(18.20 hodin)
(pokračuje Špidla)
Je jasnou mezigenerační dohodou, že část hrubého domácího produktu bude převedena ve prospěch důchodců a i při velmi skromném růstu hrubého domácího produktu bude dostatek zdrojů.
Pan poslanec Volák argumentoval způsobem, který se dá zhruba popsat takto: V roce 1920 bylo zhruba 12 až 17 % lidí v zemědělství a produkovali pro přibližně 10 milionů lidí potraviny. V současné době je zhruba 3,5 % nebo 4 % lidí v zemědělství a produkují skoro nadbytečné množství potravin pro přibližně stejný počet lidí. Kdybychom v roce 1920 vedli úvahu, co se stane s Českou republikou, až klesne počet jejích zemědělců pětkrát, došli bychom k neobyčejně katastrofálním číslům. Já to nepodceňuji. Vím, že to je důležitá otázka, jenom vím, že nemá tak jednoduché a prostinké řešení, jak naznačil pan poslanec Volák, totiž zvýšení věku pro odchod do důchodu. I kdybychom zvyšovali věk odchodu do důchodu - a tady musím znovu prohlásit, že i v těch státech, které mají 65 let odchodu do důchodu, což je velmi častá doba, je doba ukončení aktivní ekonomické činnosti přibližně 59, 58 let - je to proces, který nás vede do prázdna. Ale jak už jsem uvedl, debata je to nepochybně významná, povede se a já nemám tak zoufalý pocit, že by moderní civilizovaná a alespoň trochu humanistická společnost nedokázala tento problém zvládnout. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. Hovořil ministr práce a sociálních věcí a místopředseda vlády ČR kolega Špidla. Zrovna v okamžiku, kdy jsem chtěl zklidnit atmosféru v sále, skončil svůj projev, takže se mu omlouvám, že jsem nestihl včas zasáhnout. Teď vidím faktickou poznámku pana kolegy Voláka, poté pan kolega Recman. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Stanislav Volák: Nechci pokračovat v té debatě, protože zde opravdu pro to není prostor, ale všechny vás prosím - aspoň trochu se nad tím zamyslete. Já vám řeknu tři čísla. Letos oslaví 60. narozeniny 90 tisíc spoluobčanů. V roce 2007, kdy bohužel i mně bude 60, to bude 160 tisíc. Pane ministře, ten vývoj je daleko rychlejší, než vy říkáte, jestliže jste hovořil o roku 1925 nebo 1930, ten vývoj bude bohužel překotný. Pokud se nám nepodaří s tím něco udělat, opakuji ještě jednou, nezaplatíme to. Protože tu poválečnou populační vlnu nejsme zvyklí logicky zvládnout. To snad umí spočítat každý. V okamžiku, kdy mi klesá počet plátců a narůstá počet důchodců, není to problém jenom sociálního zabezpečení, já to mohu platit z daní, ale potom je musím naprosto logicky zvyšovat.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Hovořil pan kolega Volák ve faktické poznámce, v tuto chvíli je prostor pro pana poslance Recmana.
Poslanec Svatomír Recman: Vážená sněmovno, já bych jenom po vzájemných konzultacích s ministrem financí chtěl upřesnit návrh na doprovodné usnesení. Myslím si, že nejjednodušší bude, pokud ho přečtu znovu v té dikci, jak by mělo znít: Poslanecká sněmovna žádá vládu, aby urychlila práce na reformě fiskální politiky, to je na komplexní modernizaci daňové reformy a na přestavbě struktury státního rozpočtu, včetně změny rozpočtových pravidel.
To je konec tohoto textu. Děkuji.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji. V tuto chvíli nemám žádnou přihlášku do obecné rozpravy. Právě registruji dvě. Nejdříve pan kolega Filip, předseda poslaneckého klubu KSČM, potom pan poslanec Kučera ml. Prosím, pane předsedo, máte slovo.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedající, vážená vládo, paní a pánové, mám dvě poznámky. Jednak bych chtěl, aby před skončením rozpravy bylo projednávání tohoto bodu přerušeno na poradu našeho klubu, jednak mám poznámku k vystoupení pana kolegy Voláka. Já s tou přímou úměrou, kterou tady řekl, zásadně nesouhlasím. Ono nejde jenom o prosté sčítání nároků a počtu našich spoluobčanů, kteří odcházejí do důchodu. Jde také o kvalitu života a o ten segment trhu, který tito lidé vytvářejí.
Vzpomínám si na obrovskou debatu, kterou jsem kdysi studoval, o situaci v Japonsku, když rušili šestý pracovní den a říkali, že se jim tím sníží produktivita práce, že klesne hrubý domácí produkt a že nastanou další katastrofické scénáře. Nic takového nebyla pravda. Prostě se jenom objevila další možnost, že lidé využívají tento volný čas pro realizaci svých jiných potřeb, kterých se za normálních okolností v bývalém systému těch šesti pracovních dnů vůbec nemohli dotknout.
Myslím si, že ta rozprava tady ukazuje dvě pojetí. Jedno pojetí, které se týká řekl bych numerických čísel, a druhé pojetí, které se týká kvality života českých občanů, kterým svým způsobem musíme takové podmínky vytvářet. Státní rozpočet je jednou z takových podmínek, kterou bychom vytvářet měli. Já ten katastrofický scénář, který tady kolega Volák přednesl, nemohu přijmout.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji předsedovi poslaneckého klubu KSČM kolegu Filipovi. Nyní v obecné rozpravě vystoupí pan poslanec Kučera ml. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Miloslav Kučera ml.: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, podle zákona o zemědělství je ministr zemědělství povinen předložit současně s předkládaným zákonem o státním rozpočtu také podpůrné programy a nepřímé podpory do zemědělství. Podle zákona o zemědělství se tyto materiály projednávají a schvalují současně se státním rozpočtem. Proto zde trávíme čas nad neúplným dokumentem předloženým vládou a myslím si, že pan ministr zemědělství si je toho dost dobře vědom, ale neměli bychom mu to tolerovat. Proto vás žádám, abyste tento dokument, který je neúplný, odmítli. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Děkuji panu kolegu Kučerovi. V tuto chvíli stojíme před ukončením obecné rozpravy. Do ní se ještě hlásí místopředseda vlády ČR a ministr financí pan Pavel Mertlík. Prosím, pane místopředsedo, ujměte se slova.
Místopředseda vlády ČR a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych - doufám - závěrem té diskuse reagoval na celou řadu podnětů, otázek, kritik, které tady byly vzneseny.
Místopředseda PSP Stanislav Gross: Pane místopředsedo, já vás přeruším, protože by bylo možná dobré, nechat si toto do závěrečného slova po ukončení rozpravy. Můžete samozřejmě v rozpravě kdykoli vystoupit, nechci vás omezovat. Já jsem jenom zaregistroval žádost pana kolegy Filipa, abychom přerušili projednávání ještě před ukončením rozpravy. Chci pouze konstatovat, že této žádosti, jak bývá zvykem, vyhovím. V tuto chvíli máte prostor, jenom konstatuji, že ještě dostanete prostor se závěrečným slovem, ale je na vás, jestli ho chcete využít v rozpravě nebo po jejím ukončení.
***