(16.50 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Vláda ve zprávě k návrhu státního rozpočtu zdůrazňuje, že v souladu se svým programem výrazně zvyšuje výdaje na výzkum a vývoj o 21,8 %. Chtěl bych z tohoto místa poděkovat panu ministru Zemanovi, že dosáhl slibovaného navýšení, že přece jenom dojde k určité úlevě pro vědeckou obec. Nicméně uvidíme, že tyto nárůsty jsou kompenzovány poklesem výdajů v oblasti školství.
Pokud jde o stagnující výdaje, výdaje na zdravotnictví, bydlení a ochranu životního prostředí se v souhrnu zvyšují pouze o 1 %. Znamená to, že když promítneme vliv inflace, mírně se ve skutečnosti sníží. Pokud jde o restrikci výdajů, ukazuje se, že do skupiny činností, které obdrží ze státního rozpočtu méně prostředků než v letošním roce, patří prakticky veškerá činnost, která se týká hospodářství. Chtěl bych zdůraznit, že jednou z obětí je zemědělství a lesnictví, které se podílelo v letošním druhém čtvrtletí na příznivém obratu, dále těžební průmysl a energetika. Zahraniční obchod, který vlastně také táhl tento vzestup, ztratí 14 %, spoje 2 %. Myslím si, že je velice nebezpečné, že k úsporám dojde v oblasti služeb poskytovaných státem obyvatelstvu, u výdajů na vzdělání - od základních po vysoké školy minus 3,5 %, na kulturu minus 8,5 %, a když se sumárně vezmou tyto ztráty, převyšují příjem z výdajů na výzkum a vývoj.
Pokud jde o problematiku mandatorních výdajů, která zde byla zmíněna jak předkladateli, tak pány Kühnlem, Kalouskem a také panem kolegou Tlustým, je třeba říci, že se stavíme proti tomu, aby se svévolně rozšiřovalo pole působnosti mandatorních výdajů, aby se předkládala definice jakéhosi rozšířeného pojetí. Nelze souhlasit s tím, že by mandatorními výdaji byly státní záruky na bankovní úvěry poskytnuté podnikatelským subjektům a za úvěry k řešení finanční situace ve zdravotnictví, které byly schvalovány jednotlivými usneseními vlády a nikoliv Poslaneckou sněmovnou. Stavíme se proti tomu, aby do mandatorních výdajů byly zahrnuty vojenské výdaje včetně mezd a investic, které vyplývají ze závazků přijatých v souvislosti se vstupem do NATO. Protestujeme proti tomu, aby do této kategorie spadaly transfery na humanitární pomoc schvalované vládou nebo ministrem zahraničí a platby do Fondu budoucnosti vyplývající z Česko-německé deklarace a také příspěvky vyplácené politickým stranám. Rozšířené pojetí mandatorních výdajů ze strany Ministerstva financí lze hodnotit jako pokus vlády o omezení možnosti Poslanecké sněmovny projednávat řadu sporných výdajů a určovat jejich výši.
Dále bych se chtěl dotknout zpřísnění limitů mezd a zaměstnanosti. Růst průměrné mzdy v souboru ústředních orgánů - tím bych opět reagoval na slova chvály pana premiéra o tom, že ve sféře státní správy se vláda chová velice úsporně - podle podkladů, které nám byly dány k dispozici, představuje v tomto souboru 6,7 %. To znamená, že při růstu inflace o 2,2 % reálná mzda v tomto souboru vzroste o 4,4 %.
Schválením rozpočtu na rok 1999 byl dán signál pro urychlení mzdového vývoje i v hospodářské sféře. Šlo o součást diskutabilní snahy pana premiéra a jeho kolegů oživit hospodářský vývoj zvýšením koupěschopné poptávky obyvatelstva. Návrh rozpočtu na příští rok tuto koncepci zcela opouští. Při stejném tlaku na snížení zaměstnanosti na příští rok o 1,3 % se vláda vrací k potlačování mzdového růstu. Průměrná mzda v organizacích limitovaných státním rozpočtem má vzrůst pouze o 1,3 %. To znamená, že reálná mzda by klesla o 2,8 %. Taková změna mzdové politiky z roku na rok může vést jenom k nekoncepčnímu rozkolísání sociální situace.
Slabina zvoleného přístupu vlády spočívá v tom, že stále neexistuje konkrétní představa o přestavbě nabobtnalého, zbytnělého, nafouklého státního aparátu, který od roku 1989 vzrostl na dvojnásobek. To není koncepční přístup, který by vycházel z rozborů systému práce. To, co vláda předkládá, když se orientuje na plošné limitování objemů mezd s tím, že žádoucí přírůstek průměrných mezd si mohou organizace zajistit větším snížením početních stavů zaměstnanců. Myslím si, že tím se může také ohrozit kvalita práce příslušných organizací.
Návrh státního rozpočtu svazek D tabulky č. 9 - 13 limituje pro příští rok objem prostředků na platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci na úrovni revidovaného rozpočtu na rok 1999 a minimální nárůst průměrného příjmu je tak plně kryt poklesem zaměstnanosti. Za tímto celkovým údajem, který tady prezentoval přesvědčivě pan ministerský předseda, se však skrývá poněkud alarmující skutečnost, že v ústředních orgánech státní správy se počítá s výrazným růstem zaměstnanosti a se zvýšením platů, které převyšuje vliv inflace. Totéž lze říci i o situaci v soudnictví a také ve vězeňské službě.
Rychlý platový růst je zajišťován i v podřízených složkách Ministerstva obrany, zatímco značný nárůst zaměstnanosti umožňují limity ve složkách Policie ČR. Naproti tomu v ostatních rozpočtových a příspěvkových organizacích počítají limity s poklesem zaměstnanosti i prostředků na platy a ostatní platby.
Z restriktivního přístupu se úplně vymyká Úřad vlády, kterému umožňuje limit zvýšit počet zaměstnanců o 16 %. To znamená, že po letošním mimořádném přírůstku se počet zaměstnanců tohoto úřadu během dvou let současné vlády má zvýšit o 58 % při současném nadprůměrném růstu průměrných platů o 23 % v roce 2000, to je za dva roky o 76 %.
Znepokojujícím jevem je také klesající úloha neinvestičních dotací. Nepočítá se např. ani s tím, že nedojde ke konkurzům žádného z velkých dlužníků v rozpočtu, se snížením tržního ocenění majetkových účastí banky. Myslím si, že z hlediska ocenění vlivů neinvestičních dotací na podporu ekonomických aktivit je pak zapotřebí z údajů Ministerstva financí naopak vyloučit výdaje na realizaci státních záruk a na úhradu majetkové újmy peněžních ústavů.
Podle předložených podkladů roste objem mimotržních dotací do nefinančních ústavů, o tom tady byla také řeč, o zhruba 2,5 miliardy Kč. Z toho však přírůstek dotací na osobní železniční dopravu o 1 miliardu 65 milionů a přírůstek dotací na politiku zaměstnanosti o 1 miliardu 500 milionů vyčerpává celý přírůstek neinvestičních dotací a ostatní dotace stagnují.
Chtěl bych kritizovat to, že se snižují dotace na Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond o 1 miliardu 25 milionů, zatímco současně dojde ke zvýšení výdajů pro Státní fond tržní regulace o 792 milionů a dojde - což je chvályhodné - k podpoře agrokomplexu o 388 milionů. Stagnace neinvestičních dotací do výrobní oblasti a nedostatek koncepce při změnách jejich struktury znamenají, že jejich úloha při podpoře prorůstového hospodářského klimatu, o kterém vláda hovoří, dále poklesne.
Dámy a pánové, rád bych se také zmínil o tom, že rozpočet vykazuje spornou strukturu investic a nepřiměřenou míru direktivity.
***