(17.10 hodin)
(pokračuje Rujbrová)
Ale pokud chceme trestní proces změnit, měli bychom o nově navrhovaných institutech diskutovat a buď je odmítnout, nebo říci, jakým způsobem si je představujeme. Toho nedosáhneme v případě, že návrh odmítneme nebo jej bez bližšího zadání vrátíme předkladateli k přepracování. Proto přes řadu výhrad, které i já k některým navrhovaným změnám mám, doporučuji propustit návrh do druhého čtení.
Pokud se tak stane, budu navrhovat prodloužení lhůty k projednávání výborů a uvítala bych, kdyby předkladatel souhlasil se lhůtou prodlouženou o 40 dnů, což se podle jednacího řádu může stát pouze s jeho souhlasem. Stejně tak bych očekávala, že předkladatel v zájmu návaznosti případných výborem doporučených změn by se podílel na jejich legislativním zpracování.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji paní zpravodajce Zuzce Rujbrové. Já jen aby byl čas a případně došlo k prodloužení lhůty o více než 20 dnů, na což je potřeba souhlasu předkladatele, chtěl bych požádat místopředsedu vlády pana Pavla Rychetského, aby zajistil, že tento souhlas předkladatele skutečně bude. Předkladatelem je vláda a vláda musí rozhodovat ve sboru. Nemůže podle mého názoru tento souhlas dát pouze člen vlády pověřený předložením sněmovně. V pátek zasedá vláda, čili muselo by dojít k případnému přerušení nebo rozhodnutí per rollam, které v některých případech lze také akceptovat.
Ještě paní zpravodajka.
Poslankyně Zuzka Rujbrová: Pane předsedající, pokud by v této chvíli měl vzniknout tento procesní problém, navrhuji prodloužení lhůty o 20 dnů a případné dodatečné prodloužení, pokud je schválí vláda.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které mám následující přihlášky: Ivan Langer, Václav Frank, Jiří Maštálka, Milan Zuna, Miloslav Výborný. To jsou písemné přihlášky, z místa registruji další přihlášky.
V tuto chvíli se slova ujme místopředseda Poslanecké sněmovny pan Ivan Langer, připraví se pan poslanec Václav Frank. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane předsedající, pane místopředsedo vlády, pane ministře, kolegyně a kolegové. Dovolte mi, abych se v rámci obecné rozpravy vyjádřil k předloženému návrhu zákona, který myslím velmi výstižně, v míře detailnosti ještě únosné v dobrém slova smyslu, přednesla paní zpravodajka a který uvedl také pan ministr. Vláda a jejím jménem ministr spravedlnosti předkládá návrh, který je podle mého názoru předmětem velkých očekávání, a již to zde zaznělo. Vzhledem k tomu, že návrh je vlastně kombinovaný návrh změny několika zákonů, považuji za správné v tuto chvíli předeslat, že mé vystoupení se bude týkat pouze návrhů změn trestního řádu, nikoliv změn trestního zákona, které považuji já sám za přijatelné a myslím že i potřebné.
Očekávání, o kterých jsem hovořil a o kterých hovořili mí předřečníci, jsou naprosto logickým důsledkem ohlášených smělých plánů reformovat české soudnictví a novela trestního řádu je součástí této reformy. Tato reforma je vedle toho, že se jedná o ušlechtilý záměr, a vedle toho, že se jedná o potřebný záměr a cíl, velmi závažnou věcí. Myslím, že je potřeba jako k takové k tomuto návrhu přistupovat, neboť rozpor - a zdůrazňuji možný rozpor - mezi maximálními očekáváními na jedné straně a nedobrými výsledky na straně druhé může vážně poškodit důvěru české veřejnosti ve vládu práva. Myslím, že už i paní zpravodajka některá ta rizika popsala, respektive na některá z těchto rizik upozornila.
Stojíme před otázkou, zda předložený návrh novely trestního řádu je cestou ke zlepšení. Obávám se - a říkám to hned na úvod, a říkám současně, že bych raději konstatoval opak, že tomu tak není - že předložený návrh novely trestního řádu není cestou ke zlepšení trestního procesu. Říkám to přesto, nebo říkám to právě proto, že i kolem této normy padají tzv. evropské argumenty. I my jsme střetáváni se s tvrzeními jako např. tvrzením pana náměstka ministra spravedlnosti Baxy, že tato norma je nezbytnou podmínkou pro další začleňování České republiky do Evropské unie, respektive harmonizace práva České republiky s právem Evropské unie. Myslím, že je potřebné v tuto chvíli říci jednoznačně, že je neoddiskutovatelnou skutečností, že model úpravy trestního řízení je svrchovanou záležitostí každého státu a že z hlediska Evropské unie se jedná pouze o efektivnost soudního řízení a že pod onou efektivností soudního řízení není možné a nutné hledat ten který konkrétní model tak, jak je nám v tuto chvíli navrhován. Respektive ona efektivnost soudního řízení není synonymem pro takto koncipovanou změnu trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že jsem řekl svůj rezervovaný přístup k tomuto návrhu novely trestního řádu, považuji za velmi potřebné, korektní a velmi odpovědné toto své stanovisko odůvodnit. Doufám, že argumenty, které uvedu v této souvislosti, budou natolik přesvědčivé, že rozptýlí veškeré pochybnosti o tom, že se jedná o argumenty účelové, politicky motivované, mající charakter zpochybnit jinak záslužnou a poctivou reformu české justice.
Je veřejným tajemstvím, že vedle velkého očekávání tento návrh novely provází kritika, a to jak kritika ze strany praktiků, tak i ze strany teoretiků. Bohužel odpovědí autorů je odmítnutí této kritiky. Myslím si, že je to chyba, neboť přichází-li kritika od praktiků, kteří pracují s trestním řádem dnes a denně, jsem přesvědčen, že jejich názor je třeba slyšet. A přichází-li kritika od teoretiků, ačkoliv si můžeme myslet, že jsou příliš vzdáleni praktické realitě dne, neměla by tato kritika býti dávána stranou, býti opomíjena, ale že by měla být opět vyslyšena, neboť teorie jest nezbytnou součástí i praxe.
Dovolte mi nyní, abych přikročil ke konkrétním důvodům a argumentům, které mě vedou k návrhům, kterými své vystoupení zakončím. Tento návrh není pouhou novelou, je rekodifikací, a znovu navazuji na paní zpravodajku, rekodifikací zásadní, se kterou jsme zatím ještě v takovéto podobě neměli po listopadu možnost se setkat.
Návrh zásadním způsobem mění procesní postupy ve všech stadiích trestního řízení a myslím, že proto zasluhuje naši mimořádnou pozornost a co možná nejobjektivnější posouzení. Své výhrady mohu s maximální stručností koncentrovat do dvou. Podle mého přesvědčení tato novela výkonnost trestní justice nejenže nezlepší, ale zhorší. Za druhé tato novela systém trestního soudnictví vůbec nezlevní, ale naopak podstatně je prodraží.
Dovolte, abych tyto dvě výhrady rozvedl poněkud šířeji. K první výhradě. Je možné jistě vést velmi sofistikované diskuse, včetně diskuse s panem kolegou Matulkou, o tom, zda myšlenka přiblížení se onomu angloamerickému procesu a s ním spojené zformalizování přípravného řízení a přenesení dokazování před soud je správná, či nikoliv. Určitě existují argumenty podpůrné pro tu či onu variantu.
Přiznám se ovšem, že nerozumím řešení, kde se tato novela snaží o proměnu kontinentálního procesu na proces angloamerický, ale současně ji staví na zásadách legality a oficiality, což jsou zásady typické pro proces kontinentální. Říkám to úmyslně, protože znám argumenty, které hovoří ve prospěch onoho systému "angloamerického", znám argumenty, které hovoří ve prospěch onoho systému "kontinentálního". Zde ale jsme svědky toho, že dochází k jakémusi prolnutí, které nese s sebou důvodné pochybnosti o pozitivním výsledku.
Co sleduje novela především? Je to přesun dokazování od vyšetřovatele před soud. Dokazování v předsoudním stadiu trestního řízení má záležet v podstatě v administrativních úkonech, které budou provádět policejní orgány, nikoliv speciální úřady vyšetřování, které mají být zrušeny, a alespoň u většiny kauz bez účasti obhajoby.
***