Velkoněmecké říše rozhodoval norimberský tribunál, kde byli již i zástupci Sovětského svazu jako uznané světové socialistické velmoci v té době. Navíc Sovětský svaz byl zakladatelským státem OSN a stálým členem Rady bezpečnosti. A pokud jde o legitimitu ostatních socialistických států z hlediska mezinárodního práva, chtěl bych navrhovateli připomenout slova bývalého ministra zahraničních věcí USA, který prohlásil, že nikdy nepodepsal žádnou smlouvu s nelegitimním režimem.
Nebudu se vyjadřovat o recepci právního řádu socialistického Československa do českého právního řádu, nakonec jsme toho každý den svědky. Ale vadí mi, že již v těch normativních větách by bylo možné podle předloženého senátního návrhu podle § 1 odst. 6 označit Edvarda Beneše jako představitele totalitního režimu.
Pokud jde o § 2, nebudu říkat to, co tady bylo již zmíněno, ale považuji za nemožné, aby takto založený památník vůbec mohl nestranně hodnotit historii, neboť neexistující nestrannost této instituce vyplývá již ze samotného názvu, dále pak z jejích úkolů vyplývajících z návrhu zákona. Většinu činností zde uvedených mají již přitom ve své náplni jiné instituce, nakonec napojené na státní rozpočet, ať již jde o výzkumné ústavy, školy, hromadné sdělovací prostředky.
K § 3 odst. 2. Povinnost osob vydávat k pořízení kopii dokladů a dokumentů je jednoznačně v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR, nakonec je v rozporu i s včera přijatým zákonem o ochraně osobních údajů. Podle čl. 7 odst. 1 listiny je zaručena nedotknutelnost osob a jejich soukromí, podle čl. 10 odst. 2 listiny má každý právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním a zveřejňováním informací o své osobě.
§ 4 odst. 1. Tento zákon nemůže být zároveň zakládací listinou, neboť nesplňuje náležitosti ustanovené v § 4 zákona č. 248/95 Sb., o obecně prospěšných společnostech, a to ani tak, když zřizujeme instituci zákonem. Není tu totiž uvedeno sídlo památníku, IČO, způsob jednání správní rady, jakož i přesná hodnota a konkrétní označení majetkových vkladů ČR do Památníku doby nesvobody.
§ 5 odst. 1. Počet členů správní rady takové společnosti veřejně prospěšné dle ustanovení § 10 odst. 2 zákona 248/95 má být 3 až 15 a navíc dělitelný třemi. Navrhovaný počet 16 členů správní rady je v rozporu se zákonem.
§ 5 odst. 3. Členství ve správní radě je podle návrhu veřejnou funkcí ve smyslu zákoníku práce. Není tu ovšem dořešena otázka odměňování členů správní rady památníku. Podle ustanovení § 10 odst. 5 zákona 248/95 Sb. však členům správní rady nepřísluší odměna.
§ 5 odst. 4. Šestileté funkční období členů správní rady je v rozporu s ustanovením § 11 odst. 1 zákona 248/95 Sb., které vymezuje jinou funkční dobu.
§ 9 odst. 2. Návrh umožňuje dotovat památník zároveň z prostředků státního rozpočtu, rozpočtu okresního úřadu i z prostředků jiného územního orgánu státní správy. To neoprávněně zvýhodňuje památník proti jiným obecně prospěšným společnostem. Tím sice na jedné straně památník podléhá stejnému právnímu režimu jako jiné obecně prospěšné společnosti, ale zároveň jiné společnosti jsou vůči němu diskriminovány.
Nemohu jinak, než se připojit k návrhu zpravodaje na zamítnutí.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Filipovi. Teď bude hovořit pan kolega Mareš.
Vidím přihlášku ministra kultury ČR pana Pavla Dostála.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, přihlásil jsem se z důvodu, abych jednak podpořil stanovisko, které zde zaznělo z úst pana poslance Zahradila, tedy stanovisko, které upozorňovalo na mezinárodní souvislosti tohoto zákona, a také abych podpořil stanovisko pana prof. Jičínského.
Myslím, že mám právo říci, že jsem byl jeden z poslanců, kteří touto sněmovnou kdysi protlačili Česko-německou deklaraci. O to více mám větší právo upozornit na to, že navrhovaný zákon je opravdu v rozporu s přijatou Česko-německou deklarací, protože je zásahem do právního řádu, který Česko-německá deklarace měla vyloučit.
***