(Jednání zahájeno ve 14.02 hodin.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Zahajuji odpolední část našeho jednání. Konstatuji, že projednáváme bod 3, kterým je vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů. Jde o sněmovní tisk č. 458, první čtení. Jsme v průběhu všeobecné rozpravy v prvním čtení. Hlásí se ještě někdo do všeobecné rozpravy? Ne, všeobecnou rozpravu uzavírám.
Prosím, aby vystoupil - má-li zájem - ministr spravedlnosti České republiky pan Otakar Motejl, pokud si přeje vystoupit se závěrečným slovem. Prosím, pane ministře.
Prosím o klid v jednacím sále. Pokud si někteří kolegové ještě nepovšimli, pokračujeme v našem jednání.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Abych specifikoval účel svého vystoupení, není to tak otázka mého zájmu, jako spíše pocit povinnosti při této příležitosti říci ještě několik slov na závěr rozpravy nad vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon o konkursu a vyrovnání.
Chtěl bych především poděkovat všem diskutujícím, že nad touto osnovou se rozvinula…
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane ministře, přeruším vás, v této atmosféře je velice těžké pracovat. Můžete hovořit.
Ministr spravedlnosti ČR Otakar Motejl: Chtěl bych především poděkovat Poslanecké sněmovně a zejména oněm dvaceti diskutujícím za holý fakt, že se nad touto osnovou rozvinula mnohem obsáhlejší a podnětnější debata než nad osnovou předcházející.
Vystupuji především proto, abych odpověděl na některé otázky, které mi byly v průběhu této rozpravy zejména panem zpravodajem položeny.
Je skutečností, že proti dřívější předloze tato předloha provádí jedinou změnu, a to je ustanovení § 5a zákona, jíž vláda reaguje na jedinou zásadní výtku, která v obecné rozpravě ohledně předcházející osnovy padla, to znamená, že vláda mění osnovu potud, že důvodem ochranné lhůty, kterou může - to zdůrazňuji, nikoli musí - soud vyhlásit, je rozhodnutí o tom, že podnik dlužníka je zařazen do revitalizace. Tím se odchyluje od původní koncepce, že samotná úvaha o revitalizaci tohoto podniku by měla být součástí okolností, pro které může být ochranná lhůta poskytnuta.
Při této příležitosti chci odpovědět na otázku, zda a jakým způsobem se v tomto stadiu vytratila z původní osnovy otázka souhlasu věřitelů. Samozřejmostí totiž zůstává, že v řízení nebo jednání o revitalizaci je jednou z esenciálních podmínek souhlas věřitelů. Znamená to, že podle současně předkládané osnovy je souhlas věřitelů dán již v samotném faktu, že došlo k rozhodnutí o možnosti revitalizace podniku.
Domnívám se, že pokud zde odezněly názory, že předložený vládní návrh není návrh, který by řešil jednoznačně otázku postavení věřitelů, dochází zde skutečně k nedorozumění, protože jakkoli nechci upřít určité kvality a hodnoty návrhu paní poslankyně doktorky Dudáčkové, jsem upřímně přesvědčen, že vládní návrh je důslednější v akcentování postavení a významu věřitelů v konkursním řízení proti jejímu návrhu, který do značné míry činí ústřední osobu celého konkursního řízení osobu konkursního správce, zatímco vládní návrh se snaží trojúhelník věřitel - dlužník - soud, doplněný konkursním správcem, vyvážit tak, aby rozhodující slovo v tomto případě měl právě zájem toho, o jehož právo a jehož majetek se jedná, to je věřitele.
Jsem rád, že věc - aspoň podle mých momentálních pocitů - dostala trochu jiný obrat. Domnívám se totiž, že předcházející rozhodnutí Poslanecké sněmovny, kterým byl tehdejší vládní návrh zákona vrácen k přepracování v rámci velice chudé rozpravy v prvním čtení, byl produktem možná některých politických potřeb, produktem podle mého názoru především určitého nedorozumění.
Musím konstatovat, že od počátku, kdy byl podán poslanecký návrh paní doktorky Dundáčkové, bylo konsenzuálně především z její strany respektováno, že by bylo dobře, aby tento návrh byl konfrontován v konstruktivním legislativním procesu s vládní osnovou, která byla předložena s určitým zpožděním ne proto, že by vláda zahálela, ale proto, že jsem se snažil jako předkladatel tohoto zákona pojednat novelu zákona o konkursu a vyrovnání skutečně ke všem poznatkům, a musím připustit částečně tragickým poznatkům s předcházejícími novelami a s přihlédnutím k možnostem a potřebám současné ekonomické situace.
Obě osnovy mají podivný primát, že se mají stát jedenáctou novelou zákona, který platí poměrně velmi krátkou dobu. Nepochybuji, že všichni ti, kteří navrhovali osud novely tohoto zákona, ať už to byly poslanecké návrhy, nebo vládní návrhy, se snažili vycházet z prvotní teze, že zákon nevyhovuje a že je třeba ho napravit.
Odpověď, zda se to podařilo, přináší současná situace, kdy návrh je v krátkém údobí už pojedenácté novelizován. Bylo věcí do značné míry mé cti a prestiže, aby se vláda pokusila přistoupit tentokrát k novele uvážlivěji, zodpovědněji, s přesvědčením, že se podaří touto novelou odstranit většinu problémů, které dosavadní konkursní řízení v praxi přináší.
***