(9.10 hodin)
(pokračuje Turek)
V den oslav karpatsko-dukelské operace zazněla na setkání legionářů na Valech také tato slova: "My vždycky stojíme u hrobů našich padlých kamarádů a se ctí a s úctou je vzpomínáme. Ale také bychom byli rádi, kdyby dnešní společnost si vzpomněla na ty, kteří ještě žijí a jsou tady mezi námi."
A právě toto je smysl mého návrhu zákona - ocenění těchto vojáků, kteří se zbraní v ruce se postavili nacistickému Německu a na které bychom mohli být hrdi.
Dámy a pánové, nechci být v závěru své krátké řeči patetický, ale domnívám se, že je to i otázka naší hrdosti, cti a také citu, abychom propustili tento návrh do druhého čtení a ještě dohnali to padesátileté zpoždění a dluh, který vůči těmto statečným hrdinům máme, a byli jsme ti, kteří jsme se rozhodli také zanést do učebnic, že i Česká republika má lidi, na které může být hrdá a které budeme zmiňovat svým dětem v učebnicích.
Děkuji vám za vaši pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Radimu Turkovi. (Hluk v sále.) Opakovaně prosím poslance, aby se pokusili diskutovat mimo sál a ne v sále.
Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, vážená vládo. K tomuto uvedenému návrhu je potřeba připomenout jeho vážnou slabinu. A tato slabina je naprosto jasně popsána v důvodové zprávě. Předkladatelé píší, že po druhé světové válce došlo k rozdělení těch, kteří nasadili životy za demokratické principy první republiky, že jedni byli poté stále odměňováni, bylo na ně pohlíženo s přízní totalitního režimu a někteří dokonce tomuto totalitnímu režimu pomáhali, a na druhé straně byli z téže skupiny ti, kteří nasadili životy za demokratické principy první republiky a bojovali např. na západní frontě, a na ty nemyslel nikdo, pokud na ně nemyslel negativně, že je poslal do vězení.
A tento návrh má onu slabinu, že totiž pamatuje na obě skupiny rovným dílem. A někdo může říci: A proč má někdo být odměněn dvakrát za totéž a na někoho jenom myslíme, aby byl odměněn jednou?
Nicméně přes tento vnitřní rozpor, který v předloženém návrhu zákona je, si myslím, že je dobré ho propustit do druhého čtení, protože před námi leží tato otázka: Má se nedostat na ty, kteří neváhali položit životy nebo bojovat za demokratické principy první republiky, jenom proto, že budeme pamatovat na některé, kteří se potom těmto principům zpronevěřili?
Mně se zdá, že než odkládat tuto otázku znovu a znovu a hledat nějaká nová kritéria, abychom spravedlivě dělili mezi ty, kteří bojovali na různých frontách za druhé světové války, je lépe ukázat trochu velkorysejší tvář a odměnit všechny, při vědomí, že odměnu dostanou i ti, kteří si ji podle mého názoru mravně nezaslouží.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Cyrilu Svobodovi. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám tři písemné přihlášky. Jako první bude hovořit pan poslanec Jaroslav Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedo, dámy a pánové. Pečlivě jsem si prostudoval předlohu 251 a také mj. i proto, že jsem stál u kolébky zákona č. 217/1994 Sb. Ten se tehdy koncipoval ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví. Vzpomínáte si, že se jednalo o finanční podporu a další iniciativy těch, kteří byli vězněni. To byla jedna taková výseč ve své době. A rozdělilo se mezi ně na základě zákona č. 217 ze státního rozpočtu 1,5 miliardy korun.
Navrhovaná předloha poslanců se věnuje další výseči, zahraničním vojákům. Zcela opomíjí i další účastníky protifašistické rezistence. Nevím, proč návrh nerespektuje celkem uznávanou normu, zákon č. 255 z roku 1946. Mám ho zde před sebou a podle § 15 mezi účastníky odboje patří - ne selektivně, ale prostě patří, jak se říká, zcela natvrdo - příslušníci Československé armády v zahraničí, ve spojeneckých armádách bojovali také naši lidé, v první Československé armádě na Slovensku, v partyzánských jednotkách, českoslovenští političtí vězňové, tzv. španěláci, příslušníci španělské republikánské lidové armády, a příslušníci stráže obrany státu.
Tohle je prostě už jednou v naší legislativě dáno a tak nechápu, proč se tedy hledá zase nové dělení a bude se "odškodňovat" jenom určitá další menší výseč.
Návrhu bych vytkl ještě dvě vady nebo nedostatky. Vadou našeho odškodňování českého a potažmo i československého bylo vždycky to, že jsme se odškodňovali z vlastních prostředků, z vlastního státního rozpočtu.
***