(11.10 hodin)
(pokračuje Páralová)
V zemích Evropských společenství a obecně ve světě je používán převážně bezhotovostní způsob placení mezd, který je hospodárný a jednoduchý. Ani v zákoně o mzdě či platu o tomto způsobu výplaty mzdy či platu není ani zmínka. V tisku i ve mzdové praxi se u nás často vyskytuje, že se zaměstnanec předem vzdává svého práva a jiné nesmysly. Tyto pochybnosti by bylo třeba odstranit v novele např. tím, že se připustí výslovně tato možnost výplaty mzdy zaměstnanci.
V praxi Evropských společenství je obvyklá paušalizace příplatků za práci přesčas, za práci ve zdraví škodlivém prostředí, za práci v noci apod., což souvisí se zjednodušením výpočtu mezd a s celkovou racionalizací administrativních prací. U nás převažuje stále podezřívavost k paušálům: "někdo by na tom mohl neoprávněně vydělávat". V novele by bylo vhodné výslovně upozornit na možnost paušalizace příplatků ke mzdě a platu.
Není v souladu s praxí Evropských společenství, že u nás poskytujeme v rozpočtových a příspěvkových organizacích příplatky za práci za vedení vedoucím různých útvarů, aniž by byla stanovena jejich minimální velikost. To je kritizováno i naší veřejností, daňovými poplatníky, teoretickou frontou, neboť na úřadech se dělají miniodbory, minioddělení, minireferáty apod. jen s cílem poskytovat co největšímu počtu zaměstnanců příplatek za vedení, a tak se plýtvá s prostředky státního rozpočtu. Novela se k tomuto problému opět staví jako pštros s hlavou v písku. Navíc ignoruje i to, že se dnes vyplácejí příplatky za vedení i vedoucím zaměstnancům neuvedeným v zákoně o platu, např. vznikla funkce vrchních ředitelů sekcí či vedoucích úřadů na ministerstvech i jinde. Bylo by tedy nanejvýš vhodné příplatky za vedení v § 5 zákona o platu novelizovat, uvést funkce skutečně se vyskytující a podmínit poskytování příplatku minimálními počty řízených lidí. Přispělo by to i k racionalizaci státní správy a ke zkvalitnění systemizace.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, paní kolegyně, chtěl bych poprosit všechny kolegy, zejména málo viditelného, ale velmi slyšitelného jednoho kolegu z klubu KSČM, ale i všechny ostatní, o klid. Prosím - a myslím to skutečně vážně - aby ti, kteří nehodlají sledovat vystoupení zpravodajky, opustili jednací sál, aby jí umožnili vystoupit v důstojné atmosféře.
Poslankyně Alena Páralová: Děkuji, pane předsedající. Novelou se poskytování mezd nezjednodušuje, ale komplikuje, a to i prohloubením právního dualismu odměňování podle zákoníku práce a podle mzdových zákonů. Například novela zákona o mzdě (§ 7 a) i dosavadní znění zákona o platu (§ 15) upravují poskytování mzdy a platu při prostoji, který zaměstnanec nezavinil. Jestliže však jde o prostoj, který zaměstnanec zavinil, musí mzdová účetní či jiný odpovědný zaměstnanec hledat úpravu v zákoníku práce (viz § 129), protože platové zákony tuto problematiku komplexně neupravují.
K další komplikaci pro praxi i teorii práva dochází tím, že se v novele nyní včleňuje ze zákona o mzdě i ze zákona o platu problematika srážek ze mzdy a převádí se do zákoníku práce. Poskytování mzdy tedy upravují oba mzdové zákony, splatnost a výplatu mzdy rovněž, ale srážky ze mzdy, tedy co musí mzdová účetní učinit před výplatou mzdy, bude nově upravovat zákoník práce. Aby situace byla ještě komplikovanější, tak pořadí srážek upravuje nařízení vlády č. 108/94 Sb., kterým se provádí zákoník práce. Novelou se prohlubuje roztříštěnost právní úpravy poskytování mezd a platů.
Připomínky a výhrady k návrhu zákona nejsou takového rázu, že by se nedaly napravit. Navíc je to příležitost pro parlament pomoci praxi i teorii napravit problémy, po jejichž nápravě volá. Proto jako zpravodaj doporučuji propustit předlohu do druhého čtení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní zpravodajko. Otevírám obecnou rozpravu, do které v tuto chvíli nemám žádnou přihlášku. Ptám se, kdo se hlásí z pléna. Pan poslanec Škromach.
Poslanec Zdeněk Škromach: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, myslím, že se jedná o významnou úpravu zákona, který se ukázal již ve své původní verzi jako velmi životaschopný, ovšem vývoj, tak jak je, postupně ukazuje, že určité části tohoto zákona je nezbytně nutné specifikovat a konkretizovat. Souvisí to i s otázkou vyplácení a nevyplácení mezd a mnohdy i domáhání se práv zaměstnanců na mzdu, která jim náleží, tzn. stanovit, jaký že vlastně nárok na mzdu vznikl.
To, co je zásadní, je určitá úprava § 4 odst. 3, kde se stanoví upřesnění toho, že se mzda sjednává. Sjednává se v pracovní smlouvě, v jiné smlouvě nebo v kolektivní smlouvě. Tak jak ze zákoníku práce vyplývá a kdy jsou vlastně stanoveny veškeré pracovní povinnosti ve smlouvě do posledního detailu - a viděl jsem pracovní smlouvy, který obsahují několik hustě popsaných stránek - tak na těchto pracovních smlouvách, které stanovují jednostranně povinnosti, není dána povinnost ze strany zaměstnavatele, tj. o výši odměny, mzdy, platu za tuto vykonanou práci. Myslím, že by měl být obecný konsensus, že pracovní smlouva je stejná smlouva jako každá jiná obchodní smlouva o výkonu nějaké práce za určitých finančních podmínek. Pak je nezbytné, aby bylo dáno jednoznačně a bez nějakých možností zpochybnění, že mzda je sjednána v této smlouvě. Protože nakonec, tak jak ukazují i případy, kdy se nevyplácí mzda, kdy mzda je určována různými vnitřními předpisy, různými mzdovými předpisy, kdy zaměstnavatel si de facto diktuje a mění průběžně podle toho, jak mu to vyhovuje, mzdu. Tady se mnohdy odvolává na to - já přece nemohu dát mzdu, když nemám výsledky, jako by zaměstnanec, který svou práci odvede, měl nést podnikatelské riziko této firmy. Přednedávnem jsem tady uváděl - a zopakuji ten příklad - příklad dvou hromad písku, kdy zaměstnanec dostane příkaz převézt hromadu písku z místa A do místa B. Toto za dva dny provede. Kromě toho, že se přemístila hromada písku z místa A do místa B, se nic víc nezměnilo, pro firmu nebyl žádný přínos, ale zaměstnanec svoji práci vykonal, a to včetně všech podmínek, tudíž mu náleží mzda. Jestli ta práce měla či neměla smysl, nemůže být přičítáno zaměstnanci, protože podnikatelské riziko nese management a majitelé firmy.
To, co považuji za zásadní, je nová část tohoto zákona, která hovoří o stejné mzdě za stejnou práci a za práci stejné hodnoty, protože víme - a statistiky to dokazují - že dochází k tomu, že odměna muže a ženy za stejnou práci stejné hodnoty je různá. Statistiky jsou velmi vypovídající v této věci. Proto je nezbytné, aby i hodnota práce, stejně jako hodnota jiného zboží, služeb apod., byla skutečně srovnatelná.
Pokud se týká oblasti minimálních tarifů, stanovení příplatků apod., obzvlášť proto, že v minulých letech nebyla podpora kolektivního vyjednávání a zvlášť ze strany centrálních orgánů, dochází k tomu, že velká část našich zaměstnanců je nepokryta kolektivními smlouvami. Je pravdou, že za poslední rok došlo k výrazné změně v této oblasti, kdy Ministerstvo práce a sociálních věcí významným způsobem - a bohužel trochu těžkopádně, protože zákon o rozšiřování vyšších kolektivních smluv neumožňuje plošné rozšiřování vyšších kolektivních smluv - rozšiřuje tyto smlouvy na jednotlivé podniky. Daří se to, aby i ty podniky, které využívají toho, že zůstávají mimo rámec kolektivního vyjednávání, zvlášť v oblasti služeb a v oblasti stavebnictví, jsou pokrývány těmito kolektivními smlouvami, které zaručují aspoň minimální nároky zaměstnanců, s nimiž počítal jak zákoník práce, tak zákon o mzdě.
***