Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
4. listopadu 1999 v 9.50 hodin
Přítomno: 186 poslanců
(Schůze opět zahájena v 9.50 hodin.)
Předseda PSP Václav Klaus: Vážení kolegové, dovolte mi, abych zahájil přerušené jednání 17. schůze Poslanecké sněmovny. Prosím, abyste se přihlásili svými identifikačními kartami.
Nejprve se budeme věnovat 68, 70, 104 a 106, jejichž projednávání jsme včera večer přerušili. Jedná se tedy nejprve o bod
68.
Vládní návrh zákona o ochraně osobních údajů
a o změně některých zákonů
/sněmovní tisk 374/ - prvé čtení
Prosím pana místopředsedu vlády Mertlíka, jako tradičně nepřítomného. Prosím předsedu vlády o sdělení, zda zde je nebo bezprostředně bude ministr financí. (Ministr Mertlík není přítomen.) Předseda vlády pověřil jiného místopředsedu vlády, Vladimíra Špidlu, aby zastoupil místopředsedu vlády Mertlíka. Prosím i pana zpravodaje Cyrila Svobodu, aby se posadil.
Včera skončila obecná rozprava a já prosím pana zpravodaje, aby zrekapituloval návrhy v obecné rozpravě.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo, v obecné rozpravě vystoupil jeden poslanec, pan kolega František Pejřil, a dal dva návrhy. První návrh je na zamítnutí, druhý návrh je na vrácení navrhovaného zákona předkladateli k dopracování.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji, pane zpravodaji. Dobře, dám hlasovat o těchto dvou návrzích. Prosím pana místopředsedu, aby k tomu zaujal stanovisko. Je-li schopen přednést závěrečné slovo za svého kolegu, prosím.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abych přednesl závěrečné stanovisko k obecné rozpravě. Toto stanovisko se především týká návrhů, které předložil pan poslanec Pejřil.
Chápu plně pana poslance s tím, že tento návrh považuje za mimořádně citlivý, a je mi zřejmé, že je na místě o něčem tak citlivém, co zasahuje velmi hluboko do soukromí života občanů, velmi vážně debatovat. Přesto si myslím, že návrh na vrácení zákona k přepracování nebo na zamítnutí není případný. Pokusím se shrnout důvody, které mě k tomuto názoru vedou.
Zákon o ochraně osobních údajů v žádném případě nezasahuje do soukromí občanů. Právě naopak, je to součást legislativy chránící soukromý život a práva občanů. Tak se na tuto legislativu dívá Evropský soudní dvůr a celá civilizovaná Evropa. Listina základních práv a svobod v čl. 10 říká: Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě. A tento návrh je právním předpisem, který má toto ústavní právo občana uvést v praktický život. Tyto principy vycházejí z Evropské úmluvy na ochranu lidských práv a základních svobod z roku 1950, k níž se Česká republika přihlásila.
Návrhu zákona nelze vytýkat, že pro shromažďování a zpracovávání citlivých osobních údajů vyžaduje souhlas osoby, které se tyto údaje týkají. To je jeden z klíčových principů zpracování citlivých osobních dat. Vždyť kdo z nás by se jen tak smířil s tím, že citlivé údaje o něm byly shromažďovány a zpracovány bez jeho vědomí, a tedy souhlasu. Zkusme se na to např. zeptat pacientů se závažnými nemocemi.
Direktiva Evropské unie v čl. 8 říká zcela jasně: členské státy musí zakázat zpracovávání citlivých osobních dat, ledaže by k tomu subjekt, kterého se data týkají, dal souhlas, nebo při dalších výjimečných situacích zde specifikovaných. Obdobně to říká úmluva Rady Evropy na ochranu osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat. Je to číslo 108 čl. 6.
Jsme si vědomi, že určité problémy mohou být s konstituováním Úřadu pro dohled nad zpracováním osobních dat. Můžeme se při druhém čtení bavit, jak zajistit nezávislost tohoto orgánu, ale je zcela zřejmé, že tento orgán nemůže být podřízen žádné instituci, která sama bude předmětem kontrolní činnosti úřadu. Direktiva říká: Tato autorita musí jednat zcela nezávisle při výkonu funkcí jí svěřených. Jakkoli by se nám líbil nějaký malý útvar při nějaké již fungující instituci, musím jasně říci, že by to bylo v příkrém rozporu se směrnicí Evropské unie a koneckonců v příkrém rozporu s účelem, kterému by tento úřad měl sloužit. Není pravda, jak zde včera v rozpravě zaznělo, že tento úřad bude pouze kontrolovat správnost a aktuálnost zpracovávaných dat. Směrnice Evropské unie stanoví dokonce přísnější kompetence dohledovému úřadu, než je navrhováno v tomto znění, a jeho povinnosti jsou uvedeny v čl. 28 a jiných ve směrnici. Můžeme se tedy také bavit o velikosti takovéhoto úřadu. Zákon počet zaměstnanců nestanoví, hovoří jen o sedmi inspektorech. Počet, který je navrhován v důvodové zprávě, je jednak jen návrhem, jednak se tu jedná o jakýsi cílový stav. Naplnění tohoto počtu bude zcela jistě rozloženo do několika následujících let, poněvadž Česká republika ani nemá pro tuto oblast dostatek odborníků.
***