(15.00 hodin)
(pokračuje Filip)
Dovolím si na tuto otázku, kterou jsme mimo jiné měli zčásti zodpovězenu i ve zprávě Evropské komise, odpovědět, že není dosaženo ani základní úrovně podle hodnotících kritérií Evropské unie. Chybí totiž jednoznačně provázanost stávajících zákonných předpisů, protože značná část právní soustavy se dosud nachází ve stadiu přípravy.
Ke dvěma nejvýznamnějším takto připravovaným počinům patří novelizace rozpočtových pravidel a novelizace zákona o státní kontrole, resp. o NKÚ. Pokud jde o rozpočtová pravidla, zde vidím tlak spíše z pozice vytvořených krajů než z pohledu skutečně systematického zabývání se potřebou kontroly. Správci rozpočtových kapitol budou zodpovědni podle návrhu za správu rozpočtu a dalších peněžních prostředků v příslušných kapitolách. Ministerstvo financí bude mít na starosti metodologické řízení, koordinaci mechanismů interní kontroly.
Stávající zákon o kontrole obsahuje např. specifická pravidla pro aktivity interní kontroly, práva a povinnosti kontrolorů a kontrolovaných, zásady pro podávání zpráv. To všechno je pravda, nicméně neexistuje žádné státní ministerstvo kontroly. To bylo zrušeno a nahrazeno Nejvyšším kontrolním úřadem, a ten zatím nemá tyto definované principy.
Můžeme se podívat např. na celní zákon, který je z roku 1993, prováděcí nařízení Ministerstva financí z roku 1998 k organizaci Generálního ředitelství cel, který již v sobě zahrnuje prvky legislativy Evropské unie a je inspirován francouzským celním systémem, jak už tady o tom jednou byla řeč.
Pokud jde o další otázku, jestli jsou zavedeny relevantní systémy a postupy kontroly řízení, zde si myslím v souladu se svými znalostmi spíše mikroekonomické sféry a některých řízení a kroků na úrovni samosprávy, že základní úrovně je zčásti dosaženo, že jsme schopni některé základní věci kontrolovat, řídit, a že některé věci jsou kompatibilní na současné poměry v Evropské unii.
Co nám ještě chybí? Ne vždy je respektováno řádné oddělení funkcí, ať jde o příklady z Ministerstva pro místní rozvoj, či o kompetence Ministerstva financí, ať jde o administrativní ověřování celních deklarací, které jsem zmínil v souvislosti s novým nařízením Ministerstva financí, které se týká celního zákona.
Ministerstvo financí definuje politiku a praxi a stanoví standardní postupy v řízení finančních mechanismů a zpravidla dává i určitý podnět, jak bude zacházeno s jednou dvanáctinou ročního rozpočtu. Ministerstvo financí u nás dokonce odpovídá za udržování a uzavírání účtů u České národní banky.
Na resortních ministerstvech pak odpovědní funkcionáři se schvalovací pravomocí včetně stejných funkcionářů na regionálních úřadech tyto platby schvalují a provádějí jejich preventivní kontrolu. Na jednotlivých ministerstvech obvykle rozpočtová a finanční služba platby ověřuje z hlediska dostupnosti finančních rozpočtových prostředků, úplnosti doprovodných dokladů a shody s platebním kalendářem. Finanční služby pak ještě před vyhotovením příkazu, platebního převodu a vlastní účetní transakcí zkontrolují schválení příslušní funkcionáři, a to svým podpisem nebo podle jakéhosi spisového řádu a dokladů o správnosti údajů.
V této souvislosti oceňuji dobré založení zákona o účetnictví a schopnost se alespoň orientovat v prvotních dokladech. Problém nastupuje jinde. Nastupuje při převodu těchto státních prostředků do prostředků veřejných, kdy se už nestávají prostředky státního rozpočtu, převezme je obec - jako jedna z možností - nebo státem pověřená soukromá organizace, a ta s nimi nakládá. Asi bychom zabředli do dlouhé diskuse, kdybych tady chtěl mluvit o zákonu o veřejných zakázkách, o jejich zadávání a o kontrolování těchto finančních prostředků, které na veřejné zakázky jdou.
U okresních úřadů a v několika málo případech u soukromých auditů sjednávaných okresními úřady nebo státními podniky bývá kontrola postupu při veřejných zakázkách sice nedílnou součástí pravidelných kontrol, ale většinou, jak víme, tomu tak běžně není a nepořádky ve veřejných zakázkách často způsobují komplikace, které vedou k politickým rozhodnutím o pádu nebo existenci a trvání zastupitelstev a rad.
Pokud jde o interní kontrolu, vzhledem k tomu, že se zabýváme ústavou, nebudu se tímto bodem zabývat. Chci jen říci, že i Evropská komise řekla, že naše mechanismy interní kontroly a inspekce s příslušným pověřením a působností nemají ani základní úroveň.
Pokud jde o otázku další, kterou je třeba řešit, je to otázka zásad systému prevence a opatření proti nepravostem, resp. otázka zpětného vymáhání všech částek svým způsobem prohospodařených v důsledku nepravostí nebo v důsledku nedbalosti uvnitř kontrolního systému. Zde není dosaženo ani základní úrovně, resp. je jí dosaženo pouze zčásti.
I když vím, že vláda asi před rokem, přibližně v únoru 1999, se zabývala časovým harmonogramem a akčním plánem boje proti korupci, můžeme dnes říci, že žádný velký výsledek se nám po roce působení tohoto dokumentu vlády nedostavil a že hodnocení Evropské komise je pravděpodobně správné.
Pokud jde o samotný systém finančních kontrol, ústavní odpověď, kterou bychom se měli zabývat, může být jediná - zabývat se zakotvením Nejvyššího kontrolního úřadu, jeho postavení a jeho pravomocí, a to nikoliv z pohledu samotného zákona o NKÚ, kterým bychom samozřejmě některé pravomoci mohli vymezit a nově upravit, ale tím, zda máme v době, kdy je otevřena Ústava České republiky, se zabývat novelou příslušných článků ústavy, a to článku 97. Já na tuto otázku chci odpovědět zcela jednoznačně že ano, že je tomu tak, že je to potřeba, a že pokud máme svým způsobem zčásti napravit to pro mne neobvyklé projednávání návrhu novely ústavy, bylo by vhodné, aby se tímto bodem zabýval Parlament, aby se jím zabývala Poslanecká sněmovna, aby schválila příslušné návrhy, které přednesu v podrobné rozpravě, minimálně ve třetím čtení, aby se tak staly součástí kompletního textu, pokud má mít vůbec tento návrh naději na úspěch, nikoliv v Poslanecké sněmovně, ale v Senátu.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Filipovi. Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda.
***