(18.50 hodin)
(pokračuje Grulich)
Je to pochopitelně ten nejlepší, nejrozumnější způsob a jediný možný, jak se dopídit pravdy, jak si ověřit skutečnosti a potom ne podle zpráv z druhé nebo třetí ruky, ale podle vlastních zkušeností situaci posoudit. Paní poslankyně Páralová byla opakovaně pozvána. Je mi líto, že tohoto pozvání nevyužila.
Situací v ÚDV se zabýval také branný a bezpečnostní výbor. Byl jsem vyzván, abych se na jeho druhé jednání dostavil osobně. Dostavil jsem se, ale zájem byl tak obrovský, že se včetně pana předsedy poslance Nečase sešli čtyři poslanci. Zasedání výboru se nekonalo. Přesto jsme dodali do tohoto výboru nejen analýzu do konce července, ale protože než se sešel výbor, uběhly další dva měsíce, tak ředitel ÚDV vypracoval ještě dodatek o všech postupech a skutečnostech, které se v ÚDV udály, a tento dodatek byl ještě tomuto výboru předložen.
Byl jsem tady už i minule obviněn, že jsem si vymyslel stěhování. Teď tady pan poslanec Nečas hovořil o tom, že se nemáme odvolávat na předchozího ministra. Jak víte, já jsem se neodvolával, i když v situaci, kdy jsem já nastoupil na ministerstvo, rozhodnutí již bylo učiněno a bylo třeba v tom pokračovat, aby nedošlo ke ztrátám. V podání, které dostal branný a bezpečnostní výbor a které - jak doufám - si předseda tohoto výboru alespoň přečetl, byla jasně řečeno, že stěhování bylo provedeno v době dovolených, i o sobotách a nedělích a s maximálním zařízením nového sídla tak, aby stěhovaných věcí bylo co nejméně a aby vše proběhlo co nejrychleji, aby to neohrozilo výkon a práci pracovníků ÚDV.
Pominu tentokrát všechna osobní osočování, která byla použita, protože nemá smyslu na ně odpovídat.
Bylo tady řečeno paní poslankyní Páralovou, že jsem na konci minulého roku znemožnil dokumentaristům přístup do archivu Ministerstva vnitra. Kdyby navštívila paní poslankyně ÚDV, mohla by si přesně zjistit, jak dlouho dokumentaristé nemohli do archivu za situace, kdy byly doslova metráky dokumentů nelegálně rozmnoženy, neoznačeny, nezaregistrovány. To byly dokumenty, na které se ptala paní poslankyně Dundáčková, to byly dokumenty, které byly množeny, aniž byly registrovány, aniž byly zapsány, se kterými se pohybovalo volně, které byly vyváženy mimo. Jak je vidět i ze současné situace, kdy se najednou objevují informace o dokumentech, které v té době podléhaly ještě různému stupni utajení, tyto dokumenty byly zneužity, byly vyneseny a vyvezeny z ÚDV, nebylo s nimi pracováno ve prospěch objasnění zločinů komunismu, předložení obvinění, předložení materiálů na státní zastupitelství, aby tyto zločiny mohly být právoplatně, legálně a legitimně stíhány.
Všechny tyto dokumenty byly zaregistrovány. Byly to duplikáty, v některých případech několikanásobné. Tam, kde bylo zjištěno, že originály existují, že jsou uloženy nebo byly vráceny a uloženy, tyto nadbytečné kopie byly skartovány v našem archivu pod vedením našich odborníků a byl o tom pořízen zápis. Nebyl tedy skartován ani jediný dokument, který by byl originálem, a nevím o žádném případu, že by byla skartována kopie, od níž už neexistuje originál. Byly skartovány ty kopie, které byly zhotoveny nelegálně a se kterými bylo neoprávněně nakládáno.
Protokoly o předání materiálů jednotlivých pracovníků existují a existují také zápisy, které materiály a které dokumenty těmito pracovníky do dnešního dne nebyly předány. Je už zavedeno řízení. Jestliže jsem provedl plošné odtajnění a byl jsem tady vyzýván v červenci a dokonce byl podán návrh na usnesení sněmovny, abych byl vyzván k odtajnění, je to trochu úsměvné, protože příkaz k přípravě odtajnění jsem podal v lednu t. r. a k 1. dubnu t. r. bylo odtajnění v široké ploše provedeno.
Paní poslankyně Páralová zmiňovala smlouvu mezi ředitelem ÚSIS a mezi ředitelem ÚDV. Já skutečně předpokládám, že jde o neznalost věci. Při návštěvě úřadu by jí tato otázka byla se vší vážností a důkladností objasněna. Jsou samozřejmě materiály, které se týkají vnitřních poměrů tohoto státu, jsou materiály, které se dotýkají zahraničních vztahů, a tyto materiály musí posoudit úřad - když ho tak nazvu - který tuto záležitost má na starosti. Mohu vás uklidnit - a v odpovědi paní poslankyni to bylo řečeno, je škoda, že si toho nevšimla - že v žádném případě ze strany Úřadu pro zahraniční informace nedochází k ohrožení vyšetřování a nestal se ani jediný případ, že by ředitel tohoto úřadu odmítl vydat dokumenty ÚDV k prošetření a dalšímu řízení. Jde o to, že tyto záležitosti je nutno posoudit. Jistě vám nemusím připomínat aféru Zilk a co z ní vzešlo, jakým obtížným způsobem se tato mezinárodní zápletka srovnávala.
Paní poslankyně Páralová říkala, že odtajnění bylo mou povinností. Já se toho nezříkám. Několik měsíců po nástupu do funkce jsem bez vyzvání z jakékoli strany tuto svou povinnost splnil. Spíše by bylo na místě se ptát, proč to neprovedl už dávno předtím někdo z mých předchůdců. Tato otázka nikdy nepadla a zajímavé je, že nepadá ani teď. Vytýkat mi, že jsem to neudělal možná v srpnu nebo v září, ale že jsem ten příkaz dal v lednu, je snad úsměvné, protože je vždy třeba věci prozkoumat, prověřit, prošetřit, provést analýzu a pak udělat příslušné rozhodnutí.
Jestliže se hovoří o tom, že ještě 9. 11. se mluvilo o utajovaných skutečnostech, pak je to proto, že opatření týkající se utajovaných skutečností v té době platila. Dokud nějaké zákonné opatření, opatření vlády nebo ministra vnitra platí, dokud takové opatření není exekutivně změněno, dokud není změněna legislativa, nelze je porušovat.
Mohli bychom hovořit o celé řadě věcí. Paní poslankyně Dundáčková se ptala - já nakonec přehled sdělím, mám ho před sebou - kolik přesně a jakých případů bylo vyšetřeno, kolik jich je rozpracováno. Jaký je předpoklad, to si v tuto chvíli netroufám říci, protože já osobně neznám stupeň rozpracovanosti jednotlivých případů, prostě proto, že do nich vůbec nevstupuji.
***