(16.40 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Dojde i ke zpomalení valorizace sociálních dávek - reálný růst jejich objemu má být okolo 3 % proti letošním 6 %. Na rozdíl od letošního roku chce vláda v rozpočtu prosadit restrikci výdajů na služby obyvatelstva. Na to jsem už poukazoval - týká se to školství, kultury, tělovýchovy, zdravotnictví, bydlení, ochrany životního prostředí. Proti letošnímu růstu o 9 % navrhuje v příštím roce Ministerstvo financí vzestup těchto výdajů pouze o 1,1 %, což při předpokládané míře inflace bude znamenat reálný pokles.
Vláda chybně zaměřuje svoji podporu investování. Zaměření do infrastrukturních investic nepřináší zvýšení výkonnosti ekonomiky a nemůže mít ani větší vliv na rozsah investic, jak ukazují údaje ČSÚ o vývoji HDP v prvním pololetí t. r. Pokles tvorby hrubého fixního kapitálu proti stejnému období minulého roku představoval 7,1 %.
Všechno toto, co jsem uvedl, svědčí, že ekonomický výkon země v roce 2000 je nadceněn, a to se přenáší do návrhu rozpočtových příjmů. Místo toho, aby vláda léčila příčiny současného stavu, zaměřuje se na operativní hledání východisek ze současné krize. Deficit státního rozpočtu chce vláda řešit návratem k restriktivní rozpočtové politice, což vlastně znamená navázat na Klausovy balíčky urychleným rozprodejem zbývajících částí státu v bankách a významných podnicích infrastruktury a to je cesta pouze dočasného přežívání, a nikoli řešení problému.
Chtěl bych také poukázat na to, že u nás se útočí na úroveň podílu vládních výdajů na HDP, a to přesto, že jsme hluboko pod úrovní těchto výdajů v západní Evropě, a dokonce jsme pod úrovní Spojených států, protože v r. 2000 se předpokládá podíl výdajů 32,1 %, zatímco např. ve Francii je 54,3, v Německu 46,9 a dokonce ve Spojených státech 32,8.
Když bych tedy shrnul svůj pohled na předkládaný rozpočet, řekl bych, že návrh rozpočtu na rok 2000 směřuje do slepé uličky. Chtěl bych také říci, že je neuspokojivý stav v oblasti daňové soustavy. Vím, že pan ministr financí zdědil velice trpké dědictví po svých předchůdcích, že chce dosáhnout změny v této oblasti, ale zdá se z předloženého materiálu, že Ministerstvo financí pokládá dosavadní pokles daňové kvóty spíše za důsledek samovolného poklesu výtěžnosti daňové soustavy, že podceňuje to, že mohlo jít anebo spíše také šlo o výsledek cílených kroků.
Nebyla schopna vláda zatím předložit, připravit komplexní úpravu daňového systému a neuspěla s návrhy na opakované zvýšení spotřebních daní. Proti návrhu na zvýšení DPH u některých služeb nehlasovali jenom opoziční poslanci, ale také pět poslanců vládní strany, což je obzvlášť pozoruhodné, když pan premiér dnes obhajoval činnost vlády a koncepčnost jejího počínání - i sám pan premiér se při tomto hlasování zdržel hlasování.
Je třeba říci, že téměř nikde v Evropě nejsou příjmové špičky tak málo zdaněny jako v ČR, např. v Německu a Rakousku, tedy v sousedních zemí, se pohybuje zdanění nejvyšších příjmových kategorií okolo 50 %, a že snížení daně z příjmu postihne především místní rozpočty, pro které jediná cesta řešení bude další zvýšení poplatků, které plošně postihne veškeré obyvatelstvo.
Když bychom shrnuli ztráty rozpočtových příjmů, popř. růst výdajů v důsledku rozhodnutí současného parlamentu, jak se ustavil v r. 1998, a nedostatku činnosti státního aparátu, lze dospět řádově k tomu, že tyto ztráty činí řádově asi 50 mld Kč. Nelze popírat, že šlo o cílené kroky poklesu daňové kvóty, a zdůrazňuji, že uvedené vlivy překračují celkovou výši schodku navrženého státního rozpočtu, jak ho předložil pan ministr financí, a představují rezervu, která by se dala při částečném odstranění v průběhu roku využít pro snížení rozpočtového schodku.
Navržený státní rozpočet urychluje přesun z přímých daní na nepřímé daňové zatížení, což je proces, který KSČM opakovaně kritizovala, a to je vývoj, který vede k dalšímu nárůstu sociální diferenciace. Zaměření výdajů také oslabuje prorůstovou politiku, i když pan ministr Grégr, kterého si jinak velice vážím a podporuji jeho úsilí o oživení českého průmyslu, hovořil o opaku.
Celkový přístup k návrhu rozpočtu nadřazuje regulaci jeho schodku nad řešením věcných problémů ekonomiky. Navržený vzestup výdajů státního rozpočtu o 6 % znamená, že reálně vzestup bude o 2 %, což je o málo rychleji než v r. 1999. Reálná výše výdajů se tak vrátí na úroveň r. 1997, tedy do doby Klausovy vlády.
Chtěl bych se také dotknout strukturálního zaměření rozpočtových výdajů. Ukazuje se, když se podíváme na strukturu výdajů státního rozpočtu, že vláda opustila své programové prohlášení, že vláda opustila svou proklamovanou prorůstovou politiku. Pozitivně hodnotím to, že vláda alespoň tedy v té sociální oblasti dodržuje svůj slib a rozpočet nepřenáší problémy vznikající v důsledku hospodářské stagnace na skupiny obyvatelstva, které pobírají sociální dávky.
V souvislosti s rychlým nárůstem nezaměstnanosti a v důsledku selhání hospodářské politiky vlády se zvyšují výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti o 47 %. Přírůstek uvedených výdajů sociálního charakteru představuje plných 56 % celkového růstu rozpočtových výdajů.
Novým rysem rozpočtu se stává cílevědomá preference výdajů spojených s upevňováním všech složek státní moci. Výdaje na všeobecnou veřejnou správu rostou o 16,6 %. To říkám proto, abych poněkud korigoval optimismus pana premiéra, který mluví o úsporném přístupu vlády v této oblasti.
Již druhým rokem se výrazně posilují výdaje na armádu - v příštím roce porostou o 6,6 %, bezpečnost 7,4 %, soudnictví 16,9 % , vězeňství 8,1 % a přírůstek výdajů na armádu, bezpečnost a státní správu, jestliže se to vezme sumárně, pohltí 44 % růstu rozpočtový výdajů.
Jediný výrazný vzestup výdajů na reálnou ekonomiku má být směřován do železniční dopravy, ale i tyto výdaje budou sloužit pouze k dodržení současných výkonů a nebudou mít proto prorůstový efekt.
***