(15.20 hodin)
Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, především se omlouvám Poslanecké sněmovně za to, že vystupuji již nyní, i když uznávám, že by bylo daleko korektnější vyslechnout si nejdříve názory svých kolegů a poté na ně reagovat. Činím tak jenom proto, že se dnes navečer musím zúčastnit setkání premiérů zemí CEFTA, tedy středoevropské zóny volného obchodu, a nebudu zde dnes a zítra přítomen.
Ve svém vystoupení bych se rád zaměřil na něco, co se dá označit jako kontext či vnější souvislosti návrhu státního rozpočtu. Nechtěl bych mluvit v emocích, chtěl bych mluvit v číslech, chtěl bych mluvit o konkrétních faktech, a nikoliv o dojmech.
Je samozřejmé, že jakýmsi prvním, i když velmi nepřesným kritériem pro posuzování validity jakéhokoliv návrhu zákona o státním rozpočtu je to, do jaké míry se minulý zákon o státním rozpočtu podařilo naplnit, co se týče jeho základních ukazatelů, tedy mimo jiné i salda. Jak dobře víte, plánovaný schodek rozpočtu na tento rok byl 31 mld. korun. A slyšeli jsme odhady známých ekonomů, například Jana Rumla, že schodek fakticky dosáhne přibližně 100 mld. korun koncem tohoto roku. Chtěl bych vám tedy, kolegyně a kolegové, sdělit, že pokladní plnění státního rozpočtu k 1. říjnu t. r. vykazuje schodek 9 mld. korun, třebaže adekvóta by znamenala přibližně 22 mld. korun. Jsem si samozřejmě vědom toho, že je to ukazatel nepřesný, že ve třetím a zejména ve čtvrtém čtvrtletí jsou výraznější investiční výdaje. Nicméně i kdybych připustil poněkud pesimistický odhad Ministerstva financí o tom, že deficit bude 40 mld. korun, rád bych vás upozornil na to, že by to byl v takovém případě nejmenší rozdíl mezi plánovaným a skutečným schodkem státního rozpočtu.
Dovoluji si oživit vaši paměť a připomenout, že v roce 1997 byl plánovaný schodek státního rozpočtu nula a skutečný 17 mld. korun, v roce 1998 byl návrh státního rozpočtu s nulovým deficitem a skutečný deficit činil 29 mld. korun. Zde by to byl i při jistém střízlivém pesimismu Ministerstva financí devítimiliardový rozdíl, tedy nejmenší za poslední tři roky.
Dovolte mi ale, abych se zabýval důležitějšími a pro tuto republiku podstatnějšími charakteristikami, než je pokladní plnění státního rozpočtu. Zajisté všichni moji kolegové vědí, co je to v ekonomické teorii tzv. magický čtyřúhelník, a nechci nikoho zatěžovat podezřením, že by mu tento geometrický obrazec unikl. Dovoluji si jenom připomenout, že vrcholy magického čtyřúhelníku jsou: míra inflace, míra nezaměstnanosti, růst hrubého domácího produktu a stav platební bilance. Říká se "po ovoci poznáte je", a jestliže Mezinárodní měnový fond ve svém včerejším veřejném prohlášení definoval fiskální politiku české vlády jako významný faktor ekonomického oživení, chtěl bych nyní mluvit v rámci svého vystoupení ke kontextu rozpočtu právě o vývoji parametrů tohoto magického čtyřúhelníku.
Kdybych si vybral lepší ukazatel, chtěl bych konstatovat, že za 15 měsíců této vlády míra inflace klesla z 10,8 na 1,2 %, což je meziroční srovnání měsíčních ukazatelů. A já si vybírám ukazatel pro nás náročnější, to je srovnání ročních intervalů těchto a předchozích 12 měsíců, kde je tento pokles z 10 na 3 %. Myslím si, že není špatné, jestliže na jednu třetinu klesne míra inflace. A myslím si, že je to dobrý výsledek.
Druhý výsledek je předmětem častých polemik. Nedávno se mě zeptal guvernér České národní banky, proč ve svých vystoupeních neuvádím, že hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí vzrostl o 3,6 %, a nechávám mluvit lidi, kteří se v naší žurnalistice - byť omylem - považují za ekonomické komentátory a kteří tvrdí, že tento růst byl 0,3 %. Dovolte mi, vážení kolegové, abych velice stručně konstatoval, že veličinu měřenou za určitý časový interval posuzují z její dynamické stránky srovnáním s touže veličinou v bezprostředně předcházejícím intervalu. Měřím-li hrubý domácí produkt po čtvrtletích, znamená to, že HDP za druhé čtvrtletí měřím srovnáním s prvním čtvrtletím a zde po očištění od sezónních vlivů je skutečně růst 3,6 %.
Dovoluji si vás upozornit, že když v Polsku byl mezikvartální tříprocentní růst, polská centrální banka z obavy z přehřátí ekonomiky zvýšila úrokové sazby. Já se věru neobávám toho, že by česká ekonomika mohla být přehřátá. Pouze prosím ty, kdo si pletou meziroční srovnání s mezikvartálním růstem, aby si uvědomili, že ve třetím a čtvrtém čtvrtletí minulého, jakož i v prvním čtvrtletí tohoto roku hrubý domácí produkt klesal a jeho téměř čtyřprocentní růst ve druhém čtvrtletí byl tak výrazný, že překompenzoval onen pokles předchozích kvartálů, a z toho pak vzniklo ono číslo 0,3 % ve srovnání s druhým čtvrtletím minulého roku. Není dobré, když operujeme s čísly, která nedokážeme interpretovat. A dovolte mi proto tuto poznámku.
Velmi nejsložitější je situace v míře nezaměstnanosti a vláda zde naprosto není spokojena s existujícím vývojem. Musím to sebekriticky uznat a nechci se hájit tím, že podniky, ať už díky kuponové privatizaci, nebo jiným zajímavým experimentům, se dostaly do takového stavu, že nemají mnohdy konkurenceschopné výrobky, jsou výrazně zadluženy, nemají motivovaného soukromého vlastníka. Přesto i zde musím konstatovat, že se daří alespoň brzdit růst nezaměstnanosti. Poněkud překvapivý zářijový ukazatel, protože v září díky příchodu absolventů míra nezaměstnanosti zpravidla skočí až o půl procenta, v tomto případě stagnoval. Ale nechci tento sezónní výkyv přeceňovat. Myslím si, že to bude jeden z nejsložitějších problémů, s nímž budeme muset společně - a ne proti sobě - zápasit.
Na druhé straně poslední z vrcholů onoho čtyřúhelníku, to znamená deficit běžného účtu platební bilance, se především díky pozitivně se vyvíjející obchodní bilanci dostal do situace, kdy je platební bilance nejlepší za posledních šest let. Nejlepší za posledních šest let, vážení kolegové! Zastavil se rovněž pokles reálné mzdy, který v minulém roce činil minus dvě procenta, a v prvním pololetí tohoto roku reálná mzda vzrostla o 5,5 %.
Budete mít naprosto pravdu, jestliže budete kritizovat to, že růst hrubého domácího produktu je v této fázi tažen především spotřebou, ale také do značné míry exportem, který se zvýšil o 10 %, a méně investicemi, respektive tvorbou fixního kapitálu.
***