(18.40 hodin)
(pokračuje Němcová)
Za slučitelnou je považována pouze veřejná podpora napomáhající realizaci některých cílů Společenství, pokud její pozitivní přínosy převýší negativní dopad na tržní prostředí."
Je třeba říci, že Evropská unie ve smyslu citované věty vyčlenila tzv. citlivé oblasti, charakteristické především nadbytkem výrobních kapacit a s tím spojenými problémy s odbytem výrobků, a zde je jakákoli forma veřejné podpory zakázána. Jedná se např. o uhelný a ocelářský průmysl, stavbu lodí a z jistého pohledu též o dopravu.
Navržený zákon stanoví, že sběrem, vyhodnocením, ale i kontrolou poskytování veřejné podpory bude pověřen Úřad pro hospodářskou soutěž, a jedná se o přesun těchto kompetencí z Ministerstva financí.
Dovolte mi zmínit některé výhrady k předloženému návrhu.
První z nich se týká § 2. Úřad bude moci udělit výjimky z obecně formulovaného zákazu poskytování veřejné podpory, avšak kritéria udělování zvláštní výjimky stanoví § 5 a s formulacemi tohoto paragrafu mám opravdu velký a zásadní problém. Používá velmi vágních pojmů, jako např. - a opět si dovolím citovat - ze strany 3. Paragraf 5 říká, že zvláštní výjimka se vztahuje na veřejné podpory, které mají zejména napomoci hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo vysokou nezaměstnaností. Chybí zde stanovení, co to znamená mimořádně nízká životní úroveň nebo vysoká nezaměstnanost.
Pod bodem B je uvedeno: Má za cíl přispět k uskutečnění některého významného projektu. Nevím, jak bychom si poradili s takovouto formulací některého významného projektu.
Pak je zde věta, která mě přímo děsí, a ta říká, že také poskytnutí této veřejné odpory může napravit vážnou poruchu v hospodářství České republiky. Kdo a jak by stanovil, co je vážnou poruchou, to zákon žádným způsobem nezmiňuje a plnou kompetenci ke konstatování toho dává právě Úřadu pro hospodářskou soutěž. S touto větou mám skutečně zásadní problém.
Další bod C říká, že s pomocí veřejné podpory je možno usnadnit rozvoj určitých hospodářských aktivit. Já myslím, že si rozumíme, že toto jsou skutečně termíny, které v zákoně by se vyskytovat neměly a které spíše věci komplikují než usnadňují. Opakuji, že rozhodnutí o udělení veřejné podpory záleží pouze na uvážení Úřadu pro hospodářskou soutěž, a v případě takto vágních formulací se obávám, že poskytují nepřijatelně široký prostor pro subjektivní rozhodování o značně vysokých částkách peněz daňových poplatníků se všemi riziky s tím spojenými.
Druhá poznámka se týká § 9. Povinnost předkládat v určeném termínu a rozsahu informace o poskytnutí veřejné podpory náleží také obcím. To samo o sobě není konfliktní otázkou. Jde ale o to, zda se nebude jednat o příliš zatěžující agendu, která si vyžádá další úřednická místa a s tím spojené náklady i na komunální úrovni.
Třetí výhrada se týká ustanovení § 10. Ten dává úřadu pravomoc zrušit již přidělenou veřejnou podporu, jestliže zjistí, že finanční prostředky byly poskytnuty nebo využity v rozporu s tímto zákonem. Opět zmiňuji vágní pojmy umožňující udělení výjimky v § 5. Nejsou-li dána přehledná kritéria, je následná kontrola a z ní plynoucí závěry opět posunuta do nebezpečně subjektivní úrovně rozhodování. Úřad může udělovat značné pokuty ve formě úroků z poskytnuté částky veřejné podpory a proti jeho rozhodnutí se nelze odvolat ani podat rozklad. Právě to musí být důvodem k co nejpřesnější formulaci podmínek, za nichž může být veřejná podpora poskytnuta.
Závěrem chci zmínit, že vzhledem k převodu této agendy z Ministerstva financí na Úřad pro hospodářskou soutěž dojde k nárůstu, jak předpokládá důvodová zpráva, 15 funkčních míst a roční náklady s tím spojené se odhadují ve výši 4,4 milionu korun. Otázkou je, zda jde o odhad skutečně kvalifikovaný, který je možno brát zcela vážně. Tím chci říci, že časem se mohou důsledky přijetí tohoto zákona týkající se finanční náročnosti změnit.
Přes uvedené výhrady a pochybnosti doporučuji tento návrh zákona postoupit do druhého čtení, ale avizuji, že nedojde-li během dalšího projednávání k nutným úpravám ve smyslu mé dnešní zpravodajské zprávy, budu ve druhém čtení navrhovat zamítnutí tohoto vládního návrhu zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji zpravodajce pro první čtení paní poslankyni Němcové. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které nemám žádnou písemnou přihlášku. Hlásí se někdo z místa? Ano, prosím, pane kolego, máte prostor. Hovořit bude pan kolega Hojda.
Poslanec Pavel Hojda: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, ve svém vystoupení se pokusím být velmi stručný.
Navrhovaný zákon je jedním z dalších zákonů, který zajišťuje určitou slučitelnost se zákony a předpisy platnými v Evropské unii. Bohužel, už právě § 2 v případě, že by tento zákon vstoupil v platnost už v roce 2000, tedy v době, kdy zajisté ještě nebudeme členy EU, tak by došlo k tomu, že by se značně ztížily podmínky našich podnikatelských subjektů, které by se ucházely o podporu. Ty mají oproti zahraničním subjektům daleko nevýhodnější výchozí postavení a z hlediska ekonomických možností a případného financování nebo záruk se prakticky se zahraniční konkurencí nemohou měřit.
Nezpochybňuji potřebnost uvedeného zákona v období, kdy bude zřejmé, že vstoupíme do Evropské unie, a bude znám i termín vstupu. Do doby přijetí do EU se domnívám, že by tento zákon do jisté míry naše prostředí poškodil. Proto navrhuji v prvním čtení tento návrh zákona zamítnout. V případě, že by nebyl tento můj návrh sněmovnou akceptován, tak jsem připraven v dalším čtení navrhnout odložení termínu platnosti tohoto zákona. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji, hovořil pan kolega Hojda. Hlásí se dále do rozpravy pan kolega Milan Ekert. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Milan Ekert: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, já bych si dovolil navrhnout vzhledem k tomu, že veřejná podpora je velice sledovaným parametrem v zemích Evropské unie, přikázat tento návrh výboru pro evropskou integraci. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. V tuto chvíli se ptám, jestli se dále někdo hlásí do rozpravy. Ne, rozpravu končím.
Teď marně sleduji, jestli je tento návrh zákona ten, vůči kterému někdo vznesl jakési právo veta, ale není to on podle mých poznámek, takže o těchto návrzích bude hlasováno, a já pomalu gonguji.
V tuto chvíli má možnost závěrečného slova zástupce předkladatele pan místopředseda vlády a ministr financí České republiky Pavel Mertlík. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Jen velmi stručně. Smyslem zákona je právě umožnit České republice splnit závazek, který na sebe vzala přijetím Evropské dohody, akceptací Evropské dohody, čili zákon je právě konstruován pro to, aby fungoval do vstupu do Evropské unie, nikoli po vstupu do EU. A kdyby došlo k tomu, že jej Poslanecká sněmovna neschválí v průběhu několika následujících měsíců, tak si myslím, že by to bylo velmi vážné ohrožení celého procesu vstupu či přípravy České republiky na vstup do Evropské unie a i vstupu samotného.
Co se týče vágnosti kritérií, která jsou tam uvedena, především chci říci to, že v současné době to není vůbec upraveno.
***