(12.00 hodin)
(pokračuje Zeman M.)
Nyní roste. V době, kdy pan ministr Pilip úspěšně privatizoval, prodal, když si předtím nechal provést divokou manažerskou privatizaci, Investiční a Poštovní banku za přibližně 2 miliardy Kč, načež noví vlastníci této banky jen její pivovarnické impérium prodali přibližně za 6 miliard Kč. My, když nám ekonomičtí analytici formátu pana poslance Pilipa tvrdili, že prodáme Čs. obchodní banku za 20 miliard Kč, jsme ji nakonec prodali za 40 miliard. To je rozdíl mezi Eulálií Čubíkovou a Juditou Čuprovou. (Veselost. Potlesk.)
Kromě toho bych doporučil všem svým opozičním kolegům, aby občas četli noviny. Na první stránce lehce levicového deníku Právo a na zadní stránce deníku, který si netroufám zařadit, protože bych tím urazil pravici, deníku Mladá fronta Dnes, se může pan poslanec Pilip dočíst, že příliv zahraničních investic u nás láme veškeré rekordy. Pan ministr Grégr zde mluvil o velmi konkrétních aktivitách vlády, které k tomuto přílivu zahraničních investic nesporně přispěly. Dnes již všichni ekonomičtí analytici, ať leví nebo praví, připouštějí, že došlo k ekonomickému oživení. Předpokládají, že toto oživení bude zrychlenou měrou pokračovat v příštích letech, a obávám se, že pan poslanec Pilip je jediný, kdo to neví.
Dovolte mi, abych ve své závěrečné části řekl několik vět k politickému obsahu rozpočtu, protože nepopírám, že tento rozpočet je politikum a ne jenom ekonomikum, i kdybych si nesmírně přál, aby u tak závažné normy sněmovna posuzovala především to, zda tento rozpočet prospěje, nebo neprospěje našemu národnímu hospodářství, a nikoli to, jaké vládě prospěje, případně jaké politické straně prospěje.
Chtěl bych proto jménem vlády učinit pro případ přijetí tohoto rozpočtu dva závazné přísliby. První, který zde byl několikrát diskutován, se týká mandatorních výdajů. Obviňujete nás, že jsme rok nedělali nic, alespoň v této oblasti, jak se zdá. Chtěl bych vás upozornit, že vláda projednala věcný záměr návrhu zákona, který zahrnuje 70 - opakuji 70 - nepřímých novel dalších zákonů, protože tak je tento problém obtížný, a to s cílem vyjmout převážnou část mandatorních výdajů sociálního obsahu, zejména starobních důchodů, ze struktury státního rozpočtu, protože ani tuto vládu netěší, když je svázána na rukou a na nohou faktem, že zhruba 80 % výdajů ve státním rozpočtu je de facto povinných a s pouze 20 procenty může manipulovat.
Jsem ochoten jménem vlády tento závazek učinit a vláda tento zákon již v paragrafovaném znění předloží tak, aby byl dán k posouzení sněmovny a aby tento největší problém konečně začal mizet. Jak se sněmovna k tomuto návrhu zachová, to je ovšem její věcí. Doufám, že poněkud méně macešsky než k návrhu zákona o konkursu a vyrovnání.
Za druhé: Chtěl bych se zavázat, a to adresuji zejména těm, kteří oprávněně požadují, aby tato vláda minimalizovala rozpočtový deficit, že v návrhu státního rozpočtu na rok 2001 je právě vzhledem k předpokládanému ekonomickému oživení realistické - dnes již to mohu říci - očekávat snížení rozpočtového deficitu zhruba na polovinu dnes navrhované částky, to znamená na částku v řádu 20 miliard Kč. Říkám to proto, že některá zlepšení - a já jsem jako autor katastrofických scénářů byl spíše pesimistou - nás naplňují, na rozdíl od pana poslance Voláka, jistým optimismem. Pokud jde o jím zmiňovanou míru nezaměstnanosti, která se pochopitelně promítá ve struktuře rozpočtových výdajů a nepřímo i ve struktuře rozpočtových příjmů, pan poslanec Volák si zajisté povšiml, a já tento statistický fakt nechci přeceňovat, že právě v podzimním období, kdy nezaměstnanost nejrazantněji narůstá, již tři měsíce za sebou tato nezaměstnanost stagnuje na hodnotě 9 %, čímž vůbec nechci podceňovat obrovské problémy, které jsou zejména v severních Čechách nebo na severní Moravě. Za pana ministra Voláka nezaměstnanost rostla, ale přesto jsem mu vděčen za jeho moudré rady.
Tyto dva závazky předkládám s vědomím, že prospějí hospodářství této země, že prospějí její mezinárodní pověsti, zkrátka že prospějí České republice. Myslím si, že prospějí všem těm, kteří budou tento rozpočet podporovat.
Závěrem mi dovolte už jenom několik málo slov, kterými patrně některé z vás nepotěším. Pokud někdo naivně doufá, že po případném neschválením druhé verze státního rozpočtu v prvním čtení tato vláda podá demisi, mýlí se. Tato vláda nepodá demisi, ač by si to někteří nesporně přáli. Bude vládnout na základě rozpočtového provizoria. Bude vládnout o něco obtížněji, a já doufám, že ministr financí vysvětlí i těm, kdo se z důvodu své odlišné specializace zabývají jinými problémy než ekonomickými, že rozpočtové provizorium, pokud netrvá zrovna 14 dní jako loni, přináší nemalé ekonomické náklady, o nichž, jak jsem měl z rozhovorů s poslanci možnost vypozorovat, většina z nich ani nemá tušení.
Drazí kolegové, víte, že např. financování rozpočtového provizoria prostřednictvím pokladničních poukázek nás přijde zhruba na 400 milionů Kč měsíčně, díky tomu, že existuje úrokový rozdíl čtyř bodů mezi úrokovou sazbou těchto pokladničních poukázek a jinými způsoby získávání úvěru? Víte, kolik byste mohli za tyto peníze pro své obce, pro své regiony či pro své okresy získat užitečných investic, které takto promrháme a vrhneme je do chřtánu České národní bance, pokud právě ona bude emitentem těchto pokladničních poukázek?
Vláda, pokud bude zamítnut její návrh, splní, drazí kolegové, vaši poslední prosbu a zahrne nejméně 20miliardovou ztrátu Konsolidační banky do příští verze návrhu státního rozpočtu, i když je to absurdní ekonomický nesmysl, jak jsem se snažil argumentovat.
***