(15.50 hodin)
(pokračuje Emmerová)
Dovolte mi, abych vás v krátkosti seznámila s nedávno uveřejněným článkem, který popisuje některé výzkumy, jež byly v poslední době uzavřeny.
Poprvé v historii jsou k dispozici důkazy, že automobilové zplodiny způsobují rakovinu plic, což napsal v neděli 1. srpna t. r. týdeník Sunday Times. Podle listu to vyvolá nátlak na britskou vládu, aby omezila počet automobilů na britských silnicích.
Švédští vědci, kteří studovali vliv automobilových zplodin na 3 500 mužů žijících ve Stockholmu, zjistili, že ti, kteří žijí řadu let v oblasti s nejvyšším množstvím těchto zplodin, jsou vystaveni vyššímu riziku rakoviny plic. U skupiny mužů, vystavené velkému množství dopravních zplodin po celou dobu 30 let, kterou zkoumala studie švédských vědců, byla o 40 % vyšší pravděpodobnost, že onemocní rakovinou plic. Vliv byl přitom stejný pro kuřáky i nekuřáky, i pro lidi z různých sociálních vrstev. Lidé žijící v oblasti, kde bylo nízké znečištění vzduchu zplodinami z automobilů, netrpěli žádným zvýšením rizika, že dostanou rakovinu plic, jak zjistila švédská studie.
Nedlouho předtím byla dokončena dánská studie, která zjistila, že lidé, kteří pracují jako profesionální řidiči - řidiči autobusů, taxíků a nákladních automobilů - trpí zvýšeným rizikem rakoviny plic, která usmrcuje po celém světě více lidí než jakákoliv jiná forma rakoviny.
Podle britského ministerstva zdravotnictví přispívá znečištění ovzduší v Británii každoročně k předčasnému úmrtí přibližně 12 000 až 22 000 osob ročně.
Tolik tedy z tohoto odborného článku.
Jistě by nebylo správné, aby v případě Plzně bylo zdržování stavby obchvatu sváděno pouze na ekologická sdružení. V prvé řadě jde o chyby původního obsazení magistrátu a i minulých vlád. Tehdy by bývalo bylo namístě, aby ekologická sdružení uplatňovala velmi razantně své nároky na šetření přírody a krajiny. Vždyť posudek hygienika byl tehdy jednoznačný a jaksi se nebral v úvahu.
V současné době tedy stojí před těmi, kteří mají s konečnou platností rozhodovat o tom, jak a kde budou propojeny oba konce dálnice dvacetikilometrovým segmentem, tj. kdy bude moci být uveden obchvat do provozu, aby jejich rozhodnutí bylo rychlé. To je v současné době priorita. Ovzduší města Plzně je aktuálně přesyceno výfukovými plyny, tj. velkým množstvím toxinů, neboť městem projíždí denně např. 2 000 kamionů, resp. jakýkoliv dopravní prostředek, z nichž většina je na benzinový nebo naftový pohon, činí toto množství ještě vyšší.
Není tedy nijak nadnesené, když tuto situaci přirovnám k situaci v Perském zálivu, kde v roce 1991 hořely po dva měsíce ropné vrty. Ostatně objektivní měření různých oxidů to dokazují. V Perském zálivu šlo o ekologickou katastrofu, stejně jako bývalo kdysi hodnoceno ovzduší nad Londýnem anebo Los Angeles. Takže se táži: ekologové, nejde v Plzni také o ekologickou katastrofu?
Druhým požadavkem na ty, kteří mají s konečnou platností rozhodovat, je ten, aby zvolili ten typ ze tří variant obchvatů, který nejméně negativně ovlivní ovzduší Plzně. Již teď je i laikovi jasné, že pokud s mírou hluku narůstá i míra znečištění ovzduší, pak je nejvhodnější ten typ obchvatu, který bude nejvíce vzdálen největší hustotě obyvatel, tj. především městu Plzni.
Jde tedy o to, aby všichni rozumní lidé a především ekologové nezapomínali, že středem jejich zájmu by měl být především člověk. Pacientovi se zhoubným onemocněním je pravděpodobně jedno, zda ten který typ obchvatu ohrozí výskyt toho kterého brouka, ještěrky nebo ropuchy. Spíš bude mít starost sám se sebou a bude myslet především na své potomky a bude si přát, aby byly z našeho dosahu odstraněny jakékoliv rizikové faktory, které zhoubná onemocnění indukují.
Vážení přítomní, jde tedy o návrh novely, který vychází z negativní praktické zkušenosti. Podepsali jej poslanci z různých koutů naší republiky a z různých politických stran. I to svědčí o jeho oprávněnosti. Rozhodně však nejde o snahu o okleštění demokracie nebo přiblížení se praktikám komunismu, jak tento počin hodnotily na počátku srpna t. r. Lidové noviny. V této souvislosti mě ihned napadlo: Když tedy s tímto návrhem odchází demokracie, kam se již dávno poděla odpovědnost, která k ní bezvýhradně patří? Tu měli mít ti, kteří dosud rozhodnutí zdržovali, většinou pro svůj prospěch.
Ostatně plzeňský obchvat není jedinou kauzou, kde se ekologická sdružení příliš neproslavila. Vezměme v úvahu např. letošní případ kůrovce v Národním parku Šumava, anebo stavbu velkodrůbežárny poblíž Domažlic. Je zde uplatňováno tvrdě jediné takzvané ekologické hledisko, aniž by dominovala snaha o konsenzus s vyslechnutím lidí více vzdělaných, zkušených a za danou problematiku odpovědných. Tam, kde nevystačí s argumenty anebo s ochotou naslouchat, neváhají někteří ekologové konat tzv. osobní oběti, ohrožovat svoji bezpečnost a zprostředkovaně i bezpečnost druhých.
Ze stanoviska vlády je zřejmé, že návrh fakticky nevyhovuje různým právním normám. Z těchto důvodů by měl mít přednost vládní návrh, který bude předložen s velkým časovým předstihem oproti původnímu legislativnímu plánu. Pokud by k tomuto počinu přispělo podání předložené novely, pak i přes její případné neschválení nebyla marná. Je nutné si však uvědomit, že v žádné - tedy ani v občanské - společnosti nelze všechno zaručit zákony. Přiléhavá tedy nejsou ani řešení pomocí právnických kliček. Důležitá je především vzdělanost a morálka společnosti s odvržením sobectví a se zachováním prosté lidské slušnosti a solidarity.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní kolegyně. V tuto chvíli bych udělil slovo panu kolegovi Vlastimilu Aubrechtovi a připraví se pan poslanec František Ondruš.
Poslanec Vlastimil Aubrecht: Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Chápu pohnutky předkladatelů novely zákona č. 114/1992 Sb. Jistě všichni cítíme, že je naprosto nutná novela zmíněného zákona, zejména v § 70, kdy vzniknou různá rádoby ekologická sdružení, a někde se jim úspěšně daří blokovat veřejně prospěšné stavby.
Bohužel, předložená novela tento problém neřeší, naopak se zde skrývají čertova kopýtka. Již první bod novely - vyjmutí krajiny ze souvisle zastavěného území - je velice nebezpečný. Odvolávka na další paragrafy, že dostatečně zajišťují ochranu, je lichá, neboť když není právně co chránit, není jak.
Dovolte mi jeden příklad. V jednom menším městě koupil podnikatel od restituenta zřídlo, lázně a lázeňský park, park který existuje více než sto let a je unikátním přírodním útvarem. Bohužel, nachází se v intravilánu města. Přijetím tohoto bodu novely by mohlo dojít k tomu, že park by byl vykácen a na jeho místě by vzniklo třeba parkoviště pro kamiony rozvážející minerální vodu. Protože stávající zákon to neumožňoval, park raději prodal a ten slouží dále svému účelu.
Zeleň ve městech bychom měli chránit zvlášť pečlivě, již tak jí máme v našich městech málo a neustále ubývá. Nemůžeme přece v honbě za pofiderní prosperitou předat našim dětem šedivá města bez parků, plná autobazarů, supermarketů, šedi betonu.
Jsem povoláním stavební technik, ale tolik cítím. Sebekrásnější město bez zeleně a parků ztrácí mnoho, řekl bych velmi mnoho na své atraktivitě.
***