(11.20 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Dozorčí rada bohužel tyto skutečnosti nereflektovala, o čemž svědčí zápisy z jejího jednání. A tak jsme svědky závažného rozporu. Její zpráva obsahuje údajné projednání 15 stížností, avšak v zápisech, o kterých už mluvil pan kolega Pleva, se tyto skutečnosti vůbec neobjevují. To svědčí minimálně o její neodbornosti, pokud budu mírný; pokud nasadím ostřejší výraz, o její neschopnosti.
Není možné také přehlédnout padělání posudků či konflikt zájmů člena odborné komise. Koneckonců už o tom mluvil kolega Pleva. Také princip nezávislosti není tak úplně v případě dozorčí rady samozřejmostí. Myslím si, že dozorčí rada skutečně musí být nezávislá. Existují indicie o tom, že zasedání předsednictva Grantové agentury ČR a dozorčí rady Grantové agentury ČR byla úzce provázána, což je zcela nepřípustné a popírá to samotnou podstatu dozorčí rady.
Dámy a pánové, nechci se podrobně pouštět do konkrétních kauz. Myslím, že zde ještě zazní z úst jiných řečníků. Chci jen konstatovat, že vzhledem k uvedeným skutečnostem jsem pro odvolání dozorčí rady. Rada prokázala svoji neodbornost a jistou propojenost na kontrolovaný subjekt. Navíc pracuje z velké části ve stejném složení již šest let, což nebezpečí propojenosti s danou sférou zvyšuje.
Paní kolegyně Šojdrová ve svém vystoupení mluvila spíše o tom, co by rada do budoucna chtěla dělat. Já mám pocit, že bychom spíše měli posuzovat, co rada dělala v uplynulém období. Z tohoto důvodu ještě jednou opakuji návrh na to, abychom tuto radu odvolali. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Bartošovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Matějů, připraví se pan poslanec Kučera starší.
Poslanec Petr Matějů: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, možná, že se ode mne očekává, že stejně jako pan kolega Talíř nyní uvedu, že jsem v konfliktu zájmů, pokud jde o projednávanou tematiku, protože se údajně zde šíří jakási zpráva o tom, že mám nedokončený grant. Není to pravda. Můj grant byl ukončen v prosinci minulého roku. Jeho výsledkem - jak jste si asi všimli - jsou ony dvě knihy, Zprávy o stavu české společnosti, dále založení datového archivu, o kterém se 4 nebo 5 let pouze mluvilo a nyní byl založen, a založení pracoviště, které nadále sleduje sociální a demografické trendy vývoje této společnosti v Brně. Tento grant byl ukončen a oponentní zpráva konstatovala, že pokud jde o věcnou stránku, byl dokončen správně. Pokud jde o další stránky tohoto grantu, o kterém nepochybně bude ještě jednou řeč, zmíním se o tom za chvíli. Nejsem tedy v konfliktu zájmů v projednávané tematice.
Chtěl bych hned v úvodu mého vystoupení zdůraznit, že bych považoval za velmi šťastné, kdybychom se v projednávání výroční zprávy dozorčí rady oprostili jak od mediální kampaně, která v rámci veřejné rozpravy o financování naší vědy se nutně musela dotknout i Grantové agentury, která rozděluje téměř 1 mld. Kč ročně, ale také bychom se měli oprostit od vágně formulovaných pomluv, které v této souvislosti šíří někteří funkcionáři Grantové agentury a dokonce i Akademie věd ČR s cílem jednoznačně odvést pozornost od vážných problémů ve fungování dozorčí rady k vykonstruovaným osobním sporům či kauzám.
Dovolím si předeslat, že souhlasím s usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu, které bylo přijato naprostou většinou jeho členů. Chtěl bych znovu zopakovat to, co jsem na tomto místě a samozřejmě i v příslušných výborech řekl již mnohokrát a co budu opakovat stále: nahrazení plně institucionálního financování základního výzkumu systémem, ve kterém významnou roli hrají granty, bylo jednoznačně důležitým a naprosto nezbytným krokem na dlouhé cestě k efektivnímu financování české vědy. Těžko bychom hledali schopného badatele v této zemi, který by tuto změnu neuvítal. Schopný badatel - zdůrazňuji schopný - se naopak obává, aby občasná selhání grantového systému, ke kterým někdy musí dojít, i když existuje velice dobrá kontrola, nakonec nevedlo k diskreditaci grantového systému jako celku. Stručně řečeno, schopní badatelé budou vždy požadovat jasná pravidla soutěže, jasná kritéria a naprosto transparentní procedury. Průměrní a neschopní badatelé budou vždy dělat všechno pro to, aby pravidla zůstávala jen na papíře, aby se uplatňovala partikularistická kritéria a aby do procedur udělování grantů pokud možno nikdo neviděl.
Předpokládám, že všichni - a také doufám že bez ohledu na politickou příslušnost - se shodneme na tom, že grantový systém financování vědy je motivující a efektivní pouze v případě, že se důsledně přihlíží ke kvalitě přihlášek a k předchozímu vědeckému výkonu uchazečů. Ten se samozřejmě měří počtem již publikovaných statí nebo knih. A tady jsme právě u jádra problému. Grantová agentura funguje od roku 1993. Tak jako ostatní mladé instituce postupně hledá dobré a možná ty nejlepší metody, vytváří a zpevňuje pravidla, a dokonce si vytváří okruh odborníků u nás i v zahraničí. Ačkoliv v principu vykazuje dobré výsledky, má daleko k dokonalosti. Grantová agentura trpí neduhy, které plynou v prvé řadě z toho, že česká vědecká komunita je velmi malá, kvalitativně velmi různorodá a je zatížena minulostí, a tudíž plná konfliktů a těžkých zájmových střetů. Také zoufalý nedostatek finančních prostředků na výzkum a vývoj činí rozhodování o grantech mnohem kontroverznější než v zemích, kde se na vědu a výzkum vydává mnohem více než u nás.
Pan kolega Bartoš zde uvedl, že malé země, jejichž vědecké komunity stejně jako naše trpí syndromem toho, co bych nazval "malý rybník", a proto usilují o to, aby jejich granty v zásadě, téměř ze 100 %, posuzovali zahraniční odborníci. Tím se totiž vyhnou případným konfliktům zájmů.
U nás není velká vůle ani k tomu, aby bylo dodržováno základní pravidlo, které je uvedeno ve statutu Grantové agentury, a to je, aby mezi posuzovateli byl alespoň jeden zahraniční odborník. Není pravda to, co je psáno ve zprávě dozorčí rady, že tomu tak je vždy. Mohl bych vyjmenovat desítky případů, kdy se tak prostě nestalo.
Nebudeme-li tedy dávat posuzovat granty do zahraničí, o to pevnější pravidla pro udělování grantů musíme mít my a o to transparentnější musí být procedury, které na udělování grantů mají rozhodující vliv. Obecně lze říci - a v tom souhlasím jak s kolegyní Šojdrovou, tak s kolegou Bartošem - že existující psaná pravidla nejsou na první pohled vůbec špatná. Totéž ale nelze s klidným svědomím říci o důslednosti jejich dodržování. Na to naše zákony ale také docela dobře pamatují. Podle zákona 2/95 Sb. má nad fungováním orgánů Grantové agentury vykonávat dohled dozorčí rada Grantové agentury. A právě činností - a já bych raději řekl nečinností - dozorčí rady Grantové agentury se dnes zde již podruhé zabýváme.
Dozorčí rada předložila dvě verze své výroční zprávy za rok 1998 a ani jedna nebyla výborem pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu přijata. První verze byla hodnocena jako zcela obecná, neobsahující žádné informace o konkrétních aktivitách dozorčí rady. V usnesení Poslanecké sněmovny ze dne 7. 7.1999 byla dozorčí rada požádána, aby zprávu doplnila o konkrétní případy, kterými se v roce 1998 skutečně zabývala, a aby připojila informaci o řešení podnětů a odvolání došlých v roce 1999. Namísto původní krátké a nicneříkající verze jsme tedy dostali verzi podstatně obsáhlejší. Musím však konstatovat, že Poslanecká sněmovna dostala do rukou dokument plný mystifikací a nepravd.
Za prvé - vezmeme-li nejprve čísla o činnosti Grantové agentury ČR, která nám nabídla dozorčí rada, zjistíme, že se liší od těch, která jsou obsažena v oficiální brožuře Grantové agentury, vydané měsíc předtím. Rozdíly nejsou zanedbatelné, a to právě pokud jde o rok 1998. Podle brožury činil počet přijatých grantů v roce 1998 611, podle dílčí zprávy dozorčí rady 448. Podle brožury byla úspěšnost grantových přihlášek 38 %, podle předložené výroční zprávy dozorčí rady 27 %. To jsou velké rozdíly. Čemu tedy máme věřit?
***