(10.30 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Skutečnost je taková, že k rozdílu mezi prvním návrhem a druhým návrhem došlo v průběhu srpna a září, kdy Ministerstvo financí připravovalo druhou variantu rozpočtu pro vládu. Ta první byla založena na datech z první poloviny roku, druhá byla založena na datech za prvních osm měsíců tohoto roku. Rozdíl vývoje za červenec a srpen byl velmi významný. Postup byla zcela korektní a jako ministr financí za ním stojím.
Chtěl bych k tomu ještě dodat, že je tomu tak, že první návrh rozpočtu, který počítal s mnohem horším vývojem příjmové stránky, byl v jistém slova smyslu návrh krizový. Byli jsme si od začátku velmi dobře vědomi toho, že škrt běžných výdajů resortů na úroveň v průměru kolem 70 % stavu roku 1999 je krizový scénář, velmi obtížně akceptovatelný, ale museli jsme být technicky připraveni na to, kdyby došlo na nejhorší a tento scénář by musel platit.
Kdyby se nám podsouvalo, jak to bylo řečeno mj. ve slovech pana poslance Tlustého, že nyní od toho ustupujeme a říkáme, že by to byl nezodpovědný návrh, a sami jsme ho před tím předložili, musím říci, že dnes za situace, kdy bezpečně víme, že příjmová stránka se bude vyvíjet lépe, než jsme to mysleli před třemi měsíci, bylo by nezodpovědné tyto dodatečné příjmy nezapojit na výdajovou stránku do financování konkrétních rozvojových programů, ale také v určité míře na financování běžných výdajů, které jsou velmi často předpokladem pro fungování konkrétních prorůstových programů.
Situace je přesně naopak, dnes by bylo hazardem plně dostát doporučení rozpočtového výboru - peníze "navíc" použít tak, že se sníží rozpočtové výdaje a pokryje deficit. To by vedlo k restriktivnímu charakteru rozpočtu jako celku a k omezení konkrétních rozvojových programů, na které jsme pod tlakem nutnosti byli připraveni, ale které dnes nejsou nezbytné.
Dále mi dovolte několik dalších poznámek. Jako červená nit se vystoupením celé řady poslanců, a velmi kouzelným způsobem to dovršil v dnešním svém vystoupení pan poslanec Tlustý, linula řeč o tom, že návrh rozpočtu je netransparentní. Bylo to založeno na představě, že zahrnutí ztráty Konsolidační banky do výdajové stránky rozpočtu by transparentnost zvýšilo. Není tomu tak. Bylo by nezodpovědné do zákona o rozpočtu dát číslo, o kterém skutečně nevíme, jak bude vypadat, a které můžeme obtížně odhadnout, protože je to číslo diskreční, které je každý rok jiné a záleží na celé řadě konkrétních okolností, které dnes nedokážeme odhadnout. Například nedokážeme odhadnout, jaké budou náklady restrukturalizace některých podniků, jaké budou náklady restrukturalizace spojené s privatizačními akcemi apod. Nějaké budou, ale dnes nevíme jaké. Toto číslo by bylo hausnumero a není korektní dávat to do zákona o státním rozpočtu.
Jiná věc je, že je třeba Poslaneckou sněmovnu co nejdetailněji seznámit se stavem věcí, které se onoho budoucího čísla týkají. To vláda udělala právě tím, že zařadila do doprovodných materiálů rozpočtu onen sešit, který se týká finanční situace transformačních institucí. To je výrazem našeho korektního a transparentního přístupu k široké veřejnosti a k Poslanecké sněmovně, která širokou veřejnost reprezentuje.
Onen tah na transparentnost je prokazatelný celou řadou dalších opatření vlády. Není to jen několikrát zmiňovaný sešit o mandatorních výdajích, ale je to celá řada dalších skutečností, které jsou nové proti minulosti. Mám tím na mysli střednědobý fiskální výhled, střednědobý rozpočtový výhled. Mimochodem - tyto dvě věci nejsou totožné a mrzí mě, že někteří z poslanců včetně členů rozpočtového výboru, jak prokázali ve svém vystoupení, si tyto dvě věci pletou, ale i dalšími kroky, které uzavírají onu mezeru, která v transparentnosti fungování systémů veřejných financí jako celku existovala. To je především otázka Konsolidační banky. Právě proto, že je tam tento sešit zařazen, vláda v tomto směru udělala velmi razantní krok směrem k transparentnosti. Je to krok, který je mezinárodní veřejností, speciálně Mezinárodním měnovým fondem a Světovou bankou, velmi pozitivně hodnocen.
Víte, že rozhodující není státní rozpočet, rozhodující je systém veřejných rozpočtů jako celku. Všechny rozhodující složky tohoto systému, které jsou tak či onak položeny na centrální úroveň, jsou Poslanecké sněmovně předkládány ať již jde o rozpočet Fondu národního majetku, o rozpočet Pozemkového fondu a jakýchkoliv jiných součástí veřejných financí. Největší mezera zde byla v oblasti Konsolidační banky. Tato vláda navázala na některé předchozí kroky vlády pana Tošovského a postoupila směrem ke ztransparentnění této instituce. Myslím, že je to správný krok.
To, co bylo řečeno o tom, že vláda nechce vyjevit, jaké jsou skutečné rozměry problémů veřejných financích jako celku včetně dluhu, dluhové služby a struktury, není pravda. Lze na faktech prokázat, proč to pravda není.
Další věc, která zde byla opakovaně zmiňována, a teď se obracím zejména k panu poslanci Ransdorfovi prostřednictvím paní předsedající, je otázka toho, zda rozpočet jako celek je nebo není koncepční, zda jsou tam podstatné koncepční vady. Jsem si jist, že rozpočet v tomto smyslu není dokonalý, je uměním možného a bude tomu tak i se všemi rozpočty v budoucnosti. Nicméně je velká škoda, že pan poslanec Ransdorf ve svém hodinu trvajícím a fakty nabitém - často korektními fakty - projevu zapomněl na to, že je to tato vláda, která předložila a schválila střednědobou hospodářskou strategii České republiky. Tuto střednědobou hospodářskou strategii úspěšně předložila a vynegociovala v Bruselu, což povede k podpisu společného dokumentu České republiky a Evropské unie o této hospodářské strategii, která se tak stává závaznou pro nás i pro Brusel. Je samozřejmé, i když to v textu není napsáno, že rozpočet je realizací této střednědobé hospodářské strategie. Můžeme diskutovat o tom, zda dostatečně důslednou, zda plně pokrývající všechny prvky strategie, která je střednědobá, a toto je první rok praktického plnění této strategie, to všechno je legitimní, ale odmítám tvrzení, že rozpočet vznikl ne na základě strategického myšlení.
Jiná věc je to, že předpokládám, že pro příští rok situace bude zase posunuta dále, protože budeme dále, naučíme se to více a dokážeme více z cílů hospodářské strategie České republiky v běžném rozpočtovém roce operacionalizovat.
Rád bych se zmínil o jedné věci, která byla opakovaně kritizována, a to je údajná absence dostatečného počtu prorůstových programů, částečně dokladovaná tím, že v české ekonomice v tomto roce, a zřejmě to bude i v příštím roce, není dostatečně silná dynamika hrubé tvorby fixního kapitálu. Bylo zde řečeno, že hrubá tvorba fixního kapitálu výrazně poklesla pod úroveň roku 1996. To je pravda, je to statistický fakt. Méně viditelné je, proč k tomu došlo. Nechci obhajovat skutečnost, že tvorba fixního kapitálu poklesla. Tato skutečnost je znepokojující. Nicméně podstatným prvkem, a v tom byla účelová manipulace např. pana poslance Tlustého, bylo to, že srovnávací základna právě roku 1996 je v mnoha ohledech extrémní.
***