(18.20 hodin)
(pokračuje Filip)
V této souvislosti si dovolím ctěné sněmovně říci, že je samozřejmě možné - a obchodní zákoník ani po novele nebude v rozporu s tím, co platí v sousedním Rakousku, v sousedním Německu - omezovat nakládání se základním jměním obchodní společnosti. Podle českých právních předpisů je běžně možné, abych jeden den vložil do základního jmění obchodní společnosti 100 tisíc korun, druhý den je vyzvedl a tyto prostředky vložil do jiné zakládané obchodní společnosti. Třetí den je vyzvedl z této druhé společnosti a vložil je do třetí obchodní společnosti.
V této souvislosti chci upozornit na jednu zásadní věc: pokud se podaří takto vytvořenému bílému koni, té druhé obchodní společnosti, dosáhnout konkursního řízení dříve než společnosti první, tak prostředky, které jsem z této obchodní společnosti vyvedl až do společnosti třetí, v podstatě případný správce konkursní podstaty se nemůže domoci vůbec ničeho, natož základního jmění. Proto jsem svým způsobem upozornil v novele obchodního zákoníku na tento nedostatek a na povinnosti, které nás musí jako zákonodárce vést k tomu, abychom omezili svým způsobem možnosti nakládání se základním jměním společnosti, protože to se netýká liberálních pravomocí fyzické osoby nebo právnické osoby nakládání s majetkem, ale týká se to ochrany osob třetích, které věří v pravdivost zápisu v obchodním rejstříku.
Je s podivem, že se zakládají obchodní společnosti typu společnosti s ručením omezeným, kde do současné doby platí základní jmění 100 tisíc korun, které mají základní jmění běžně v desítkách milionů korun. Tyto částky jsou potom přelévány do dceřiných společností, na jejichž ochranu jsme, nebo naši předchůdci v letech 1991 a v následujících letech, vůbec nepamatovali.
Je pravda, že zneužití práva je přičítáno vždycky k tíži zákonodárců, nikoli těch, kteří právo aplikují.
V této souvislosti si dovolím upozornit právě na to, zda by v této souvislosti nebylo vhodné, abychom případný finanční limit 50 tisíc korun na prohlášení konkursu nezměnili na určité rozmezí finanční hodnoty, která postačí k tomu, aby konkurs byl prohlášen a konkursní řízení bylo alespoň zahájeno, s tím, že se ověří skutečnosti, které provázely vykradení společnosti.
V závěru mi dovolte ještě jednu věc, kterou považuji za v podstatě velmi důležitou. Je to otázka vztahu mezi dlužníkem, úpadcem konkursu, který předkládá sám na sebe, a má k tomu založené povinnosti v konkursním právu, konkurs. On je ten, který nakládá s návrhem podle základních pravidel občanského soudního řádu, podle pravidel konkursního řízení, a je jediným oprávněným v konkursním řízení nakládat s tím návrhem. Zda by nebylo vhodné omezit v samotném zákoně případně zpětvzetí návrhu a jestli by nebylo vhodné v rámci - protože já jsem toho názoru, že by měly být zachovány ochranné lhůty - minimálně v některých případech principy, které např. vycházejí z obecného ustanovení § 92 občanského soudního řádu, tzn. z pravomoci druhé strany, tzn. v tomto případě věřitelů, kteří by v rámci svého věřitelského výboru omezovali nakládání s takovým návrhem. To samozřejmě je otázka hlubší debaty a omlouvám se, že jsem se nemohl v průběhu projednávání v ústavně právním výboru této debaty zúčastnit a že s tím zdržuji v Poslanecké sněmovně. Ale říkám to proto, že bych rád navrhl pozitivní znění v podrobné rozpravě.
S tím souvisí i případné povinnosti, které se týkají § 13 a následujících, tzn. povinnosti, které se týkají soudních usnesení, tedy obsahu usnesení o prohlášení konkursu, které dává za povinnost výzvu, aby je osoby, které mají závazky vůči úpadci, již neposkytovaly úpadci, ale správci konkursní podstaty. Je to otázka, která s tím souvisí, tzn. zda účty, které jsou, správce vůbec postihl, a jestliže je nepostihl, jestli nedošlo k trestnému činu - protože tady v podstatě řešíme rovinu hranice mezi obchodním a trestním právem. To jsou základní věci, které podle mého soudu nebyly dořešeny a kterými se kromě toho, co již bylo dohodnuto, pravděpodobně budeme zabývat v rámci podrobné rozpravy v průběhu druhého čtení při jednání pléna Poslanecké sněmovny.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Filipovi. Pan poslanec Výborný. Je to též do obecné rozpravy? Ano.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, je to obecná část rozpravy a v rámci obecné části rozpravy pan poslanec Filip položil některé otázky, naznačil, že v některých směrech je předkládané usnesení ústavně právního výboru nedotažené nebo nedomyšlené a že je třeba se tím zabývat. Já se pokusím v reakci na to, co řekl pan poslanec Filip, v bezprostřední reakci na to, takže to nebude možná úplně nejpřesnější, já se pokusím obavy rozptýlit, abychom pak v podrobné rozpravě už nemuseli se touto věcí zabývat.
Pakliže jsem dobře rozuměl tomu, co pan poslanec Filip uvedl, tak jej především trápí, že záloha na náklady konkursu, tak jak je upravena v navrhovaném ustanovení § 5 zákona, neobsahuje žádné rozmezí, že je totiž stanoveno, že může být 50 tisíc korun a nic více. To není ale přesné. Tak jak ústavně právní výbor formuloval toto ustanovení zákona, tak tam rozmezí samozřejmě je a to rozmezí je od nula korun až do 50 tisíc korun. Tam není totiž to, že by záloha nutně musela být 50 tisíc korun, ale že je možno ji určit, samozřejmě soudem, až do výše 50 tisíc Kč, takže záloha nemusí být teoreticky vůbec stanovena nebo může být stanovena částkou 10 tisíc korun, 5 tisíc korun.
Naopak kdyby tam totiž byla hranice, po které volá pan poslanec Filip, myslím, že zmínil částku 10 tisíc korun, tak bychom se absurdně dostali do situace, že i kdyby soud považoval za nevhodné zálohu stanovovat, tak by ji prostě v minimální výši stanovit musel. A to by podle mého názoru docela bylo v rozporu s tím, co pan poslanec Filip jako odůvodnění svého ne návrhu, ale námětu v obecné rozpravě uvedl.
Druhá námitka pana poslance Filipa směřovala k tomu, zda by nemělo být v zákoně upraveno, aby navrhovatel, který je úpadcem, nemohl disponovat návrhem. To je otázka vážnější a možná, že bychom se shodli na věcném řešení, nicméně se domnívám, že to není tak zcela nutně zapotřebí, protože především navrhovatel, který je úpadcem, sice teoreticky může vzít návrh na prohlášení konkursu zpět, ale okamžitě se tím vystavuje těžkým sankcím, a to i trestně právním, takže pochybuji, že takový procesní úkon učiní.
Za druhé navrhovatel, který je úpadcem, zahájí řízení a v tom okamžiku podle § 4 navrhované předlohy může samozřejmě do tohoto řízení na stranu navrhovatele přistoupit kterýkoli věřitel a v tom okamžiku už navrhovatel úpadce nemůže s návrhem disponovat jinak než se souhlasem všech věřitelů nebo i jen jediného věřitele, který se stal navrhovatelem na jeho straně. Tady dle mého mínění také žádné nebezpečí nehrozí a já bych prosil pana poslance Filipa, aby zvážil, zda jeho avizované návrhy jsou nezbytné. Já se to nedomnívám.
***