Pokračování schůze Poslanecké sněmovny
21. října 1999 v 9.06 hodin
Přítomno: 189 poslanců
(Schůze opět zahájena v 9.06 hodin.)
Předseda PSP Václav Klaus: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vážení členové vlády, zahajuji sedmý jednací den 17. schůze Poslanecké sněmovny. Pěkně vás vítám prosím ukončit debatní kroužky. Děkuji za klid v sále.
Prosím, abyste se všichni přihlásili svými identifikačními kartami. Konstatuji, že paní poslankyně Dundáčková má náhradní kartu číslo 24.
Současně vám sděluji, že jsou omluveni: poslanec Lux z důvodu svého zahraničního léčení, z důvodů zdravotních členové vlády Grulich, Kavan a Lánský a odpoledne z důvodů jmenování nových soudců nebude přítomen pan ministr Motejl.
Stanovili jsme si, že prvním bodem dnešního jednání bude bod 52, jen pro rekapitulaci, druhým bodem bude bod 19 a poté budou následovat zákony ve třetím čtení, to znamená 140 - 145, 148 a 166. Po polední přestávce bychom se měli věnovat včerejším přerušeným bodům 61, 62 a 63.
Nyní tedy přistupme k bodu
52.
Návrh poslanců Radima Turka a dalších na vydání zákona
o poskytnutí jednorázové peněžní částky
příslušníkům československých zahraničních armád v letech 1939 - 1945
/sněmovní tisk 251/ - prvé čtení
Předložený návrh uvede zástupce navrhovatelů pan Radim Turek.
Poslanec Radim Turek: Dobré ráno. Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, předstupuji před vás s návrhem zákona o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád v letech 1939 - 1945. Řada z vás si řekne, jestli nepřicházím už poněkud pozdě. I já si myslím, že mám zpoždění již 50 let, ale právě proto jsem se rozhodl předložit tento návrh, abychom se pokusili toto zpoždění alespoň částečně napravit.
Před 60 lety vypukla nejstrašnější válka v dějinách lidstva, druhá světová válka. Rozpoutalo ji nacistické Německo ve snaze ovládnout fašistickou ideologií celý svět. I v České republice, v tehdejším Československu, se našli lidé, kteří nepotřebovali pronášet velká slova a rozhodli se proti této zvůli bojovat se zbraní v ruce. Odcházeli nejprve do Polska, po obsazení Polska v září 1939 utíkali dále do Francie, posléze po obsazení Francie a uzavření příměří do Anglie, bojovali na Středním východě i na východní frontě.
Není náhodou, když se zeptáte našich žáků na základních a středních školách, které jsou nejvýznamnější okamžiky ve vojenských dějinách naší země, zmiňují většinou bitvu na Moravském poli, zmiňují Bílou horu, zmiňují se o roku 1938, kdy jsme opouštěli opevnění v pohraničí, a někteří si také vzpomenou na rok 1968.
Domnívám se, že i naše malá země může být hrdá na své vojenské dějiny, můžeme si vzpomenout např. na bitvu u Milána, kde se nám s hrůzou otevřely brány ve 12. století, můžeme si také vzpomenout na tažení našich vojsk pod vedením Jana Žižky v bitvě u Grunwaldu, můžeme si také vzpomenout v roce 1939 a 1945 na řadu vítězných bitev, které naši legionáři - a o těch je dnes řeč - sváděli na všech frontách druhé světové války, ať už to bylo u Sokolova, u Kyjeva, u Dunkerque nebo také u Tobruku.
***