(10.20 hodin.)
(pokračuje Václavek)
výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí - kapitola 315 včetně Státního fondu životního prostředí, kapitola 314, část správní, kapitola 317, souhrn celé kapitoly, kapitola 347 a okruh rozpočtů okresních úřad a rozpočtů obcí;
výbor pro sociální politiku a zdravotnictví - kapitoly 335 a 313;
výbor pro obranu a bezpečnost - kapitoly 305 , 307, 308, 314, část bezpečnostní, požární ochrany a souhrn celé kapitoly, a kapitola 336;
výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu - kapitoly 321, 333, 334, 361, 372 a dále Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie a Státní fond kultury;
zahraniční výbor - kapitola 306;
petiční výbor - kapitola 304;
výbor pro evropskou integraci - kapitola 317, část státní a veřejné prostředky vynakládané na předvstupní programy Evropské unie, na rozvojové priority národního rozvojového plánu a na regionální operační programy a dále plánované použití podpor ze zdrojů Evropské unie, EIB a dalších ve vztahu na celkovou zadluženost veřejných rozpočtů;
V závěru oponentní zprávy jsem pak pověřen tím, abych vás s tímto návrhem usnesení seznámil.
Dámy a pánové, díky za pozornost. Přeji nám všem při hlasování o tomto návrhu státního rozpočtu přiměřenou dávku státnického přístupu.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Václavkovi. A nyní otevírám obecnou rozpravu. Do obecné rozpravy mám zatím tyto přihlášky. Pan kolega Kalousek, pan kolega Václavek svoji zprávu přednesl nyní, poté pan kolega Kühnl, poté pan kolega Recman. To jsou zatím všechny přihlášky do obecné rozpravy.
První vystoupí pan kolega Kalousek. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Poslanecká sněmovna svým usnesení 492 ze dne 20. října t. r. doporučila vládě učinit celkem pět zásadních změn v návrhu státního rozpočtu. Vláda v předkládací zprávě oznamuje Poslanecké sněmovně, že byla vedena snahou vyhovět usnesení Poslanecké sněmovny. Tady by bylo asi na místě vyjasnit si přesnou definici slova "snaha", protože osobně pokládám tuto snahu za velmi, velmi malou nebo snad symbolickou.
Jenom ve stručnosti. Deficit nebyl snížen, naopak došlo k jeho navýšení. Ano, vláda splnila usnesení Poslanecké sněmovny, když nezahrnula do příjmů státního rozpočtu 6,9 mld. Kč předpokládaných příjmů z Fondu národního majetku. Odmítla však a odmítá nadále zahrnout do bilance státního rozpočtu očekávanou ztrátu Konsolidační banky. A nechci tu teď opakovat slova pana zpravodaje, protože jsem byl připraven podobnými slovy říci v podstatě totéž.
Ano, byla vytvořena rezerva na připojování České republiky k Evropské unii. Byla by samozřejmě možná diskuse o výši a struktuře této rezervy, zda má být v jednotlivých kapitolách či nikoliv, ale to není až tak podstatné.
Mandatorní výdaje jako poslední požadavek byly rozčleněny, tento sešit byl částečně zpřehledněn, ale v žádném případě nedošlo ke snížení mandatorních výdajů, které nemají oporu v zákoně, tak jak Poslanecká sněmovna požadovala. Ono snížení mandatorních výdajů o 2,6 mld. Kč není faktickým snížením, ale je v podstatě úpravou nebo zpřesněním předpokládaného vývoje.
Co mě v onom přepracovaném sešitu H oněch mandatorních výdajů překvapuje nejvíce, je skutečnost, že vláda, jejíž ústavní činitelé v minulosti velmi často kritizovali počet úředníků státní správy a neefektivní strukturu státní správy - a dovoluji si říci, že to byla kritika do značné míry oprávněná - tak v tuto chvíli v návrhu státního rozpočtu strukturu státní správy a počet jejích zaměstnanců deklaruje jako mandatorní výdaj. Mzdové výdaje přece nejsou mandatorním výdajem. Mandatorním výdajem je konkrétní plat pro konkrétního zaměstnaného úředníka. Ale počet těchto pracovníků, jejich struktura mandatorním výdajem býti nemůže a nesmí, protože jde nám snad o zefektivňování těchto struktur, nikoliv o jeho fixování tím, že to deklarujeme jako mandatorní výdaj.
Shrnuto: Vláda do značné míry nesplnila, nehodlá splnit doporučení Poslanecké sněmovny.
Přiznám se, jsem trochu rozpačitý z tohoto přístupu, protože ve standardní demokracii lze předpokládat dva možné přístupy, s kterými menšinová vláda předkládá přepracovaný návrh státního rozpočtu do Poslanecké sněmovny. Tím prvním přístupem je, že naplní doporučení Poslanecké sněmovny a předkládá takto přepracovaný rozpočet s tím, že upozorňuje na rizika a nevýhody těchto naplněných doporučení, ale předkládáme to, protože vy si to přejete a vy rozhodujete o těchto prostředcích. My vás pouze upozorňujeme na rizika, která to s sebou ponese. To je jeden možný přístup.
Tím druhým možným přístupem je oznámení: ne, my podle vašeho doporučení tento návrh státního rozpočtu nepřepracujeme, protože to nepokládáme za správné, nebo nejsme toho schopni, nemáme k tomu vůli, a proto podáváme demisi.
To jsou dva možné přístupy ve standardní demokracii. Ten třetí, který je zvolen, kdy vláda předkládá návrh státního rozpočtu a říká: my jsme nenaplnili vaše doporučení, ale vy nám ho přesto schvalte, abyste byli odpovědní, to je přístup, který může zvolit menšinová vláda, která si musí být jista politickým uspořádáním, které jí zajistí beztrestnost tohoto přístupu.
Chtěl bych se krátce zastavit u jednoho argumentu, který je velmi často opakován, a proto bych si již poněkolikáté mu dovolit oponovat. Je to onen argument, že v této chvíli, v tomto legislativním prostředí se nijak zásadně návrh státního rozpočtu jinak udělat nedá. To je argument, který do značné míry, při určitém zjednodušení, přijmu od nezávislého odborníka, který posuzuje situace teď v tomto čase, přijmu od úředníka, který se zabývá zpracováním státního rozpočtu, ale nemohu ho přijmout od vlády, která k tomuto "A" nedodá také to "B": Proč se za celý rok neučinilo nic pro to, aby jinak sestavit šel.
Přes usnesení Poslanecké sněmovny, která byla v loňském roce přijata, přes řadu deklarovaných slibů, přes řadu upozornění vláda v tendencích narůstání mandatorních výdajů a v tendencích narůstání deficitů veřejných rozpočtů neučinila, ba ani nenavrhla žádnou zásadní systémovou změnu, která by tyto tendence mohla když už ne zvrátit, tak alespoň zásadním způsobem zpomalit či zmírnit.
Neplatí tedy to, co do značné míry platilo loni. V tuto chvíli je tady prohospodařený rok. Rok, kde jsme neudělali nic pro to, aby to právě teď sestavit šlo. A pokud bychom přijali tento argument, pak bychom vytvořili precedens, že tento argument v podstatě lze přijmout každý rok, každý rok by se neudělalo nic a ke konci roku by se pouze konstatovalo, že v tuto chvíli to není možné udělat jinak, než to schválit tak, jak to je, a budeme možná, snad, něco dělat v roce příštím. A každý tento rok by byl jenom dalším krokem do dluhové pasti, kam veřejné rozpočty v tuto chvíli bohužel směřují.
***