(17.50 hodin)
(pokračuje Matulka)
Vláda s něčím zaspí - týká se to hlavně vlády, proto mluvím o vládě, ale může jít o jakéhokoli navrhovatele - něco prošvihne, je jí to právem vytýkáno a některý ze zástupců vlády v televizních debatách říká: my za nic nemůžeme, my jsme to do parlamentu dali a to ten zlý parlament se s tím tak dlouho párá. Jestliže bude přijata změna v koncepci ústavně právního výboru, tak tuto situaci zhoršíme a ještě umocníme. Myslím, že je správné právě neumožnit tuto možnost navrhovateli, přinutit jej, aby ve svých legislativních úmyslech počítal s řádnými předkládacími a projednávacími lhůtami parlamentu. Bude jen dobře, když se řízení zkrátí, ale to zkrácení řízení nesmí být v kalkulu předkladatele. Jestliže to v kalkulu bude, pak ať si sežene poslance v této sněmovně, který to navrhne. Čili navrhuji poněkud něco jiného, aby tu možnost měl navrhovatel.
Ale nejpodstatnější - a jsem přesvědčen, že pro náš klub pro hlasování o celkovém návrhu novely limitující - je otázka kvora, které je schopno zabránit tomu, aby možnost projednávat návrh zákona, příp. mezinárodní smlouvu a schválit hned v prvním čtení nebyla politicky zneužitelná parlamentní většinou. Ta myšlenka o tom, že by se měl umožnit zjednodušený a zrychlený legislativní proces, byla míněna skutečně pro případy, kdy půjde o konsensuální záležitost, dejme tomu jednoduchou i po legislativní stránce, a kdy na tom bude shoda, a ne proto, aby ten, kdo má převážnou většinu ve sněmovně, mohl automaticky politicky válcovat na základě takového ustanovení jednacího řádu a parlamentní menšinu dokonce legálně vyšachovávat i z možnosti podávat k předloženým návrhům zákona pozměňovací návrhy. K tomu by toto mohlo vést. Proti takovému postupu, který předvedli poslanci ODS a socdem na ústavně právním výboru - a doufám, že to nebudou opakovat ve sněmovně - se velmi ohrazuji jménem svým i jménem našeho poslaneckého klubu.
To jsou všechny pozměňovací návrhy. Děkuji vám za trpělivost a předem za podporu při hlasování.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matulkovi. Nyní má slovo pan poslanec Jiří Payne, připraví se poslanec Karel Kühnl.
Poslanec Jiří Payne: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážená sněmovno, vážená vládo, přiznám se, že při prvním přečtení návrhu novelizace jednacího řádu poslance Grosse jsem byl svým způsobem znepokojen, protože se jedná o ústup z parlamentarismu, k němuž jsme dospěli poměrně dlouhým vývojem po několikaletém hledání. Počátkem 90. let tady existovala možnost v podstatě schvalovat zákony na počkání. Uvedu příklad, kdy tehdejší ministr privatizace Tomáš Ježek přišel do sněmovny s návrhem zákona a po 15 minutách odcházel se schváleným zákonem, aby si ho nechal publikovat ve Sbírce zákonů. Právě při těchto projednáváních se schválila ta nejhorší zvěrstva v legislativě, která vůbec náš právní řád pamatuje. Svým způsobem připomenu i pendrekové zákony, byly schvalovány právě takovýmto procedurálním způsobem, právě takto urychleně a právě stejným způsobem nekvalitně.
Usilovali jsme léta o to, aby parlamentní moc, která má přesilovku proti vládě, byla principiálně oslabena tím, že její jednání bude zpomaleno. Proto jsme hledali systém vícenásobného čtení, proto jsme volili systém projednávání ve dvou komorách. Nebýt toho, parlament, který se dohodne a vytvoří jakousi většinu, která je schopna se shodnout na společné politice, může vládě přikazovat zákonem v podstatě cokoli. Vládě nezbývá, než plnit zákony a v podstatě parlament přejímá výkonnou moc. Proto ve všech parlamentech světa se hledají cesty, jak zabránit parlamentu, aby nemohl přijmout zákon na počkání, aby schválení zákona trvalo minimálně tři, čtyři, pět, šest měsíců, protože tím je zabráněno tomu, aby parlament nebyl rychlejší než vláda. Pravda, v některých případech možná těch 6 měsíců umožňuje při této vládě, že parlament je opravdu rychlejší než vláda, ale za normálních okolností by vláda měla jednat den ze dne, zatímco parlamentu to musí trvat půl roku.
Druhá záležitost, proč parlamenty zpravidla si samy předepisují delší jednací prostor o legislativních předlohách, spočívá v tom, že musí vzniknout časový prostor k tomu, aby veřejnost mohla být seznámena s podstatou návrhu, aby proběhla v alespoň nějaké podobě veřejná debata. Uvědomme si, že ne každý má čas během několika málo dnů reagovat na návrh, o kterém předem nemá ani nejmenší tušení, a přitom se ten návrh významně dotýká jeho práv, jeho svobod. Uvedu příklad. Zemědělská politika EU může zcela zlikvidovat určitou kategorii našich zemědělců ze dne na den, my ji implementujeme zrychleným legislativním procesem a tito zemědělci nebudou mít žádnou šanci se proti tomu bránit. Jednoho dne se prostě dočtou, že jejich způsob hospodaření skončil, je zakázán a že v něm nesmějí dál pokračovat.
Myslím, že to není správný postup a že ta zhruba šestiměsíční lhůta potřebná k projednání zákona má mj. také ten důvod, aby k tomu veřejnost mohla říci svůj názor, a od toho jsme poslanci každý z jiného volebního kraje, abychom pokud možno byli blízko lidem, kteří nám chtějí svůj názor sdělit. Přistoupíme-li na takto urychlený legislativní postup, myslím, že se dostáváme do situace, kdy nejsme schopni garantovat, že legislativa byla opravdu podrobena takovéto veřejné kritice.
Z toho důvodu se dostávám ještě k jedné věci. Ten původní poslanecký návrh vycházel z principu, že vláda požádá o zrychlené legislativní řízení a sněmovna podle jakýchsi pravidel na to odpovídá, přistoupí nebo nepřistoupí. Je to konstrukce, která je svým způsobem obdobná systému legislativní nouze, o který musí vláda požádat. Předseda sněmovny ji musí vyhlásit a sněmovna ji musí schválit. Ta interakce byla navržena právě proto, aby nemohl ani parlament sám si vyhlásit stav legislativní nouze a převzít exekutivní pravomoci - to se dá několika zákony delegovat řekněme na předsednictvo parlamentu - aby ani vláda nemohla sama vyhlásit stav legislativní nouze a začít vládnout jakousi formou dekretů. Tato rovnováha je jak v tom původním návrhu, tak v současném návrhu ústavně právního výboru porušena ještě více, než tomu bylo původně.
Tento návrh ústavně právního výboru, jak jej máme před sebou, umožňuje, aby jeden poslanec s náležitým odůvodněním podal návrh, kterým se delegují exekutivní pravomoci na řekněme předsedu parlamentu a místopředsedy parlamentu a aby těchto pět lidí začalo vládnout v celé republice, a vláda bude zcela vyšachována. V této podobě je to skutečně možné, ten návrh umožňuje provést parlamentní puč. Myslím, že bychom se nad tím měli velmi vážně zamyslet, protože to je vážný nedostatek. Měli bychom vymyslet takové řešení, které všechny tyto nekalé alternativy vyloučí.
Dovolte mi, abych přednesl ještě jeden pozměňovací návrh, který se dotýká také implementace mezinárodněprávních norem. Nevím, buď má komunistická strana své informátory, nebo se jedná o nápad, který má opravdu své opodstatnění, ale zcela v souladu se svým předřečníkem mám za to, že chce-li předkladatel odůvodnit urychlené projednávání návrhu potřebou implementovat, a myslím, že nejen normy EU, obecně bych formuloval mezinárodněprávní normy - myslím si, že se můžeme dostat do situace, kdy to nebude jen Evropská unie - mám za to, že pro takovéto urychlené řízení je nezbytnou podmínkou, aby existoval na stole úplný překlad té právní normy, která se má implementovat.
***