(10.00 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Jsem rád, že spolu s Poslaneckou sněmovnou jsme v nedávné době učinili první významné kroky k tomu, aby se to změnilo. Tím mám na mysli např. zákon o rozpočtovém určení daní, který dále definuje podmínky pro vznik Fondu dopravy a Fondu bydlení, mám tím také na mysli nová rozpočtová pravidla, která jsou koncipována mnohem moderněji než ona stávající. Umožňují především modernější a úspornější celkové řízení státních aktiv a pasiv včetně dluhového financování na základě principu státní pokladny a celou řadu dalších žádoucích kroků směřujících k modernizaci nejen daňové soustavy, ale veřejných financí jako celku.
Chtěl bych závěrem říci, že tyto kroky, které připravujeme, připravujeme jako kroky otevřené, kroky, které jsou otevřeny dialogu. Jsme si vědomi rozhodující role Poslanecké sněmovny v tomto procesu. Domnívám se, že schválení rozpočtu v prvním čtení dnes otevře prostor k tomu, abychom mohli tímto způsobem do budoucna společně pracovat.
Vážený pane předsedající, dámy a pánové, ještě jednou mi dovolte závěrečnou větu. Jsem přesvědčen o tom, že návrh rozpočtu v podmínkách v daném legislativním prostředí, jak byl připravován, byl připraven maximálně zodpovědně, je korektní, a proto jej doporučuji ke schválení.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru financí České republiky panu Pavlu Mertlíkovi.
Předseda Poslanecké sněmovny předložený návrh zákona přikázal k projednání rozpočtovému výboru a rozpočtový výbor předložil zprávu o projednání. Prosím nyní zpravodaje rozpočtového výboru pana poslance Vlastimila Tlustého, aby se ujal slova.
Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych své vystoupení rozdělil do tří částí. V prvé části bych se věnoval věcnému komentáři změn, ke kterým došlo mezi prvním návrhem zákona o státním rozpočtu a právě projednávaným druhým návrhem. Ve druhé části bych sněmovnu informoval o průběhu a výsledcích jednání rozpočtového výboru. Ve třetí části bych předložil návrh usnesení.
V novém návrhu státního rozpočtu vláda nerespektovala podstatnou část usnesení Poslanecké sněmovny. Nevyužila ani část předpokládaných vyšších příjmů ke snížení deficitu a naopak deficit státního rozpočtu ještě zvýšila o více než 2 mld. Kč.
Vláda rovněž nezahrnula a v důvodové zprávě dává zřetelně najevo, že není ochotna zahrnout do bilance státního rozpočtu očekávanou ztrátu Konsolidační banky, ačkoliv - jak už jsem tu uváděl minule, sama sociální demokracie tento požadavek v minulosti prosazovala a nakonec ho úspěšně prosadila, což znamená, že před nástupem této vlády byla bilance Konsolidační banky zahrnuta do státního rozpočtu.
Požadavky sněmovny nebyly samoúčelné. Sněmovna tím sledovala zprůhlednění rozpočtu a odstranění skrytých forem deficitního hospodaření. Sněmovna rozhodně neměla na mysli, aby její požadavky byly naplněny pouhým přelepením nálepek na některých příjmech a výdajích. Sněmovně nešlo o formální úpravy rozpočtu, sněmovna se snažila vládu přimět k hledání rozpočtových rezerv, k vyšší efektivnosti státní správy, k revizi a odstranění nadbytečných výdajů, sloužících pouze k populistickým prohlášením a cílům.
Problematika Konsolidační banky byla v rozpočtu rozebrána v novém dodatku. Obsah tohoto sešitu lze shrnout do jediné věty: Ztráta Konsolidační banky je obtížně predikovatelná. Obtížně predikovatelné jsou ale i ostatní údaje státního rozpočtu. Nejen ztráta Konsolidační banky je údaj plánovaný nebo očekávaný, a proto argument obtížné predikovatelnosti nemůže vést k odmítnutí požadavku sněmovny na zahrnutí ztráty Konsolidační banky do státního rozpočtu. V každém případě totiž ztráta Konsolidační banky bude nakonec hrazena z peněz daňových poplatníků a nejenom parlament, ale i občan by měl vědět, jaké závazky z tohoto rozpočtu na sebe - v případě občana nedobrovolně - bere. Problém není v predikovatelnosti, problém je v tom, že v rozpočtu musí být horní limit, musí být někde uvedeno, jakou nejvyšší ztrátu na úkor státního dluhu se chystá Konsolidační banka uskutečnit, a považuji za nepřijatelné, aby hospodaření Konsolidační mělo charakter parlamentem nelimitovaného hospodaření, při kterém by parlamentu s ročním zpožděním byl dán najevo výsledek této bilance, aniž by bylo možné ho ovlivnit.
To, že se vláda hospodařením Konsolidační banky snaží vytvořit kapitál nelimitované výše veřejných dluhů, je zřejmé i z toho, že se pokouší v této sněmovně prosadit zákon, kterým by ztráta Konsolidační banky byla hrazena vydáním zvláštních státních dluhopisů. Je tedy zřejmé, že se vláda pokouší formálně ztrátu Konsolidační banky oddělit od státního dluhu.
Sněmovna rovněž požadovala, aby vláda společně s novým návrhem předložila návrh konkrétních kroků vedoucích ke snížení růstu mandatorních výdajů. Tohoto úkolu se vláda zhostila více než formálně a povrchně. Jisté minimální kroky směřující k tomuto cíli navrhlo pouze Ministerstvo financí. Ostatní resorty, zejména však Ministerstvo práce a sociálních věcí, se k tomuto tématu - přestože je v jeho gesci - nevyjádřilo a tváří se, že se ho tento problém netýká.
Vláda, která tak ráda mluví o regulaci téměř všeho, není ochotna ani uvažovat o regulaci svých vlastních výdajů. Jako hlavní důvod uvádí krátkost času. Problém vysokých mandatorních výdajů se však projevil již při projednávání rozpočtu na letošní rok. Vláda tedy měla přinejmenším rok času na to, aby uvažovala o konkrétních krocích, které by zastavily růst mandatorních výdajů.
V rámci úprav výdajové stránky rozpočtu vláda snížila investiční výdaje na dopravu o 1,5 mld. Kč a investiční výdaje na bydlení o 0,5 mld. Kč s tím, že tyto výdaje budou hrazeny ze Státního fondu dopravy a ze Státního fondu bydlení. Tím došlo k fiktivnímu snížení výdajů státního rozpočtu a naskýtá se otázka, jaké jiné položky byly ukryty (nebo jsou ukryty, aniž by to bylo přístupno parlamentu a veřejnosti) právě v očekávané činnosti státního fondu dopravy a bydlení. Z tohoto procesu se dá odvodit, že Státní fond dopravy a Státní fond bydlení mají sehrát podobnou roli jako Konsolidační banka. Nejsou známy projekty, které mají tyto fondy realizovat, není nikde limitována částka, kterou se tyto fondy chystají na jedné straně využít z výnosu z privatizace, na druhé straně případně vytvořit další státní nebo veřejný dluh.
Platí-li tato tři tvrzení - tvrzení, že není parlamentu známa a vláda není ochotna sdělit maximální výši ztráty Konsolidační banky, není-li specifikováno hospodaření Státního fondu dopravy a Státního fondu bydlení, je diskuse o navrhované výši státního dluhu 42 mld. Kč bezpředmětná a dokonce bych řekl matoucí.
***