(19.10 hodin)
(pokračuje Grulich)
K tomu, aby ji objektivně hodnotili, koneckonců nemají ani dostatek podkladů. A jestli řekne poslanec této Poslanecké sněmovny, že on nepotřebuje navštívit ÚDV, protože má jiné zdroje, je to jeho problém, je to jeho způsob práce, ale sami byste měli zvážit, jestli je to poctivý a solidní způsob práce a hodnocení.
A teď ke statistice, o kterou jsem byl žádán. K 31. 7. 1998, tedy zhruba krátce poté, co jsem nastoupil do funkce ministra vnitra, bylo podáno 25 návrhů od vzniku ÚDV. Pětadvacet návrhů na podání obžaloby a bylo 39 obviněných. Z toho vyplynulo a bylo podáno 19 žalob a 26 obžalovaných. Šetření se prováděla v té době v 69 kauzách.
K 30. 11. nastoupil nový ředitel. V té době bylo podáno 26 návrhů, tedy jenom o jeden víc, na podání obžaloby a 40 obviněných, bylo podáno z toho 20 žalob na 27 obžalovaných v 69 kauzách. Posun tam byl naprosto nepatrný.
Po necelém roce k 30. 9. 1999, tedy zhruba po deseti měsících. Za těch deset měsíců bylo podáno 35 návrhů na podání obžaloby, 78 obviněných. Z toho zpracováno a podáno 26 žalob na 43 obviněných. Je to tedy už výrazně víc než za celou předcházející dobu. A šetření se provádí k 30. 9. ve 157 kauzách proti 69 kauzám předchozím.
Tato jednoduchá čísla, když navštívíte ÚDV, tak vám doloží vedení ÚDV naprosto konkrétními příklady, abyste se mohli přesvědčit, že to nejsou čísla chycená někde ze vzduchu. K té statistice podotýkám, že za posledního půl roku nebyl ÚDV předán žádný kvalifikovaný podnět zvenčí a ten nárůst šetřených případů je pouze výsledkem práce pracovníků ÚDV. Z toho sami posuďte, jestli se práce zprogresivnila, zrychlila a zkvalitnila, nebo ne.
Takové vývody o utlumení práce v klíčovém roce 1999, to promiňte, ale myslím, že stačí ta čísla, na to snad je zbytečné odpovídat.
Je tady ještě jeden dotaz zcela konkrétní a já musím panu poslanci říci, že si to musím ověřit. Já nerad mluvím, když nemám věc ověřenou. To je to hlídání soukromou agenturou a údajná možnost volného pohybu o sobotách a nedělích. Zní mi to velice nepravděpodobně, ale já si to skutečně ověřím. Ta soukromá agentura, to je možné, ten pohyb volný o sobotách a nedělích mi zní neuvěřitelně, ale nicméně ověřím si tuto záležitost a panu poslanci výsledek sdělím. Záleží na vás, jestli chcete v rámci interpelací, anebo jestli si to můžeme říci v rámci kontaktu ve sněmovně. Mám dojem, že bude stačit ten druhý způsob.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: To bylo vystoupení ministra vnitra. Zaregistroval jsem přihlášku paní kolegyně Němcové a uděluji jí slovo.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, vzbuzuje ve mně rozpaky, jak se uchopit tématu tak citlivého a tak veřejně - věřím - stále ještě ostře sledovaného, tématu, které nesmírně poznamenalo naši minulost, poznamenává naši přítomnost a poznamená i naši budoucnost.
Ty rozpaky ve mně vzbudilo první projednávání interpelace paní kolegyně Páralové a neubylo jich ani při projednávání druhém. Je mi to velice líto, byť musím objektivně konstatovat, že tentokrát odpověď pana ministra byla přece jenom laděna méně výbušně. Nedocházelo k ostrým atakům na kolegyni, která si dovolila toto velmi vážné téma vznést na parlamentní půdě, a spokojil se pan ministr pouze s tím, že jakoby pozvedá obočí nad tím, že paní poslankyně si neopatřila dostatek informací, neboť nenavštívila zatím Úřad pro dokumentaci zločinů komunismu.
Já vím, že paní poslankyně Páralová má velmi časté kontakty s Konfederací politických vězňů, zná řadu z nich osobně, mnozí z nich se na ni obracejí a jsou to desítky těchto postižených osob a jejich rodin. A ona je s nimi ve velmi úzkém styku. Jestli si někdo z nás myslí, že by se dozvěděla více návštěvou na příslušném úřadu než jednáním mnohaletým s těmito lidmi, já tomu prostě nevěřím. Myslím si, že tato výzva je trochu falešnou a velmi plytkou.
Mám neustále dojem, jako by ta rozprava ze strany pana ministra na toto téma byla nesena poněkud falešnou stopou. My se tu bavíme o tom nejdůležitějším, o tom, zda budou postiženy zločiny komunismu, a až tak moc nás nezajímá, zda úřad pro dokumentaci má lepší podmínky, zda v kanceláři sedí dva nebo tři úřadníci, kteří dokumentují a vyšetřují. My chceme, aby naše společnost byla ujištěna - a kým jiným než panem ministrem - že úřad doopravdy vnímá jako svou základní povinnost potrestat všechny zločiny komunismu. A já jsem od něho takovou zásadní větu neslyšela při prvé interpelaci ani dnes při té druhé, byť jako by v závěru své řeči připouštěl, že na toto klade velký důraz. Ale z toho popisu fungování úřadu, kdy velmi dlouze hovořil o tom, jaké kopie a materiály byly nalezeny, a věnoval tomu velkou část, mám dojem, že nám uniká to podstatné, a to co nejrychleji vyřešit nejbolavější problémy naší minulosti.
Vzhledem k tomu, že jsem nebyla uspokojena a nedostala jsem odpověď - a domnívám se, že ani paní kolegyně Páralová, předkladatelka této interpelace - na otázky, které ji zneklidňují, dovolím si v tuto chvíli navrhnout Poslanecké sněmovně, aby nepřijala odpověď na tuto interpelaci pana ministra.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Paní kolegyně Páralová se hlásí. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Alena Páralová: Vážený pane předsedající, dovolím si dát pouze návrh na usnesení: "Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra vnitra Václava Grulicha na interpelaci poslankyně Aleny Páralové a dalších ve věci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu."
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Rozprava je stále ještě otevřena. Ptám se, kdo se do ní hlásí. Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu tedy končím.
V následujícím hlasování rozhodneme o návrhu, který přednesla paní kolegyně Páralová:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky vyslovuje nesouhlas s odpovědí ministra vnitra Václava Grulicha na interpelaci poslankyně Aleny Páralové a dalších ve věci Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu."
***