(15.30 hodin)
(pokračuje Gross)
Kolegyně a kolegové, nejprve mi dovolte, abych vás seznámil s návrhem, jak postupovat po šestnácté hodině. Máme před sebou ještě jednu interpelaci na předsedu vlády a poté osm interpelací na členy vlády. Já bych doporučoval, abychom potom, co bude vyčerpána interpelace na předsedu vlády, v tom časovém prostoru, který nám bude zbývat do 17. hodiny, udělali nějaké body z nedořešeného bloku zpráv, návrhů a dalších bodů. Po skončení ústních interpelací na členy vlády v 18.30 bych už nedoporučoval další body začínat. Toto je můj návrh, aby všichni věděli, jak bychom dnes mohli pokračovat. Není-li námitek, nechal bych schválit tento postup, abychom si mohli naplánovat, co nás ještě dnes čeká a nemine. Je s tímto souhlas? Je.
Takže zahajuji hlasování číslo 349. Kdo souhlasí s tímto postupem, zvedněte prosím ruku a stiskněte tlačítko. Kdo je proti?
Návrh byl schválen. Z přítomných 175 pro 143, proti 4.
Takto budeme postupovat. Nyní bychom mohli přistoupit k bodu 97, který zahajuji. Je jím
97.
Zpráva vlády - Střednědodý fiskální výhled na období let 2000 - 2005
/sněmovní tisk 382/
Prosím, aby se dostavil do sálu místopředseda vlády a ministr financí pan Pavel Mertlík. Mám informaci, že je v budově. Pan kolega Tlustý ho chce zastoupit, ale myslím si, že ještě ne. (Smích.) Pan místopředseda Pavel Mertlík vstupuje.
Nyní bude hovořit místopředseda vlády a ministr financí pan Pavel Mertlík a přednese úvodní slovo ke zprávě vlády Střednědobý fiskální výhled na období 2000 - 2005.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Omlouvám se za chvilku zdržení, pane předsedající, dámy a pánové, ale hledal jsem ten správný papír mezi třemi zprávami, které tady mám.
Střednědobý fiskální výhled na období let 2000 - 2005 je v jistém smyslu malou, leč přesto historickou událostí, protože to je poprvé, kdy Ministerstvo financí ČR, resp. vláda zpracovaly takovýto oficiální dokument. Oficiální v tom smyslu, že nejde o jakýsi neposvěcený pracovní odhad příštího hospodářského vývoje, což je disciplína, kterou se všechna makroekonomická pracoviště ve státní sféře zabývají již velmi dlouho, ale jde o oficiální dokument vlády České republiky, která tak vychází vstříc příslušným směrnicím Evropské unie a příslušné hospodářské racionalitě a zavádí do našeho systému dokumentů týkajících se veřejných financí velmi moderní a potřebný prvek.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Prosím o klid v jednacím sále. Prosím pane ministře.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Chtěl bych dále říci, že na tomto střednědobém fiskálním výhledu je znát, že je prvním - a záměrně je takto konstruován - takovým dílem, protože jsou země, typicky nejvýznamnější v tomto smyslu je Spojené království, kde už nejde o střednědobý výhled, ale o střednědobý závazný rozpočet. Je i naším cílem v budoucnu dospět - poté co nabereme příslušné zkušenosti - k podobnému typu dlouhodobého rozpočtového financování. Z tohoto pohledu tento střednědobý fiskální výhled je prvním skromným, leč přesto významným krokem v tomto směru.
Při sestavování fiskálního výhledu byla použita metodika Mezinárodního měnového fondu, tzv. metodika GFS - Government Finance Statistics. Od roku 1996 jsou veřejné rozpočty trvale deficitní. V roce 1999 se očekává, že podíl deficitu v soustavě veřejných rozpočtů na HDP dosáhne zhruba 2,5 %. Další vývoj v oblasti veřejných rozpočtů bude zčásti odrážet tendence obsažené v minulém vývoji, zčásti bude záviset na nových jevech.
Z tohoto důvodu byl fiskální výhled vypracován ve dvou variantách, lišících se v předpokladech o budoucím ekonomickém vývoji a v předpokladech o úspěšnosti politik zaměřených na obnovení hospodářského růstu. Čili jde o dva scénáře. Jeden, který je založen na předpokladu "žádné podstatné změny hospodářské politiky", druhý je prorůstově orientovaný a předpokládá, že mu budou předcházet příslušné hospodářsko-politické změny založené na volebním programu a vládním programovém prohlášení sociální demokracie.
Tento prorůstový scénář, který je v dokumentu hlavní, předpokládá hluboké strukturální reformy a aktivní politiky, které přinesou růst produktivity práce, investic a vývozů. Předpokládá se, že míra růstu reálných mezd jako jednoho z hlavních rizikových faktorů je zde nižší než míra růstu produktivity práce. Současně se předpokládá nižší růst nezaměstnanosti a pomalejší snižování inflace než v setrvačném scénáři.
Prorůstový scénář ukazuje, že stabilizace veřejných rozpočtů a nastartování tendence ke snižování veřejných deficitů - a tím se tato zpráva váže k předchozí zprávě o státní dluhu - někde k signální hodnotě 3 % v období po uvažovaném přijetí do Evropské unie je reálná, a to již bez vlivů dodatečných rozpočtových zdrojů z privatizace. Současně je však postaven na silných následujících předpokladech:
Je to předpoklad o rychlosti uzavírání mezery vůči potenciálnímu produktu a vývoji dalších fundamentálních makroekonomických veličin. Předpokládáme, že tato mezera bude uzavřena v průběhu roku 2000, čili v roce 2001 se ekonomika poprvé po delší době dostane na úroveň potenciálního produktu. Dále o úspěšnosti a rychlosti postupu mikroekonomických a institucionálních reforem, které jsou předpokladem toho, co jsem řekl v předchozím předpokladu, a úspěšnosti reforem mandatorních výdajů jak ve prospěch sektoru domácností, tak i v podnikatelském sektoru v souladu s vládním programovým prohlášením. Mám na mysli takové operace, jako je třeba vyčlenění sociální pojišťovny. Dále o tom, že budou restrukturalizovány a postupně dořešeny problémy transformačních institucí a že stát nebude v budoucnu přebírat další nekvalitní aktiva poté, co bude základní blok především transformace finančního sektoru dokončen. Dále předpoklad o tom, že bude do budoucna výrazně omezeno financování vládních programů mimo rozpočet centrální vlády prostřednictvím garancí za rizikové úvěry a jinými dluhovými nástroji, které vytvářejí zdroje potenciálních fiskálních rizik a přenášejí fiskální náklady do budoucna.
Za těchto předpokladů by se deficity veřejných rozpočtů mohly snižovat až k hodnotě kolem 1 - 2 % HDP a tradičně vykazovaný veřejný dluh by se stabilizoval na úrovni kolem 22 % HDP, byl by v mezinárodním srovnání extrémně nízký. To podtrhuji.
V setrvačné variantě by se naopak celkové deficity veřejných rozpočtů dlouhodobě pohybovaly až nad úrovní 5,5 % HDP a úměrně tomu by narůstal veřejný dluh.
Růstová varianta ukazuje, že pouhé obnovení hospodářského růstu neumožní dosažení zvoleného fiskálního cíle i bez dalších podmínek. Naznačuje sice, že zvoleného cíle je možno dosáhnout již koncem sledovaného období, ale pouze při předchozím výrazném zapojení zdrojů z privatizace. Příjmy z privatizace jsou v metodice GFS součástí položky půjčky minus splátky, která je vykazována jako součást výdajů. Tímto způsobem snižují příjmy z privatizace výši výdajů, jsou totiž záporným výdajem. Příjmy z privatizace pak představují nestandardní a pouze dočasný příjem, který je právě proto vylučován z položek nad čarou a je vykazován jako financující položka, která nemá vliv na výši rozpočtového salda, ale která snižuje dluh.
***