(17.30 hodin)
(pokračuje Výborný)
Dámy a pánové, jsem přesvědčen spolu s předkladatelem, se všemi předkladateli, že se skutečně jedná o apolitický zákon, avšak snad i právě proto by nemělo dojít k tomu, k čemu bohužel někdy v parlamentech, i v tomto parlamentu, dochází, že právě tzv. apolitické zákony bez povšimnutí projdou a objeví se v právním řádu jako cizorodý a tam nepatřící prvek.
Pane předsedající, doufám, že jste porozuměl tomu - a možná je vhodné to lépe upřesnit - že dávám návrh na zamítnutí tohoto zákona v obecné rozpravě.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Chtěl jsem si to sice upřesnit, ale bylo to zřejmé z vašeho vystoupení.
V tuto chvíli nevystoupí kolega Miloslav Kučera st., protože písemné přihlášky mají přednost a písemně se přihlásil pan kolega Miloslav Ransdorf. Prosím, pane kolego.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Děkuji, pane předsedající. Kdybych bych dotázán na právo přednosti, samozřejmě že bych dal kolegovi Kučerovi možnost vystoupit jako prvnímu, protože je takříkajíc dříve narozený a zasloužilejší, ale když už mám to slovo, s Kurtem Tucholskim mohu říci, že "když máš slovo, je to tvoje příležitost, zneužij ji", tak jí s vaším dovolením zneužiji.
Já se domnívám, že takovýto typ zákona je velice zapotřebí, o jeho užitečnosti se diskutovalo už dříve, v průběhu federálního parlamentu a následně i v ČNR a posléze v Parlamentu ČR, v Poslanecké sněmovně.
Myslím si, že pro něj svědčí i poněkud rozkolísaná jazyková praxe devadesátých let, obecný úpadek češtiny, který byl dán řekl bych některými novými jevy, se kterými jsme předtím konfrontováni nebyli.
Především je to větší počet ekonomických subjektů u nás, jejich nové formy, průnik zahraničních podniků, které si samozřejmě také vytvářejí své vlastní jazykové prostředí. Myslím si, že na to nebylo pamatováno v době, kdy se přijímal u nás obchodní zákoník, přestože při rozpravě, která tehdy probíhala, jsme na to poukazovali.
Druhá taková záležitost je svět médií. Ano, objevil se tu obrovský boom v novinářské obci, poptávka po nových lidech, vznikly nové časopisy i řada jiných periodik, které samozřejmě nasávaly nové a nové - chcete-li - kádry, ovšem kádry nepřipravené, lidi častokrát nejen bez přípravy jazykové, ale vůbec bez hlubšího vzdělání. Domnívám se, že svým způsobem tato generace novinářská, která přišla do tohoto prostředí, je generací ztracenou. Je pravda, že častokrát jazyk, tak jak je utvářen v těchto médiích, je jakýmsi newspeakem, nebo řečeno s panem prezidentem ptydepe, instrumentem, který není nástrojem našeho porozumění, komunikace, ale spíše komunikaci a porozumění znemožňuje.
Přitom se zapomíná na to, že jazyk je tím, co do značné míry určuje i meze našeho světa a také i kvalitu našeho světa. Myslím si, že v této souvislosti se přehlíží odkaz minulosti, kdy právě v naší zemi jazyková problematika byla velice citlivá, měla veliký význam. Mimo jiné ve staré češtině slovo "jazyk" a "národ" splývaly a jazyk byl totéž co národ. Stejně tak tu bylo velice důležité to, že Češi dospěli podle německého historika Ferdinanda Seibta nejdříve k jazykovému pojetí národa. Jungmann přímo prohlásil jazyk za paladium národa, ale kdyby žil v dnešní době, mohl by opět pokládat češtinu za jazyk hodný jeho reformního úsilí.
Nelze souhlasit s panem zpravodajem, který tvrdí, že je třeba se spokojit s jinými nástroji a spíše tedy ponechat věc určitému liberálnímu přístupu. Jako i v jiných záležitostech, i zde liberalismus je protekcionismem silnějších. Vzpomeňme si třeba na knihu, kterou nedávno vydal Zbigniew Brzezinsky, na knihu, která se jmenuje Velká šachovnice, kde se automaticky pokládá za jeden z rozhodujících zdrojů moci právě pronikání angličtiny do národních jazykových prostředí. Domnívám se, že tento postřeh je velmi důležitý. Namísto tzv. tvrdých zdrojů moci přicházejí měkké zdroje moci, a právě vliv tohoto anglického prostředí stoupá velice významnou měrou. 75 % všech informací, které probíhají v médiích, je fabrikováno ve Spojených státech. 60 % veškeré vědecké literatury je produkováno v angličtině. To samo o sobě není nic špatného, ale znamená to, že nároky na kultivaci domácího prostředí jazykového jenom rostou, a tomu je třeba vytvořit odpovídající nástroje, k nimž mimo jiné patří i takový zákon, o kterém je dnes řeč.
Chtěl bych říci, že kam vede tzv. liberalismus v jazykové praxi, ukazuje Belgie. Případ, který by se měl velice pozorně studovat, protože právě tam dochází periodicky k opakování jazykových konfliktů, konfliktů národnostních, kdy se bojuje o každou ulici, o název každé ulice v Bruselu, kde se bojuje o tabulky názvů jednotlivých obcí přesto, že tam probíhal liberalizační proces. A je příznačné, že právě ta původně silnější národnost trvala na jazykovém liberalismu, trvala na tom, že nemá být žádná ochrana jazyka a jeho kulturního prostředí, a že právě tím vháněli častokrát Vlámy do extrémních postojů. Myslím si, že tento případ lze velice dobře studovat třeba v knize, která dnes je k dispozici i v českém jazyce, kterou napsal Geerd van Istendael - Belgický labyrint, kde je možné velice dobře vidět, že volnou úpravou jazykové praxe automaticky valonští mluvčí pokládají svobodu mluvit francouzsky kdekoliv a povinnost Vlámů naučit se francouzštinu a v podstatě ji respektovat.
Myslím si, že toto jsme mohli zaregistrovat i v případě českých dějin 19. a 20. století, kde určitá část obyvatelstva českých zemí, konkrétně německá populace, trvala na tzv. liberálním přístupu, odmítala úpravu jazykové praxe, ochranu jednotlivých národních jazyků a odmítala ustanovení, které by přesně vymezilo to, jak jazyková praxe má vypadat v úřadech a v běžném společenském styku. Víme, jaké bylo pozadí právě krachů Badeniho jazykových nařízení, víme, jak tato záležitost byla sledována i za první republiky, jak např. němečtí nacionalisté sledovali velice nenávistně to, když republika uplatnila menšinový zákon v řadě pohraničních měst, například v Ústí nad Labem, když přesáhl počet česky mluvících obyvatel 20 % a byla zavedena dvojjazyčnost.
Dámy a pánové, nechci připomínat tyto věci s tím, že bychom byli v podobně dramatických dobách, ale přece jenom je velice důležité, abychom češtině dali možnost opět pro to, aby byla nástrojem komunikace, porozumění, a abychom ji do 21. století vybavili zákonnými prostředky tak, jako jsou na tom jiné evropské jazyky.
Děkuji vám.
***