(19.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Protože zdá se mi, že je obtížné ve výboru dávat ze dvou návrhů jeden dohromady - když se tak stalo u tisku zákona o svobodě projevu - o tiskovém zákoně - nemyslím si, že ten výsledek je optimální, ale v této věci se mi zdá, že právní problematika tady je složitější a že něco takového by se těžko podařilo.
Je podle mého soudu i obtížné před vyjasněním všech možných shod a všech možných rozdílů, aby se ve výboru prostým hlasováním rozhodlo o tom, že se vezme za základ jenom jedna předloha. Tak to může samozřejmě dopadnout a myslím, že všichni máme zájem na tom, aby ta úprava konkursního práva byla pokud možno co nejlepší, protože to je opravdu složitá problematika. Čili dávám tady tento návrh, který nemá žádnou procesní povahu z hlediska jednacího řádu. Je to jistý apel na oba navrhovatele, aby ještě předtím, než se věcí bude zabývat výbor, aby se se svými experty poradili o tom, co lze a co nelze spojit, a přesně se potom formulovaly rozdíly, které tu jsou. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Jičínskému. Dále v rozpravě vystoupí pan poslanec Vojtěch Filip. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážená vládo, páni a pánové. Návrh novely konkursního práva je samozřejmě složitou záležitostí, protože každý od tohoto zákona čeká něco jiného. Je zcela zřejmé, že jiný zájem v konkursním řízení je u toho, kdo je úpadcem. Zájem správce konkursní podstaty nemůže být a není totožný se zájmem úpadce a je rozložený nejméně na dva základní zájmy. Jednak je to obživa pro určitou skupinu lidí a jednak je to možnost, jakým způsobem ten který konkrétní majetek, který zůstal po podniku v úpadku, buď sanovat a vrátit zpátky do efektivní výroby, nebo ho v podstatě rozdělit, a tak zaplatit zbylé dluhy těm věřitelům, kteří získávají málo, nebo dokonce vůbec nic. Zcela odlišný zájem potom tady mají věřitelé úpadce, kteří samozřejmě podnikají všechny kroky, aby své oprávněné pohledávky - a já nepochybuji, že většina těch uznaných pohledávek je zcela oprávněných a vynechávám tady určité triky a podvody, které se samozřejmě jako v každém odvětví i v tomto odvětví obchodního práva dějí. Ale - jaký je zájem náš? Jaký je úkol, který mají zákonodárci před sebou, když projednávají zákon o konkursu a vyrovnání?
Při projednávání myslím v dubnu letošního roku, když kolegyně Dundáčková předložila svůj návrh, jsme se bavili o těch třech okruzích, které tvoří základ její novely.
V podvýboru pro podnikání zazněla řada podnětů k tomuto textu, řada kritik, ale i řada pozitivních věcí, které tam samozřejmě obsaženy jsou, a já jsem rád, že se v tom textu objevily. Já jsem přesvědčen, že naším úkolem je co nejvíce zabezpečit jistotu a přesnou specifikaci procedur, aby nebylo možno v konkursním právu ještě jednou vytunelovat majetek, který v tom podniku, který se ocitl v krachu, byl. Možná že se mnou nebudete souhlasit, ale já jsem přesvědčen, že to je přesný úkol, který musíme udělat. Druhý úkol je ten náš a já jsem příznivcem, řekl bych, pozitivních hospodářských řešení. Možná že někteří z nás mají jiný názor. Já jsem přesvědčen, že prvním úkolem správce konkursní podstaty by měl být pokus, jak zachovat alespoň část funkčního podniku, svým způsobem se snažit nikoliv o konkurs, ale o vyrovnání. Těch možností je několik - zná je právo anglo-americké. Zejména americké právo je v tomto směru velmi dynamické a pozitivní, ale zná je i německý obchodní zákoník a německé konkursní právo.
Jsem přesvědčen, že tato naše úvaha - možnost jednání o obou normách zároveň - nám dává určitou šanci, abychom výrazným způsobem - a já děkuji za velmi poctivý přístup k té procesní stránce ze strany vlády - mohli dokončit práci tak, že zde budou platit pravidla, která budou svazovat ruce těm, kteří by chtěli svým způsobem jako supi sanovat na majetku, který zbyl po úpadcích. Několikrát jsem se za doby své advokátní praxe s konkursem osobně setkal a řešily se velmi složité spory. Je tam několik věcí, které mají onen nepěkný prvek, a to je v podstatě omezení práv věřitelů. Ano, věřitel má právo na poměrné uspokojení. Byli jsme upozorňováni na to, že běžný výsledek z konkursu je v prosperující nebo ve fungující ekonomice cca kolem 30 %. Průměr v České republice podle statistik je okolo 10 % a není nic neobvyklého, že výsledek pro věřitele jsou 3 %, nebo také úplně nula. Pokud se nám podaří normu upravit tak, abychom ve druhém čtení dali dohromady to nejpozitivnější z hmotně právní úpravy, které tam má kolegyně Dundáčková, a ty postupy, které vedou ke zpřísnění procedur, které navrhuje vláda, jsem přesvědčen, že uděláme našemu úkolu za dost a splníme to, co očekávají zejména věřitelé z konkursu.
Já bych chtěl, aby naše vědomí tady bylo vedeno právě snahou zajistit největší právo pro věřitele toho, kdo se ocitl v úpadku. Ovšem na tom nám má záležet, to je náš úkol a to je jediné to, co by mělo být cílem naší práce - nikoliv ochrana úpadce, který se mohl dostat do toho úpadku také trestným činem a v podstatě konkursem řeší svým způsobem svou beztrestnost.
Dovolte mi, aby podpořil projití tohoto návrhu zákona do druhého čtení a zároveň navrhl prodloužení lhůty k projednání o 20 dnů, protože práce to nebude nijak jednoduchá, naopak velmi komplikovaná.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu poslanci Filipovi. Nyní vystoupí pan kolega Pavel Němec v obecné rozpravě. Prosím, pane zpravodaji.
Poslanec Pavel Němec: Vážené dámy, vážení pánové. Já si dovolím v krátkosti v obecné rozpravě reagovat na pana kolegu Filipa a zejména na některé části jeho vystoupení. Já samozřejmě souhlasím s tím, že účelem konkursního řízení je uspokojení věřitelů. To samozřejmě ano. Nicméně považuji za problematický např. výrok, že úkolem správce by mělo být zachovat podnik v činnosti. Je to samozřejmě volné použití výroku pana poslance Filipa, není to přesná citace. Já to říkám dopředu, aby nedošlo k nějakému střetu, že jsem pana kolegu necitoval přesně. Já si myslím, že tady to je právě moment, kdy zájem ekonomický je v souladu se zájmem společenským. Já si myslím, že pokud věřitelé budou mít možnost učinit zásadní rozhodnutí, zda zachovat podnik v chodu a prodávat ho jako celek, nebo ho prodávat jako část podniku anebo jednotlivé movité a nemovité věci podniku, tak samozřejmě podle mého názoru učiní takové rozhodnutí, které bude ekonomicky výhodné.
***