(11.30 hodin)
(pokračuje Matějů)
Grantové agentuře jako takové, nebo její dozorčí radě? Alespoň v těchto základních ukazatelích by se měly shodnout.
Za druhé. Podle předložené zprávy prý dozorčí rada projednala v roce 1998 celkem 15 stížností či žádostí, a ve výroční zprávě se uvádějí její stanoviska. To však není pravda. Podle zápisů ze zasedání dozorčí rady se na zasedání dozorčí rady neprojednala z uvedených skutečností ani jedna - kromě jedné, což nebyla stížnost na grantové řízení. Příslušné složky si od Grantové agentury vyžádala dozorčí rada až po kritice parlamentního podvýboru pro vědu a vysoké školy dne 20. května 1999. Znovu opakuji - 20. května 1999, tedy pět měsíců potom, co měla podat zprávu o tom, jakými záležitostmi se zabývala v roce 1998. Neudělala nic jiného, než že ke stanoviskům předsednictva Grantové agentury přičinila své dodatečné stanovisko, a to ve všech případech souhlasné.
Ve skutečnosti dozorčí rada tedy projednávala pouze jednu stížnost, která byla vznesena ovšem na jejího člena. Zde však stanovisko uvedené ve výroční zprávě se liší, a to naprosto zásadně, od stanoviska zaneseného v příslušném zápisu. Lze se podívat a porovnat. Teprve na počátku roku 1999 se dozorčí rada začala zabývat některými naprosto frapantními případy porušení pravidel grantového řízení a etických norem, které je nutno v grantovém řízení dodržovat. Bylo to však až na základě silného tlaku parlamentního podvýboru pro vědu a vysoké školy a posléze i výboru samotného.
Chtěl bych, vážení kolegové, říci, že se stalo u nás určitou normou, že instituce, které se brání změnám, které by narušily fungování již vytvořených sítí a klanů, činí to tím způsobem, že své kritiky bez důkazu pomluví z konfliktu zájmů, popř. z korupce, zpronevěry apod. Cíl je jasný. Jde o to, kritika zastrašit a přesvědčit ho, že proti síle klanu a bratrstva nemá naprosto žádnou šanci.
Proto mě nijak nepřekvapilo, že dozorčí rada nejprve obvinila z konfliktu zájmů jednoho ze svých členů. Shodou okolností právě toho, který dozorčí radu delší dobu kritizoval zevnitř za nečinnost a jeden ze svých kritických podnětů adresoval našemu parlamentnímu podvýboru. Také mě nepřekvapilo, že dozorčí rada společně s funkcionáři Akademie věd šíří pomluvy o mně a o jednom z mých ukončených grantů, který mimochodem úspěšně prošel kontrolou NKÚ.
Ze zápisu dozorčí rady vyplývá, a to je velice zajímavé, že příslušným prošetřením tohoto mého projektu pověřila některé své členy teprve na zasedání dne 17. září 1999, tedy na témže zasedání, na němž byla odsouhlasena konečná verze výroční zprávy. Neuvěřitelná shoda dat a okolností - můžeme se ptát. Nikoli, šlo o to, vyřadit ze hry jednoho z kritiků, či alespoň oslabit jeho pozici tím, že by musel vystoupit a říci "jsem v konfliktu zájmů".
Největší mystifikací, která ve výroční zprávě dozorčí rady je, není to, co v ní je, ale to, co v ní není. Skutečným posláním dozorčí rady Grantové agentury je dohlížet na efektivnost vynakládání prostředků, na rovnost soutěže a průhlednost grantového řízení. K tomu jistě patří i to, aby se okolo odborných komisí nevytvářely klany, které si privatizují grantové prostředky a rozdělují je prostřednictvím soukromých firem.
Při jednání výboru se zjistilo, že dozorčí rada ví o tom, co se děje v oblasti technických věd, kde jeden dlouholetý člen odborné komise přehrává granty vlastní soukromé firmě, která je pak sama přiděluje. To vše se odehrává na půdě vysoké školy, konkrétně na ČVUT, fakultě stavební. Aktérem této - já bych v tomto případě řekl - frašky je jeden majitel soukromé firmy, který si ji zřídil přesně za účelem rozdělování grantů, které získá od grantové agentury. Tento člověk je člověk, který zatím nejdéle sedí v odborné komisi, která rozděluje granty. Ostatní byli vyměněni. A já se ptám, proč právě tento člověk nebyl vyměněn? Tato otázka je na místě zejména z toho důvodu, že je stále zaměstnancem ČVUT a že o existenci této firmy, která ve skutečnosti - promiňte mi to slovo - okrádá ČVUT, celou dobu ví rektor ČVUT pan prof. Zuna. Ale pan prof. Zuna je také místopředsedou Grantové agentury České republiky. Jak je možné, že tento člověk neupozornil už dávno na tento zřetelný konflikt zájmů, a to tím spíše, že je okrádána jeho vysoká škola? Odpověď bych prosil, abyste se pokusili nalézt sami.
Je zajímavé, že při projednávání tohoto případu na našem výboru jeden z členů dozorčí rady bezelstně poznamenal: "My víme, že je na tom něco divného, ale nedá se s tím nic dělat, jsou za tím materiální zájmy." - Já vás prosím, abyste si toto kulantní vyjádření přeložili do toho, co zpravidla nazýváme možná korupcí.
Na výboru se rovněž ukázalo, že dozorčí rada si je vědoma nepřípustnosti padělání odborných posudků, dokonce v tomto směru podala přípis předsednictvu Grantové agentury ČR. Ve zprávě se však o tom nemluví. Je prostě faktem, že byl padělán evaluační list jednoho z grantů. Od členů dozorčí rady jsme se dozvěděli, že to bylo provedeno v dobré víře. Já nevím, jestli padělání lze vysvětlit dobrou vírou.
Nejčastějším argumentem funkcionářů Grantové agentury ČR vůči jejím kritikům je to, že proti jejímu postupu bylo vzneseno jen nepatrné jedno procento stížností. To by jistě bylo potěšitelné, kdyby ovšem stížnosti nebyly šmahem odmítány a jejich pisatelé nebyli vystavováni hrozbě, že jakmile si jednou stěžovali, musí se smířit s tím, že jejich další pokusy žádat o grant budou už marné. Je prostě faktem, že ani jediná stížnost nebyla posouzena jako oprávněná, ačkoli některé upozorňovaly na jasné porušení pravidel grantové soutěže a pouze jediná byla předána k vyjádření dozorčí radě, protože šlo o stížnost na jejího člena.
Ctěl bych vás v této souvislosti upozornit na případ, o kterém jsem se dozvěděl včera. Ve výroční zprávě dozorčí rady se dozvíte, že podal stížnost na postup Grantové agentury pan Dr. Richard Tichý, vědecký pracovník Ústavu krajinné ekologie. Včera jsem se dozvěděl, že za prvé jeho stížnost nebyla vyřízena a dále se šetří, ačkoli ji podal již před rokem. Tedy - dále se šetří. Ale včera jsem byl seznámen se skutečností, že ředitel jeho ústavu po poradě s předsedou Akademie věd panem Rudolfem Zahradníkem mu nebude prodloužena smlouva na jeho pracovišti. Já si myslím, že toto je jasná zpráva, která říká - ano, stěžujte si, že jste nedostali grant, stěžujte si, že byla porušena pravidla, ale počítejte s tím, že nejenže příště už nedostanete grant, ale dostanete výpověď ze svého pracoviště. Pan Richard Tichý mě o tomto informoval dopisem.
Výroční zpráva dozorčí rady byla i ve své druhé verzi po právu podle mého soudu výborem odmítnuta. Při projednávání se ukázalo, že namísto toho, aby dozorčí rada fungovala jako skutečně nezávislý dohlížecí orgán, jak jí ukládá její statut, zakrývá nedostatky, předstírá činnost tam, kde není, a nevyvíjí činnost tam, kde by měla. Vyskytnou-li se frapantní případy, které jednoduše nemohou uniknout její pozornosti nebo které předloží k projednání jeden její člen, spokojí se s upozorněním předsednictva, nijak však nenaléhá na to, aby byly nějakým způsobem vyřešeny.
Výbor tedy navrhl nepřijmout ani druhou verzi výroční zprávy dozorčí rady a dále doporučil sněmovně odvolat dozorčí radu a požádat vládu o odvolání předsednictva. Osobně se domnívám, že obměna obou orgánů by byla užitečná.
Zatímco totiž oborové komise se podle statutu Grantové agentury musí pravidelně obměňovat, až na toho jednoho člena, o kterém jsem se již zmínil, předsednictvo grantové agentury zůstává řadu let stejné, tedy od počátku stejné. K obměně došlo jenom v jednom případě, kdy jeden jeho člen byl v souvislosti s podezřením, že připustil jednání, které bylo naprosto jednoznačně hrubým porušením pravidel grantového řízení a možná i porušením zákona o veřejné soutěži, přinucen odstoupit. Nynější dozorčí rada je z velké části kontinuitní od roku 1993, a to stoprocentně ve svém vedení.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi na závěr jedno na první pohled možná silné, ale bohužel pravdivé tvrzení.
***