(10.10 hodin)
(pokračuje Recman)
Jsem přesvědčen o tom, že podrobněji k některým věcem vystoupí pak můj kolega Ransdorf.
Při současném stavu zákonných úprav nemá velký význam diskutovat o výši mandatorních výdajů, pouze je potřeba poznamenat, že příliš nízký odhad nezaměstnanosti pro rok 2000 by vedl k neplánovanému zvyšování některých mandatorních výdajů. Ohrozil by plánované výdaje na pozitivní politiku zaměstnanosti. Také podpora stavebního spoření ve výši 7,2 mld. Kč představuje mandatorní výdaje, nikoli prostředky, o nichž vláda libovolně rozhoduje.
Pro rok 2000 počítá vláda s asi 63 mld. Kč prorůstových výdajů oproti 53 mld. Kč v roce 1999. O jejich efektu se časem vedou diskuse. Z jednotlivých položek mají nesporně význam výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti. Investiční pobídky, zejména dotace na nová pracovní místa, lze v širším slova smyslu chápat také jako výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti. Souhrnně by tak celkové výdaje na ni dosáhly asi 4,7 mld. Kč a přiblížily se tak 2,5 % HDP. Tento posun by mohl mít určitý význam. Ze zkušeností západoevropských zemí, kde tato opatření na trhu práce skutečně přinášejí výsledky, je známo, že hranice, kdy lze očekávat určité efekty, představuje právě asi 3 % HDP.
Pozitivně je třeba hodnotit prostředky vynaložené na regionální rozvoj. Některé problémy, např. vývoj nezaměstnanosti, regionální řešení vyžadují. Navíc regionální hospodaření je třeba preferovat i s ohledem na možnosti čerpání prostředků z některých fondů Evropské unie. Proto nemohu souhlasit s tím, že ve výdajové části rozpočtu byly zrušeny priority pro řešení mimořádně vysoké nezaměstnanosti v severozápadních Čechách a v severní Moravě, zejména na Ostravsku, a prostředky pro tyto programy byly převedeny z kapitoly Ministerstva průmyslu a obchodu do kapitoly Ministerstva pro místní rozvoj.
Rovněž se domnívám, že není reálné očekávat, že veřejné výdaje mohou citelněji v tomto roce ovlivnit současný stav konjunktury v České republice. Mírné oživení, které nyní česká ekonomika zaznamenává, je taženo, jak už jsem vzpomínal, především exportem. To, zda je ztráta Konsolidační banky zahrnuta do státního rozpočtu či není, domnívám se, není v této chvíli tak podstatné. Základní výzvou pro vládu je ovšem zpřehlednění toku veřejných financí a hodnocení veřejných rozpočtů na standardní konsolidované bázi. Stabilita veřejných financí ze střednědobého hlediska znamená pro naši ekonomiku jeden z prioritních problémů, k jehož řešení zatím nebyl nalezen dostatek politické vůle a politické síly. Ty je však třeba nasměrovat na střednědobý fiskální výhled, protože pro rok 2000 již zásadnější změna architektury rozpočtu nepřichází v úvahu. Přitom se domnívám, že stabilita České republiky vyžaduje, aby státní rozpočet na rok 2000 byl schválen v nejbližším možném termínu.
Politická hra o rozpočet, dílčí nesystémové požadavky na úpravu příjmové i výdajové stránky státního rozpočtu, kritika vysokého podílu mandatorních výdajů, ekvilibristika kolem strategických směrů rozvoje českého hospodářství a jejich významné podpory, jednokriteriální provádění privatizace dosažením nejvyšší ceny, absence stanovení strategických podniků a způsobů účasti státu v těchto podnicích, chybějící představa o podílu veřejného a soukromého sektoru a jeho vzájemné racionální fungování apod. svědčí o absenci dlouhodobé strategie, nebo jak se dnes moderněji vyjadřujeme, určité vize rozvoje hospodářství. Jednoduše řečeno, chybí srozumitelný cíl společnosti, který by sjednotil a vytvářel podmínky pro synergii účinku kolektivů a jednotlivců. To si uvědomují mnozí občané, a proto vznikají různé platonické výzvy k činorodosti, slušnosti a podobně, ovšem - jak se domnívám - s jepičím životem.
Vážené kolegyně a kolegové, chápu, že každý poslanecký klub chce v parlamentu prosadit svůj volební program a pro jeho plnění získat co nejvýhodnější finanční a materiální podmínky zejména z veřejných rozpočtů, jejichž velmi významnou součástí je právě státní rozpočet. Proto při vyjednávání o něm používají jednotlivé strany různý stupeň politického tlaku, mění taktiku a požadavky podle momentální situace a síly nebo slabosti svého politického soupeře. Intenzita a tvrdost vyjednávání kolem státního rozpočtu na rok 2000 je podle mého soudu výrazně vyšší a ideologie politiků dvou rozhodujících vyjednávajících stran jednoznačně převažuje nad řešením vážných problémů ve společnosti prostřednictvím státního rozpočtu. Byl jsem v loňském roce osobně účasten u některých jednání o rozpočtu a mohu říci, že se dnes cítím jako amatér-vyjednávač oproti současným borcům, kteří sjednali dohody mezi vládní ČSSD a smluvně provládní ODS. Proto bych vás chtěl seznámit právě ze zkušenosti z jednání, zkušenosti poslanců, kteří mají zájem o projednání státního rozpočtu, a s přístupem klubu KSČM k rozpočtu jako celku.
KSČM a poslanecký klub považují za rozhodující v návrhu státního rozpočtu prosazovat následující čtyři principy. Za prvé, jak je rozpočet sestaven jako celek, jaké jsou priority vlády a zabezpečení těchto priorit finančními zdroji. Základem pro přístup k rozpočtu je především jeho podíl na naplňování volebního programu KSČM, ale rovněž vládního prohlášení tam, kde jsou priority KSČM a ČSSD totožné nebo velmi blízké. Přitom priority volebního programu komunistické strany na období 1998 až 2000 jsou zaměřeny na tyto činnosti:
Především je to orientace rozpočtu na podporu růstu ekonomiky včetně posílení financí do investic, které přinesou prorůstové efekty. Na měnovou stabilitu a posílení proexportních opatření a zastavení růstu nezaměstnanosti zejména v regionech s nejvyšší mírou nezaměstnanosti a tou dnes jsou severozápadní Čechy a severní Morava, zejména Ostravsko. Na sociální sféru a zdravotnictví, zejména s ohledem na důchodce a mladé rodiny s dětmi, na podporu bydlení a bytové výstavby, na posílení bezpečnosti občanů.
Druhým principem je, jak reálně je navržen příjem státního rozpočtu, když - jak jsem ve svém vystoupení již zdůraznil - minulé pravicové vlády a sněmovna schválily rozpočet vyrovnaný, ale ve skutečnosti byl skrytě deficitní. Chci připomenout jen rozpočty z let 1996, 1997 a 1998.
Za třetí, přístup vlády k veřejným rozpočtům, to znamená státnímu rozpočtu, rozpočtům okresních úřadů a obcí, kde je i pro letošní rok 2000 očekáván deficit téměř 1,5 mld. Kč.
Za čtvrté je to otázka zmocnění vlády ke státnímu rozpočtu. Ze zákona vyplývá, že nesmí zhoršit schodek státního rozpočtu bez vědomí poslanců. Je potřeba v tomto směru změna. Domnívám se, že je nutná určitá kvantifikace či stanovení limitu pro změnu rozpočtu a při jeho překročení by vláda měla přijít projednat tyto změny do Poslanecké sněmovny.
Vážená sněmovno, vážená vládo, co říci závěrem? Lze jen litovat toho, že se tvorba a schvalování státního rozpočtu na rok 2000 stala i metodou politických licitací, které bych místy nazval až vydíráním. Neschválení státního rozpočtu způsobilo řadu problémů samosprávám a neumožnilo financovat některé potřebné projekty od počátku letošního roku. Svědčí to o malé politické kultuře v tomto státě a potažmo i zde v Poslanecké sněmovně. Chci vyjádřit přesvědčení, že při projednávání návrhu státního rozpočtu na rok 2001 se tato atmosféra a tento nedůstojný handl nebude opakovat a že budeme jednat věcně a konkrétně již s novou rozpočtovou skladbou rozpočtu. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji kolegovi Recmanovi. Nyní bude hovořit pan kolega Miloslav Ransdorf, připraví se poslední písemně přihlášená paní kolegyně Marie Machatá.
***